Dobrý den, paní předsedají, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Počkal jsem si dost dlouho na to, než jsem přišel na řadu. Konečně musím říct, že přednosti, v tuto chvíli, která proběhla, které tady máme a pro které v jednacím řádu přednost jednotliví funkcionáři mají, tak mi přišlo, že teď konečně to bylo správně, protože šlo o procedurální záležitosti, zatímco přednost, že zrovna někoho něco napadne a může předběhnout všechny ostatní při normální rozpravě, tak ta se mi nezdá.
Nicméně bych vám všem chtěl poděkovat, kteří jste hlasovali pro to, abychom dokončil tuto schůzi, protože mně pan premiér nechybí. Já jsem naopak poměrně rád, když se takhle dívám na svou pravici, vidět paní vicepremiérku je přeci jenom trochu lepší než pana premiéra, takže jinak bych to dál nespecifikoval, abych se vyhnul potom nějakým odpovědím. Ale v každém případě je to tak.
Ten odlehčený tón bych zdůvodnil poměrně vážným zdůvodněním, proč mi nechybí, protože já jsem přesvědčen, že pana premiéra nepřesvědčíme žádnými argumenty, protože ho nepřesvědčili ani jeho kolegové v Poslanecké sněmovně. Ten důvod, který já takto vidím, je to můj úhel pohledu, je, že to, co máme na stole, je materiál, který nejenom že tedy je špatný, nedopracovaný atd., jak to bylo řečeno, my to všichni vidíme... Složitost tohoto materiálu vidíme sami na sobě, protože některé výbory něco přijmou, pak to poopraví, pak to ruší. Stejně tak je tady spousta proti sobě jdoucích návrhů pozměňovacích, takže to není tak úplně jednoduchá věc.
Základem té nesmyslnosti, opět říkám, z mého pohledu, je to, že jestliže Česká republika připravuje rozpočet, kde bude -320 miliard korun, do toho přijde poslanecký návrh premiéra Babiše, poslanecký musí být proto, že ve vládě tento návrh nemohl projít zřejmě, a vlastně zcela rozvrátí, z mého pohledu, veřejné finance, ale zároveň usměrní celou politickou debatu na několik týdnů či měsíců směrem, který tady vůbec nebyl. My jsme před 4 měsíci nebo 5 vůbec nevěděli, nikdo z politické scény, že ty, řekněme, základní postuláty kolegů z ODS zrušit superhrubou mzdu, o které mluví dlouho, i jiné strany, všichni cítíme, že superhrubá mzda není nic úplně dobrého, co máme. Zřejmě by tady vůbec nebyla taková diskuse, kdybychom o tomto balíčku jednali, tedy řádně připraveném a, řekněme, ve vládě a s ministerstvem financí a všemi ostatními orgány, které se vyjadřují k takovýmto věcem, je jich jistě více než 50, tak kdybychom k tomu přistoupili, tak si myslím, že ten návrh prošel jak nůž máslem, bez problémů. A to proto, že Česká republika ještě v únoru spolu s ostatními zeměmi, tedy mnoha ostatními zeměmi, na tom byla velmi dobře. Mohla si dovolit určitě tento krok. Pak přišla mimořádná opatření, která si vyžádala ohromnou dotaci ze státu do jednotlivých sfér naší společnosti. Výsledek je –320 miliard, které se připravují.
V tuto chvíli dát tento návrh je podle mě ekonomicky naprosto nesmyslné. Existuje jen málo institucí, za všechny, abych se vyhnul potom nějakým možná nepřesnostem, bych jmenoval Českou národní banku, které s takovýmto krokem souhlasí. Nejenom ekonomicky, ale z pohledu ekonomie, to znamená vědy, která zároveň předpokládá, jaké dopady to bude mít, jak se budou lidé chovat, jestli to, co se dá odhadnout, jestli se nám vrátí ty peníze, které někam vkládáme, to znamená v tomto případě do kapes nás občanů, kdy my senátoři a poslanci opravdu dostaneme tolik peněz, tedy tolik tisíc za rok, že to pocítíme, ale zároveň jsem přesvědčen, že my to nepotřebujeme, zatímco ti, kteří jsou nízkopříjmoví, ti dostanou tak málo peněz, někteří vůbec nic s ohledem na svou situaci, že oni to ani nevyžadovali. Hlavně se dostáváme do situace, kdy jsme tím návrhem, ke kterému se bohužel z mého pohledu ODS přidala, vyvolali potřebu. Všichni si pamatujete asi nejznámější, ale možná to není pravda, dokonce ani nevím, jestli ten prášek ještě existuje. Vizír... „Vy zíráte, my zíráme!“ Tak teď máme tady takový Vizír v podobě daňového balíčku, kdy na to všichni zíráme s tím, že jestliže máme mít -320 miliard a k tomu přidáme 130, teď se díky stravenkám dozvídáme, různé instituce říkají, že to bude 150, vlastně nemáme dopočítáno, kolik miliard, a už budeme zřejmě na půl bilionu, nikdo neřekne, a to mi na tom strašně vadí, nikdo neřekne: Tak podívejte, budeme mít téměř půl bilionu sekyru a vyrovnáme to tak, že zrušíme toto ministerstvo nebo tolik úředníků na tomto ministerstvu nebo nebudeme dělat tyto činnosti nebo v té státní sféře budeme šetřit tam a tam. Bude to tolik a tolik peněz, je to spočitatelné. Směřujeme k vyrovnání dluhu. Ne, my pouze říkáme nebo slyšíme, že uděláme sice tento dluh, občanům to přinese peníze, ale to vyrovnání očekáváme s tím, že jak přejde koronavir a všechno ostatní, nastane ta trajektorie velkého růstu, to znamená, bude růst HDP atd., tak všechno se vyrovná.
