Musím říct, že asi nejzásadnější informace, která tady v té rozpravě zazněla, je, prostřednictvím pana předsedajícího kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně spravedlnosti, vážená vládo, že poslanec Marek Benda po třiceti letech poslanecké práce ve Sněmovně má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem. Myslím si, že to je absolutně zásadní a to je potřeba si zapamatovat. A, paní ministryně spravedlnosti, to je opravdu hrozba. Takže tolik poznámka.

Vrátím se ke svému původně připravenému příspěvku. Zákon o lobbování, vážené kolegyně a kolegové, tak, jak byl předložen - ostatně jako většina zákonů, které se předkládají Poslanecké sněmovně - není dokonalý. Musím říct, že otázka toho, jak přistoupit k lobbování v České republice, v Parlamentu, k tomu, jak jsou nebo nejsou ovlivňovány zákony, se vede dlouhou dobu. Jenom já za svou profesní dráhu se účastním této debaty na různých fórech, v různých pozicích profesních a odborných, dvacet let.

Ať je to otázka mého působení za doktora Motejla v kanceláři ombudsmana, nebo v legislativě kanceláře Senátu, ve vedení náměstkyně pro legislativu a lidská práva, místopředsedkyně Legislativní rady vlády nebo dlouholeté odborné činnosti v odborných komisích Legislativní rady vlády.

Z tohoto pohledu, z toho odborného, profesionálního, hlediska právníka musím říct, že to není jednoduchá věc najít rozumná pravidla lobbování, která z nás neudělají otroky papírů a hlášení, ale skutečně budou vést k tomu, že veřejná debata o zákonech, o tom, jak mají být věci v naší zemi uspořádány, se vede veřejně, transparentně. Každý, kdo přichází s nějakým svým odborným názorem, má pro to své argumenty, ať se jedná například o zájmové skupiny všeho druhu, co si dokážete představit, ale že tyto zájmové skupiny mají odvahu se k této své činnosti a lobbování zcela veřejně přihlásit, mají silné argumenty, které nemusí skrývat před veřejností, naopak mají zájem je zveřejnit.

A potom tady v Poslanecké sněmovně může na plénu, ve výborech, veřejně, probíhat rozprava poslanců, která je střetem zásadních argumentů, různých pohledů na danou věc, kterou máme my, poslanci a poslankyně. A tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme, žádný zákon o lobbování, je to jenom naše odpovědnost, ústavní odpovědnost, uvážit, zvážit všechny argumenty a samozřejmě rozhodnout o nových zákonech, změnách zákonů, v hlasování. To je pro mě lobbování a to, že žádná pravidla v tuto chvíli nemáme, je určitě špatně a měli bychom se shodnout na tom, jak taková rozumná a poctivá pravidla pro otevřenou a transparentní veřejnou debatu o zákonech a o tom, jaké zájmové skupiny uplatňují své argumenty a názory pro ovlivnění zákonů, tak jak je upravit.

Jak už jsem zmínila, ta odpovědnost je skutečně naše, poslanců a poslankyň, potud souhlasím s předřečníky, a je to vlastně ústavní záležitost. Protože schvalování zákonů je věcí Parlamentu a zákon o lobbování o tom tady opravdu nic nezmění. Co je ale podstatné, je - a je to také klíčové - je to věcí Parlamentu a nás jako zástupců lidu, kteří jsme vzešli z voleb. Lobbování je tedy jakýmsi ovlivňováním výsledku, jak vypadají zákony této země. Tady to bylo, je a bude tak, jak je to v jiných zemích. Lobbování určitě nezmizí ani se neomezí tímto zákonem. Z mého pohledu bychom měli usilovat o to, abychom našli shodu napříč politickým spektrem, aby došlo k určitému zkvalitnění, řekněme, té "války argumentů" s cílem dosáhnout co nejzásadnějšího, správného a věcného výsledku.

Je také důležité podle mého názoru, aby bylo jasné, kdo a jak zákon ovlivnil a je tak jasné a transparentní, jaký účel, cíl, výsledek, tím sledoval a tedy z této legislativní stopy, chcete-li jde také číst důsledky tohoto lobbování. A to nejen na zákon, protože upřímně zákon je nějaká souhra, v tom lepším případě, paragrafů, ale i výsledek v praxi, protože upřímně řečeno běží.

A proč je důležité znát tu legislativní stoupu a výsledek v praxi? No z jednoduchého důvodu. Protože je potřeba také samozřejmě mít možnost v demokratické společnosti z toho vyvodit odpovědnost. To je pro demokracii důležité. Tou odpovědností vůbec nemyslím nějaké hony na lobbisty, to není podstata věci. Odpovědností - a na to je dobré upozornit - vždy leží na těch, co zastupují lidi. To znamená, to jsme my, poslanci a poslankyně, na základě voleb a zákony hlasujeme, měníme, schvalujeme je a ta transparentní kontrola veřejnosti, to znamená našich voličů - a asi kolegové a kolegyně potvrdíte, že těžko byste někdo řekl, že se svých voličů bojíte nebo bojíme - tak ta je v demokracii a demokratické společnosti podle mého soudu absolutně nezastupitelná. Je to naše odpovědnost.

A ta se zase, jak je to běžné - nikdo nic lepšího nevymyslel za tisíce let - ta se odrazí ve výsledcích voleb, v hodnocení našimi voliči v následujících volbách. Myslím si, že zákon o lobbování určitě, dovolte mi tu nadsázku, kolegové, bude velmi lobbován, takže si to můžeme vyzkoušet v té veřejné transparentní debatě už ve výborech, ale i na plénu Sněmovny. Určitě dozná změn a já věřím, že nám půjde o to, aby tím výsledkem bylo zkrátka jenom to, že veřejná aréna o schvalování zákonů má být veřejná, že má být jasné, kdo co ovlivňuje, s jakým cílem a výsledkem. A že to naopak žádným způsobem neoslabuje naši ústavní roli, ale pokud to uděláme správně, pravidla o lobbování, tak by to naši ústavní roli zástupců lidu, poslanců a poslankyň mělo posílit.

Dopředu avizuji, že s ohledem na rozpravu, která doposud probíhá, původně jsem to neměla v úmyslu, ale s ohledem na předcházející rozpravu avizuji, že jako předsedkyně Stálé komise pro Ústavu budu chtít přikázat tento zákon o lobbování k našemu projednání.