Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, v rámci té novely budeme určitě navrhovat rozšíření okruhu povinných subjektů. Nemyslíme si, že by ta novela měla být koncipována pouze tak, aby v uvozovkách omezila kverulanty. Je potřeba si říct, že jsou skutečně lidé, kteří zneužívají právo na informace a připouští to i ty neziskovky protikorupční. Já když jsem pracoval na pražském magistrátu, tak tam některé případy byly také na hraně. Jsou to ale opravdu jednotky případů na celou Českou republiku. Není to tak, že by každý, kdo si požádá o informace, nebo kdo si podá víc žádostí, automaticky měl spadat do tohoto režimu.
Ten návrh zákona obsahuje některé problémy. Jak jsem říkal, budeme tam načítat rozšíření okruhu povinných subjektů. A abych reagoval na to, co tady říkal můj předřečník pan kolega Benda, tak já hluboce nesouhlasím s tím, že na soudy se nemá vztahovat působnost stošestky. Protože řekněme si to otevřeně. Kdo je nad soudy v libovolné zemi? Jaký orgán je nad soudy v libovolné zemi na celém světě? Nikdo. A neexistuje nikdo, kdo by přezkoumával rozhodnutí soudu. A tudíž jediný mechanismus, který může zabránit tomu, aby justice se dostala do korupce, tak jako se to stalo třeba u našich kolegů na Slovensku nebo v balkánských státech, je veřejná kontrola. Veřejná kontrola soudnictví. Je alfa omega, jak zajistit toho, aby nedošlo ke zneužití této moci, kterou soudy disponují. Ony rozhodují o individuálních životech, rozhodují dokonce o právních předpisech, které tady schválí parlament, takže je potřeba, aby to právo na informace i vůči soudům platilo. A je naprosto logické, že tam jsou tedy lidé, kteří mají na starosti to, aby se zveřejňovala rozhodnutí, aby tam nedocházelo k tomu, že se tam vytvoří různé mafiánské struktury, tak jako jsme to tady historicky měli s justiční mafií. Nebo teď zase vidíme v televizi a v novinách čteme případy o zkorumpovaných soudcích.
Takže je potřeba, aby nad soudní mocí byla i účinná občanská a veřejná kontrola. Pokud jde o... samozřejmě můžeme se bavit o tom, kdy a jak zveřejňovat jaké typy informací, tak aby ty informace byly výsledkem nějakého řádného procesu a nedošlo naopak ke zveřejňování zavádějících informací, to všechno jsou legitimní diskuze, ale ta základní premisa tam musí taková, že působnost (nesrozumitelné) informace je obecná.
Pokud jde o tu specialitu nebo způsob řešení odvolání ve vztahu k dělbě moci, tak samozřejmě ten základní princip je takový, že ty moci jsou oddělené. Ale z toho ještě nevyplývá, že by měla být vyloučena působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů ve věci práva na informace. Když se podíváme na jiné zákony, které upravují činnost nebo přezkum těchto orgánů, tak vidíme, že i o porušení zákonů, pokud k němu dochází hypoteticky v Kanceláři prezidenta republiky, nebo v rámci Kanceláře Poslanecké sněmovny, bude stejně rozhodovat správní úřad. Zákon o archivnictví. Pokud dojde k porušení zákona o archivnictví, bude o tom rozhodovat místně příslušný oblastní archiv, který spadá do moci výkonné.
Není to tak, že by si rozhodovaly samy o sobě. Pouze je tam jediná výjimka, tu má prezident republiky a poslanci v rámci imunity, ale to je jediná výjimka, kde je vlastně specifický proces, nebo v případě prezidenta je to vyloučeno úplně, aspoň po dobu trvání mandátu. Takže dostaneme se vždycky do té výkonné moci. Neplatí to, že by si to rozhodovaly samy o sobě a byly vyloučeny z obecních zákonů. Zákony musí platit pro všechny, musí platit i pro prezidenta republiky. Měli jsme tady řadu případů, kdy prezident republiky, resp. jeho kancelář, odmítli zveřejňovat informace a soudy daly za pravdu těm žadatelům. Čili je namístě, aby tady byla efektivní ochrana práva na informace, i u prezidenta republiky, protože i pro Kancelář prezidenta republiky platí zákony, které tady schvalujeme.
Stejně tak se můžeme podívat na řešení správních deliktů nebo přestupků na úseku ochrany osobních údajů. Nemůžeme přece připustit, aby neexistoval žádný způsob kontroly dodržování ochrany osobních údajů, aby státní úřady, které mají informace o občanech, tak byly vyloučeny jenom na základě toho, že mají tento specifický status. Aby tam byla vyloučena jakákoliv kontrola. Takže i v tomto případě se dostaneme nakonec k tomu, že v Kanceláři prezidenta republiky nebo v Kanceláři Poslanecké sněmovny se v případě přezkumu ochrany osobních údajů dostaneme nakonec k Úřadu pro ochranu osobních údajů. To je nezávislý úřad, který je vyčleněn svým způsobem z moci výkonné. Je obsazován specifickým způsobem, tak aby tam nebyla závislost na orgánech moci výkonné, zákonodárné. Je tam nějaké funkční období atd. Takže je to svým způsobem nezávislý tribunál, byť ne na úrovni toho soudního typu. A je tam zaručena možnost bránit se proti jeho rozhodnutím ve správním soudnictví.
Ale pokud jsme se tady rozhodli, že chceme zajistit efektivní ochranu práva na informace, rozšířili jsme tady působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů, tak si myslím, že by teď bylo nežádoucí, abychom to v situaci, kdy se konečně začíná ukazovat, že to funguje, že skutečně Kancelář prezidenta republiky poskytuje ty informace, že ten mechanismus se osvědčil, abychom to teď nějakým způsobem vydělovali a zpomalovali prosazování toho práva. Protože vymahatelnost práva si myslím, že je jedna z důležitých hodnot, kterou tady máme chránit. Děkuji za pozornost.
