Zdá se, že poslední opatření mají, a teď prosím mě opravdu vezměte za slovo, velký potenciál šíření zpomalit. Ale jenom tehdy, když je budeme striktně dodržovat. V současné době, a řekl to tady pan premiér, se nacházíme v klíčovém bodu zlomu, kdy v následujících dvou týdnech by mohlo začít docházet ke zlepšování situace a ke zpomalení rychlosti šíření viru v populaci. A což je naprosto zásadní a dostanu se k tomu za chvíli, tím pádem následně ke snížení tlaku na nemocniční lůžka, kde se vám pokusím za chvíli definovat, o jak závažný problém se jedná. Proč tomu tak je, proč byste mi měli věřit, proč se něco takového děje? Právě proto, že opatření, o kterých mluvil premiér a byla přijata 14. 10., se nyní postupně začínají projevovat. Deset až čtrnáct dní minimum na to, aby se něco projevilo tak, abychom to byli schopni zachytit jako významnou a trvalou, statisticky významnou změnu. Došlo k poklesu hodnoty reprodukčního čísla, které se v současné době pohybuje mezi 1,1 a 1,2. A, to je zásadní, dále se nezvyšuje procento pozitivních testů vztažených na počet testů. Říkám záměrně nezvyšuje, je nicméně stále vysoké. Což odpovídá právě komunitnímu šíření.

Ačkoli se to tedy může zdát zvláštní, ale i poslední hodnota, resp. z předposledního dne, přes 15 600 nově diagnostikovaných osob, což je číslo obrovské, se zdá být známkou - a teď mě prosím opět poslouchejte - poklesu růstu. Nikoli poklesu jako takového, ale poklesu růstu. A tím pádem možného brzdění postupu epidemie. To se potom promítá do toho reprodukčního čísla. Rozhodující bude ovšem vývoj v následujících dnech nebo spíše týdnech. A aby to, co si teď přeji, a co věřím, že je pravda, se opravdu projevilo, potřebujeme zhruba dva další týdny.

Nabízí se tedy otázka, jestli máme vyhráno, když se vlastně všechno začíná zlepšovat, bohužel nikoliv. Naopak, pokud bychom teď přestali dodržovat opatření, která jsou v platnosti, potom se efekt nedostaví a co je naprosto zásadní, a já se k tomu vrátím za chvíli, dostaneme se na hranici našich lůžkových kapacit, které zatím pořád ještě vyčerpané nejsou.

Problémem je totiž veliký počet nakažených, při kterém je i malé reprodukční číslo problém. Uvedu příklad. Jestliže budeme mít nakažených tisíc, reprodukční číslo bude 1,5, potom se zvýší počet na tisíc pět set, takže jenom o pět set. Jestliže budeme mít milión nakažených a reprodukční číslo bude jenom 1,1, ke zvýšení dojde o sto tisíc. To je ten problém, kterému nyní čelíme. Proto je v současné době nezbytně nutné, chceme-li prokazatelně snížit zátěž zdravotnického systému, dostat se s reprodukčním číslem pod 1. Jak dlouho může zpomalování epidemie v tomto stavu trvat? To je naprosto legitimní otázka a je to koneckonců důvod, proč vás vláda žádá o prodloužení nouzového stavu. Opět záleží na dodržování nařízených opatření. Můj osobní názor: není teď nezbytně nutné zavádět další opatření, ale je nezbytně nutné dodržovat ta, která byla zavedena. Velmi podstatné je, a to je jedna z těch pozitivních zpráv, že akutní vývoj neukazuje zatím na vysoce rizikové scénáře. Možná jste si všichni všimli, že řada internetových stránek je plná různých predikčních modelů. Ministerstvo zdravotnictví začalo od včerejška podnikat intenzivní snahy pro to, aby ti, kteří tyto modely vytvářejí, spolu začali komunikovat, čímž se určitě zvýší i důvěryhodnost takovéto predikce. A zdá se, že se pohybujeme někde mezi optimálním a vysoce rizikovým scénářem. To je dobře. Nesmíme dopustit, aby se to změnilo.

