Já jsem 16. září vlastně k tomu psala první dopis, první interpelaci paní ministryni, kde jsem žádala ten přiměřený přístup. To je to, co říkal můj předřečník, aby firma, která udělá chybu, pošle o den, o dva později, ať má nějakou mírnou sankci. Mírnou ve smyslu 0,5 %, 1 % a podobně. Na to byla odpověď, že to nejde. Pak jsme byli společně v Otázkách Václava Moravce a já jsem poté posílala přání, aby se uplatňovalo porušení rozpočtové kázně, protože k tomu by se vztahovaly ty snížené odvody do státního rozpočtu odstupňované podle míry porušení. A to je to, co potom vyšlo jako řešení vlastně na to áčko, béčko k tomu 4. 12., akorát nevím, jak moc to bylo propagováno. Ale pořád zůstal ten obrovský problém s céčkem. Paní ministryně mě když tak opraví, pokud nebude s něčím souhlasit, ale zůstalo to, že se nenapravil ten základní problém, že v tom návrhu zákona nejsou opravné prostředky a že nepřistoupilo ministerstvo k řešení této mé podstaty věci, té možnosti odstranit tu tvrdost zákona.
A teď k tomu úplně přesně je potřeba říct, že to, čeho jsme všichni svědky, že náš stát je velmi přísný na lidi, na firmy, a není přísný sám na sebe, potom podkopává důvěru v celé fungování státních institucí. Proto považuji za tak klíčové se tomu věnovat a najít řešení. A to řešení se opravdu skrývá v té možnosti odstranění tvrdostí ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. A teď - ten právní rozbor, který dělá ministerstvo, je prostě nevstřícný, nevychází z toho, že je ten odstavec a ten paragraf záměrně napsaný velice obecně a velice nekonkrétně. A to právě proto, že prostě zákonodárci, kteří to tehdy schvalovali, v těch letech 1990-1991, dobře věděli, že není možné předvídat všechny situace, protože pokud by zákon definoval, co to je tvrdost, tak by mohla nastat situace, na kterou by nepamatoval. A to je to, co se snažím zdůraznit. Tento zákon, toto ustanovení dává tuto možnost v podstatě obrovské volnosti, obrovské úvahy, jak vyřešit téměř jakoukoliv situaci. V podstatě se dá pomoci i analogií v daňovém řádu. V daňovém řádu je podobné ustanovení, které umožňuje nejenom odpouštět pokuty a penále, ale i celou daň. A pokud je to vlastně v obdobných situacích možné při správě daní, tak nevidím důvod, proč by to nemělo jít u pojistného.
A co se týče judikatury, tak jsou nějaké precedenty, existuje například výklad, že samotný pojem tvrdost zákona není a ani nemůže být předmětem legislativního výkladu, protože to je právě neurčitý právní pojem, aby se použil tam, kde není možné ani vhodné, aby byl tento pojem v právním předpise definován.
Proč tomu tak je? To jednoznačně vysvětluje Nejvyšší správní soud. Já na tom jenom chci ukázat, že kdyby ministerstvo chtělo, tak může udělat tuto obsáhlou rešerši, kterou udělal můj tým ve snaze pomoci těm postiženým firmám a mohl by se třeba i obrátit k té konkrétní konzultaci. Existuje k tomu nějaká právní literatura. Například existuje v Právních rozhledech článek či kapitola Proces odstraňování tvrdostí zákona.
A je možné si zvolit jasná a objektivní kritéria právě toho typu porušení jeden den, porušení dva dny, porušení čtyři dny, a ta potom samozřejmě aplikovat na všechny případy stejně. To je jasné. Ale zákon dává tohle pole, jaká kritéria zvolit. Jak říkala paní ministryně, je možné do toho zavzít tu úvahu, kdo je ten takzvaný chronický pozděplatič. A kdo naopak byl celé roky vzorný a nyní mu třeba onemocněla mzdová účetní a pak to přišlo o den o dva později a přišli o desítky a někdy i stovky tisíc za celou tu měsíční podporu.
Ještě bych zdůraznila jednu věc na závěr. Šlo by o rozhodnutí, které je plně ve prospěch daňového poplatníka. Takže by prostě nebyl nikdo poškozený a v okamžiku, kdy to takto projednáváme, že je nesmyslné, aby podpora vedla bohužel v některých případech i k jejich likvidaci, považuji za vyloučené, že by z toho mohly být jakékoliv právní problémy.
Ten § 4 odst. 3 je, znova to řeknu, záměrně napsaný tak obecně a nekonkrétně, aby se dal použít, pokud by ministerští právníci chtěli. Děkuji za pozornost a budu ráda za reakci paní ministryně.
