Jsem si vědom vážnosti té materie, kterou nám tady paní Válková přednesla. Tomu jsem i uzpůsobil zasedání schůze ústavně právního výboru, kde jsem pozval místopředsedkyni Nejvyššího správního soudu, pozval jsem tam i jejího asistenta, pana Ivo Pospíšila, paní Barbaru Pařížskou, ta je místopředsedkyně, pana Karla Šimku, pana doktora Baxu samozřejmě, bývalého předsedu, který, jak jste vlastně zjistili, byl tím hybným kamenem celé té věci. Tato materie zpočátku byla skutečně taková, že zaváděla plošnou nepřijatelnost kasačních stížností. To je důležité, rozlišovat nepřípustnost a nepřijatelnost.

Nepřípustnost je situace, kdy prostě vůbec nelze tu kasační stížnost z některých důvodů projednat. Nepřijatelnost je skutečnost, kdy lze přijat, pokud jsou jakýmsi způsobem procesně omezena práva toho kasačního stěžovatele, případně pokud tam je meritorně špatně rozhodnuto nebo rozporu s judikaturou. Byť se zavádí nějaká nepřijatelnost, není to nepřípustnost. Byli jste určitě zavaleni dotazy k této materii ve svých schránkách. A i mně, jako daňového poradci, se dostávalo, že teď zaklekávací, zajišťovací příkazy se nebudou moci projednávat, že daňové věci se nebudou moci projednávat. Prosím vás, tohle je ten původní návrh, který byl před 3 lety předložen.

Dneska ten návrh, jak tady paní ministryně správně řekla, jak by určitě řekl i kolega Marek Benda, který je hlavním předkladatelem, směřuje pouze na velmi úzkou, omezenou skupinu skutkových věcí. Jedná se o věci, které jsou rozhodovány samosoudcem. Já přesně vyjmenuji § 31 odstavec 2 soudního řádu správního, který svěřuje samosoudci možnost rozhodovat jednoduché případy. Jsou to skutečně tak jednoduché případy, že o nich nerozhoduje tříčlenný senát, ale pouze samotný samosoudce. A jsou to případy pouze ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů a zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory kvalifikací podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 tisíc Kč, ve věcech mezinárodní ochrany a tak dále, to již tam bylo. Jak paní ministryně...

Pardon, už nejste ministryně, ale jak paní poslankyně řekla, ve věcech mezinárodní ochrany, to znamená ve věcech azylu, je nepřijatelnost kasační stížnosti již od roku 2006. Od tohoto data bylo odmítnuto 6000 případy azylového nebo azylových žádostí. A ani jeden z nich Ústavní soud nezrušil. Již takhle dlouho trvající institut za těch 14 let se osvědčil a ani jedna ústavní stížnost nebyla spěšná. To znamená, že platí, co řekla paní poslankyně, že skutečně ten Nejvyšší správní soud postupuje velmi zodpovědně. I když Nejvyšší správní soud v té původní materii neměl povinnost odůvodnění, on to odůvodňoval.

Co je teďka důležité, že pokud v těchto věcech, velice si dobře si uvědomme, že to je fakt jenom ve věcech těch pokut a toho sociálního zabezpečení, není to v žádném daňovém řízení. Naopak. Protože spory v daňových řízeních jsou velmi důležité, ale často existenčně naprosto zásadní, tato novela má přinést rozhodování Nejvyššího správního soudu právě v těchhle složitých věcech v krátkém čase, nejlépe v podstatě v reálném čase. Proto je nutno z Nejvyššího správního soudu sejmout stovky kasačních stížností ve věcech pokut. Je nutno tedy říci, jak ten institut nepřijatelnost bude fungovat.

Bylo řečeno, že nově je povinnost tu nepřijatelnost, to nepřijetí kasační stížnosti, odůvodnit. Kasační stížnost, tím, že bude odůvodněna, bude kvazimeritorně posuzována. To znamená, česky řečeno, že se ten Nejvyšší správní soud musí podívat, zda tam nenastaly v tomto konkrétním případě jiné okolnosti, zda tam není důvod pro změnu judikatury, zda nebylo zasaženo do procesních práv toho kasačního stěžovatele, zda správně krajský soud vyhodnotil případnou žalobu. Na příkladu je jasné, že když je někdo nepřipoután, tento přestupek zaslouží potrestání.

Ale v případě, kdy je nepřipoutaná žena ve vysokém stupni těhotenství, že je třeba zohlednit tuto situaci. A pokud by krajský soud potvrdil pokutu i v takovém stádiu a byla podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, samozřejmě nebude aplikován institut nepřijatelnost, ale bude nikoli kvazimeritorně, ale meritorně projednána a bude o ní rozhodnuto takovým způsobem, aby ten kasační stěžovatel nemohl být krácen na svých právech. Tak je ten princip nepřijatelnosti nastaven a tak bude aplikován.

Tuto aplikaci nebo způsob realizace nepřijatelnosti jsme slyšeli z úst soudců Nejvyššího správního soudu, těch nejvyšších, těch nejpovolanějších a těch, kteří o tom budou rozhodovat. Pro mě další jistotou, že bude posuzováno vše v souladu s ústavními právy, je i skutečnost, kdy je povinnost tuto nepřijatelnost odůvodnit. Takové odůvodnění musí mít takovou kvalitu, aby obstálo před testem ústavnosti. A pokud takovou kvalitu bude mít, a přesto stěžovatel se bude cítit poškozen na svých ústavních právech, může pomocí ústavní stížnosti se těchto práv domáhat. Díky kvalitě odůvodnění může být úspěšný, příp. neúspěšný.

Ano, skutečně původní návrh, tak jak byl koncipován, byl velmi odvážný, ale mohl by být i velmi nebezpečný. Soudci jsou taky jenom lidé a taky by mohlo občas svádět k tomu, že by se někdo snažil odmítnout, pardon, institut nepřijatelnosti aplikovat i na věci, které třeba to projednání si zaslouží. Takovýmto způsobem, kdy ta nepřijatelnost je omezena pouze na věci rozhodované samosoudcem, v těch nejzávažnějších situacích, nemůže k té nepřijatelnosti, k té aplikaci dojít.

Jako zpravodaj vás prosím, abyste to podpořili v tom znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nyní vás seznámím s usnesením ÚPV, ve kterém 7 senátorů bylo pro, jeden se zdržel. ÚPV navrhl tento senátní tisk č. 34, novelu soudního řádu správního, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.