Zásadní problém, který by tohle všechno mohl zkomplikovat, je problém v počtu nakažených seniorů. Právě proto, že jsme se dostali do situace, kdy jejich počet ze zhruba 10 % v září stoupl na 14 % v říjnu, ale, a opět jsme u konkrétních čísel, zhruba ze 4,5 tis. pozitivních lidí se dostáváme na 25 tis. lidí, tak je jasné, že tohle je zásadně riziková skupina. Jestliže bychom ji nezačali chránit a od příštího týdne budou zahájena testování selektivně v místech, kde pobývají senioři a budou na základě výsledků testů podnikána opatření ve snaze oddělit nějakým způsobem, odseparovat od sebe osoby pozitivní a negativní a snížit další šíření v této komunitě, tak jestli neochráníme tuto kohortu, tuto část lidí, tak bude problém, který nebude jenom ten, že ti lidé budou pozitivní na danou nemoc, ale na rozdíl od mladých lidí, kde se procento hospitalizace pohybuje kolem 4 %, tak u seniorů je to až 25 %, to znamená, že tito lidé začínají extrémně rychle plnit lůžková zařízení a celý systém se dostává na hranu. Pro vaši informaci ze včerejšího dne: v nemocnicích leželo 7 281 osob s koronavirem, z toho 998 na jednotkách intenzivní péče a 546 s umělou plicní ventilací nebo mimotělovou oxygenací.

Druhá věc, která je trošičku problematická, a to říkám záměrně eufemisticky, je to, že i když zatím máme dostatečné lůžkové kapacity, začínáme se dostávat do problémů s obsluhou těchto lůžkových kapacit, jinými slovy máme nedostatek zdravotníků. Kapacita lůžek je v současné době v České republice vcelku dostatečná, některé kraje se však dostávají na hranice svých možností. Tohle by měl od příštího týdne začít koordinovat centrální dispečink, který bude schopný redistribuovat jednotlivé pacienty mezi zařízeními i mezi kraji. Velká pomoc a velký vděk tady patří armádě.

Důvodem snížené kapacity není tedy zásadně a zatím nedostatek lůžek, ale nedostatek personálu. V současné době tím, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo doporučení nebo opatření, kterým byla zastavena takzvaná elektivní vyšetřování a operace, to znamená to, co jde odložit, se odložilo, dochází k plánovanému zvyšování počtu lůžek až na téměř 12 tis. - z toho více než 2 tis. lůžek s umělou plicní ventilací. To navyšování bude trvat nějakou dobu, protože pacienti, kteří byli odřeknuti, u kterých je péče odložitelná, nemohou být odřeknuti okamžitě. O národním dispečinku lůžkové péče jsem už mluvil.

A na konec jenom jeden takový bod, který určitě každého zajímá, hrozí vyčerpání tohoto systému? V principu ano, protože každý systém má své limity. Dobrá zpráva je, že zatím se tak neděje. Co systém ohrožuje a zopakuji, co už jsem řekl, je nedostatek personálu, nikoliv nedostatek techniky a lůžek. Jedním z důvodů nouzového stavu, který je potřeba dle mého pohledu jednoznačně prodloužit, je i možnost doplnění personálu nestandardními způsoby, jako jsou například lékaři a NLZP z jiných oddělení v dané nemocnici, studenti lékařské fakulty zdravotních škol, lékaři pracující mimo systém a podobně.

Na konec bych chtěl ještě velice krátce odpovědět na jeden dotaz, který se často opakuje, jestli se budou nějakým způsobem selektovat lidé, kteří budou a nebudou léčeni. Nebudou. V žádném případě to není medicínsky nutné, ani možné a za současné situace, pakliže budeme dodržovat to, na čem jsme se společně dohodli, tak kapacita lůžkového systému vyčerpána nebude.

Děkuji vám za pozornost.