Dokonce jsme se ani nedozvěděli, nikde jsem se nedočetl, do kolika let by to asi tak mělo být. Jestli to očekáváme do 5 let, 10, anebo naopak 30 nebo ještě více. To je věc, teď se vrátím na začátek, pro kterou mi tady pan premiér nechybí, protože já jsem přesvědčen, že to nemá nic společného s racionálním chováním, je to pouze racionální chování před volbami, které budou za necelý rok, pokud nebudou dříve, do Poslanecké sněmovny. Jde vlastně o to, které voliče si koupíme nebo kterým se zalíbíme. Já jsem přesvědčen, že úplným ideálem pro mě, zároveň tím navrhuji zamítnutí tohoto zákona, ale protože ten návrh podle mě tady padl od pana senátora Hraby, jestli se nemýlím, tak jaksi je to jenom duplicita, pro mě osobně by bylo nejlépe, kdyby do těch voleb jednotlivé strany šly s tím, že řeknou, co chtějí udělat, zároveň mají dost času, aby voličům řekly a vysvětlily, co se stane, kde to chtějí vzít... Protože my právě tu druhou stranu vůbec neznáme. My víme, že tedy tady bude ten dluh, ale nevíme, jak ho vyrovnáme, kdy a čím.
Proto si myslím, že takový návrh zákona je špatný, je čistě politický. To, že jiná politická strana, která to má dlouhodobě v programu, snižování daní atd., takto se k tomu přidala, to celkem dokážu pochopit, protože dochází k tomu, že některé politické strany mají své priority programové. Jiná politická strana všechny tyto priority vysaje. Takže jsem přesvědčen, že pan premiér Babiš, jako předseda hnutí ANO, je celkem odborník na to, vidíme to, že programové záležitosti komunistů, sociálních demokratů, v tomto případě teď ODS a tak dále, celkem programově vysává. Je to politika, nedá se mu to nijak vyčítat, určitě ne. Ale co bych mu vyčítal, tak to je to, že v tomto případě je to čistě politický kalkul, který nemá žádné ratio. Tady bych se opřel právě o stanoviska ČNB a ostatních.
Poslední věc, která je z mého pohledu nejdůležitější v této záležitosti, je otázka, kam se dostáváme a kým se stáváme. My jsme tady prodělali, nejenom my, ale i naši kolegové v Poslanecké sněmovně, a vůbec ve veřejnosti, mnoho diskusí a příkladů o tom, jak dopadají lidé v exekucích. To znamená lidé, kteří dluží. V tom bludném kruhu, ti, kteří mají štěstí, tak se z něho dostanou během několika let, případně třeba 10 let, ale každý z nás, já jsem o tom přesvědčen, každý z nás, dokonce i ti, kteří v tom pracují, tak se s tím setkávají každý den, tím myslím psychiatry, psychology, daňové poradce apod. a právníky, zná i zcela jistě ze svých rodin příklady, kdy takovýmto lidem to zcela destruuje život. Úplně. Oni už ani nežijí, oni jenom přemýšlí, kde si půjčí, kde něco zaplatí, na který soud nejít atd. A život jim utíká. Já bych to asi neřekl, že je to nesvoboda, protože svoboda z mého pohledu je daleko širší a vyšší pojem, ale zcela jistě ti lidé jsou závislí. Jsou závislí. Protože stát se skládá z jednotlivců, z rodin a entit, tedy komunit, kde jsou lidé zastoupeni, i tito, tak tím pádem ne vždy, ale v tomto případě i stát se může dostat do problémů. Proto bych skoro řekl, že je jeden význam slova, kdy některé státy, které nově vzniknou, řeknou, že jsou nezávislé, dávají si to do svého názvu, tak stát se stává, který je zadlužený a který se zadlužuje a nemá tu perspektivu... Kdybychom se zadlužovali teď tak, že budeme dávat peníze pro růst, to znamená pro naše podnikatele, pro náš průmysl, pro výstavbu infrastruktur, které potřebujeme, určitě bych hlasoval pro. Protože to přináší peníze zpátky. Dá se to dokonce vypočítat, jednodušeji. Než to, když dáme peníze lidem, nevíme, jak mnozí říkají, oni si je spíše schovají pod polštář.
