za Piráty předkládáme dva pozměňovacími návrhy, vlastně jediné pozměňovacími návrhy k tomu zákonu, kde bych byla velmi ráda, kdybyste zvážili podporu. Jeden, a to bych zdůraznila, vás, vážení členové a členky Sněmovny, nemusí stát vůbec žádné přemáhání, protože jde o stejnou částku, jenom vyjádřenou jiným způsobem. Ten pozměňovací návrh číslo 6264 se týká nahrazení pevné částky 3 000 korun slovy 0,78násobek životního minima jednotlivce. Jde o návrh navázat náhradní výživné a jeho strop na životní minimum, aby s tím, jak se bude valorizovat v průběhu inflace, se automaticky valorizovalo i toto a nebylo nutné po pár letech, jak se naakumuluje inflace, sahat do tohoto zákona a navyšovat tu částku.
Takže to je jednoduchý pozměňovací návrh spočítaný téměř do koruny k tomu, aby to odpovídalo těm 3 tis. korun, jenom je v tom ten automat. A vedle této automatičnosti, kterou bychom rádi zaváděli za Piráty v zákonech obecně, druhý pozměňovací návrh už jsem tu zmiňovala, je, aby nebyla stopka na vyplácení náhradního výživného v okamžiku, pokud trvá nárok, ale aby to bylo možné, dokud neskončí nezaopatřenost, čili je tam důležité, abychom si nenamlouvali, že se po dvou letech situace třeba nějakým zázrakem mávnutím proutku úplně vyřeší.
A to je ta poslední věc, co chci říct. Já jsem překvapena tím, že v této debatě zde nezaznívají pozitivní návrhy, jak to vyřešit lépe. Situace je prostě komplexní, první příčina je předcházet rodinným sporům eskalovaným do nepříjemných rozvodů, čili systémová podpora rodinných poraden, systémová podpora práce s rodinami, kde dochází k problémům a třeba k rozchodu. A potom velice klíčová, a zase to ukazují tvrdá data, výzkumy, je podpora zapojení druhého rodiče, toho, který nemá dítě v péči, do péče o dítě, protože zase, jakmile od malička druhý rodič, i když se třeba rozešli, je ve velmi intenzívním kontaktu, dítě taky vychovává a tak dále, rapidně klesá neochota platit výživné, jakmile se podílí oba rodiče. A na tohle je dobré navázat soudní praxí, podpořit principy inspirované Cochemskou praxí, leckde už to u nás funguje. A zase, jakmile je to dohoda uzavřená oběma rodiči, je mnohem vyšší ochota platit výživné.
Na tomhle všem chci ukázat, že tady prostě máme nějakou sadu věcí, co bychom jako stát měli: podpořit prevenci, aby k neplacení výživného vůbec nedocházelo, samozřejmě neustále dokola říkat, že platit výživné je normální, má to být normální, každý, kdo neplatí výživné, i když by měl a mohl, se prostě chová velmi špatně. Ale, a to je ta poslední věc, je tady nějaká část, a říkají to lidé, kteří se v tom pohybují, rodičů, kteří mají vyměřené výživné a nemají z čeho ho platit. To je taky dobré si uvědomit. Bohužel tenhle komplex věcí, jedno k druhému, ústí v to, že tady pak vyrůstají v několika tisících rodinách děti, které jsou tím velmi poznamenané, těmi spory eskalovanými mezi rodiči, tím vymáháním a nikdy nevyplaceným výživným a chudobou.
Já bych tedy poprosila, opravdu znovu říkám, že řešení není z ideálního světa, ale je to řešení, které funguje jinde, je to inspirace Německem a je to řešení, kde bych si přála, abychom po dvou, třech letech dostali pořádné vyhodnocení statistiky, představy o tom, jak to zlepšilo situaci, jaký to mělo reálný dopad. A to je to, čím skončím, abychom si udělali představu, jak tahle státní intervence, ano, je to státní intervence, přispěla právě zejména k nějakému zlepšení školních výsledků a osobního rozvoje volnočasových aktivit, kroužků, u dětí z rodin, kterých se to týká. Takovéhle vyhodnocení bych si přála, mohlo by to být i na poměrně malém vzorku, když se reprezentativně zvolí. (Ministryně Maláčová hovoří u stolku zpravodajů s poslancem Faltýnkem.) A to by byla závěrečná otázka na paní ministryni. Já počkám. Já se chci zeptat, jestli ministerstvo plánuje takovéto statistické vyhodnocení dopadu, předpokládám pozitivního, na rodiny, ve kterých bude náhradní výživné vypláceno, a ráda bych poprosila v závěrečné řeči o nastínění toho, jak tohle vyhodnocení plánujete, jak ho máte nadesignované.
Děkuji.
