Připomínáme si 400 let od Bílé hory (8. listopadu 1620), která je tragickým milníkem našich dějin. Je pro nás poučením v tom, co se stane, když je národ nesvorný, nedovede se dohodnout a nechá do svých konfliktů vstoupit cizince a cizí mocnosti. Dostali jsme se do vleku cizích zájmů – na jedné straně protestantských Němců v Římsko-německé říši a na druhé straně rakouských katolických Němců a Bavorů, kteří byli loajální římskému císaři. Náboženskou netoleranci a útisk praktikovaly obě dvě válečné strany. Na obou stranách bojovaly cizí žoldácké jednotky a mnohdy odnárodněná a zněmčelá šlechta. Na to pak navazovala třicetiletá válka, během níž v českých zemích zemřela až třetina obyvatel na válečné útrapy, hlad a nemoci. Tato bitva nám připomíná, jak je důležitá národní svornost a náboženská tolerance. Zájmy Českého království byly v této bitvě a v tom, co jí předcházelo, i v tom, co bylo po ní, bohužel až na posledním místě.
Na straně protestantů bylo mnoho českých Němců a mezi odbojnými stavy bylo velmi mnoho těch, kteří se hlásili k německému jazyku. Čili stavovské povstání nelze interpretovat jako boj za národní věc.
Nesmíme znovu dopustit, aby o nás rozhodovali cizinci a cizí mocnosti.