Když je to tak, stát se stává závislým. A protože v tuto chvíli, dokonce bych byl pro, s ohledem na tu superhrubou mzdu, kterou také nemám rád, kdyby se řeklo, že to zaplatíme my, to jest do 10 let. Všichni totiž, kteří jsou starší a jsou v důchodě, tak těm bychom garantovali, že důchod dostanou, takže těch se to netýká, a my, kteří pracujeme, tak bychom se zavázali, že to do 10 let zaplatíme. Pak by to asi bylo férové. Ale protože my máme jenom důvěru, že jednou se ta křivka toho, řekněme, pádu, který teď máme, ale hlavně i ekonomického, tak že poroste, jako vždycky rostla, já tuto důvěru v tomto smyslu nesdílím, z toho, řekněme, mnohadesetiletého pohledu ano, ale nechci, abychom zadlužovali naše děti a zadlužovali ty, kteří potom, aby si udrželi životní úroveň, aby si udrželi zdravotní a sociální jistoty, které máme teď, nemuseli na nich šetřit, tak ten dluh splácet nebudou. Peníze si budou půjčovat a pak se stáváme závislými. I jako stát. To si myslím, že je základní předpoklad, proč já navrhuji zamítnutí tohoto návrhu.
Pak bych na závěr se ještě přidal nebo rád vyjádřil k tomu, co tady řekl první řečník, pan ctěný kolega, senátor Canov. Ano, zcela mu rozumím, vůbec asi nebudu tak expresivní, abych o té druhé straně, která má jiné názory, řekl, jaksi expresivně to nějak pojmenovával, ale je to tak, že to je určitě úhel pohledu. Ale to je přesně to, co tady už někdo řekl. My jenom reagujeme na to, jakou hru někdo začal hrát. Jestliže nikdo to neočekával, tak ten Vizír, radši to vysvětlím, aby nebyla mýlka, já tady nepropaguji prací prostředky, já peru na valše a asi ne sám úplně, ale v každém případě je to tak, že je to vyvolaná potřeba. Vizír musel mít každý doma. Ta reklama byla tak silná, že si všichni chtěli vyzkoušet, jestli je to opravdu tak zázračný prostředek. Možná někteří, kteří třeba neperou, tak ne. Jiní, kteří třeba bojovali programově proti reklamám, a to chápu ve vší počestnosti, tak určitě taky. Ale asi to není...
Já jsem hledal nějaký příklad, kde se ta vyvolaná potřeba materiálně dá vyjádřit. Já jsem četl tehdy nějakou ekonomickou úvahu o tom, kolik oni na té reklamě vydělali, jak to bylo dokonalé. Teď my jsme tady v koronaviru, mluvíme o tom, jaké máme dluhy, mluvíme o tom, jak se jim vyhnout, na nás někdo přijde a řekne: „Bác, dluhy budou o 130, 150 miliard větší.“ A ještě dá lidem kalkulačku do notebooků nebo tedy do veřejných sítí a lidé začnou počítat, kolik ušetří. Určitě je dobře a je to správný postup a je to zcela normální, že každý se podívá, kolik těch peněz tedy ušetří, a i tři stovky jsou dobré.
No ale, jak říkám, 300 korun zřejmě ty lidi nevytrhne, i když je to krát dvanáct. Pak dojde k tomu, že oni to už očekávají, ale ještě včera to nechtěli. Když přemýšlím nad tím, jak se má chovat stát a jeho představitelé, tedy i my, tak si myslím, že se mají chovat zodpovědně. Neměli by vyvolávat představy, touhy, jak nám bude dobře, a zároveň nás nebude zajímat ten státní dluh. To si myslím, že ta vyvolaná potřeba se tady jednoznačně projevila. Já si myslím, že je to v tomto smyslu velmi špatně. A že to je čistě programová politická záležitost, která se stala jenom proto, že za rok budou volby.
Přece není možné, aby to, co se stalo, lidé, kteří to předkládají, nevěděli, že když jsou proti superhrubé mzdě, tak ji měli zrušit před těmi dvěma lety v období růstu. A mohli to udělat. Teď před volbami si to bude pamatovat každý více, ačkoli je k tomu úplně nevhodná, nesmyslná doba.
Děkuji vám za pozornost, samozřejmě budu hlasovat tak, jak jsem řekl. Přeji si, aby nejen Senát, ale aby celý parlament a také vláda napříště postupovaly tak, aby ty kroky byly počítatelné, byly logické, abychom skutečně nezadlužovali naše děti. Děkuji za pozornost.