já se zcela ztotožňuji se stanoviskem svého kolegy Lásky. Jsem proti návrhu. A stejně jako on jsem chtěla navrhnout zamítnutí, protože po velmi zralé úvaze a debatě s kolegy z praxe se domnívám, že se jedná o velmi nesystémové řešení. A byť chápu úmysl ulehčit přetíženému Nejvyššímu správnímu soudu, tak si myslím, že ta cesta je nesystematická a není podložena ani dostatečnou statistikou, na základě které bychom se mohli rozhodnout, jestli vůbec tato cesta je správná. Z mého pohledu to významně narušuje zásadu přístupu ke spravedlnosti a soudnímu přezkumu. A o co jde v kostce? Jde o případy, ve kterých ve správním soudnictví rozhoduje samosoudce, to už bylo řečeno.
Pro srovnání s občanským soudním řízením je Správní soudnictví pouze jednoinstanční, to už jsme také slyšeli, ale je potřeba nad tím se zamyslet, jaké to má důsledky. To znamená, že proti rozsudku první instance už není druhá instance. To má samozřejmě vliv na kvalitu rozsudků první instance, respektive jediné instance. Nyní tedy návrh novely chce omezit kasační stížnosti. A je potřeba také se zabývat tím, které případy to postihne.
Už bylo řečeno, že se jedná o důchodové nemocenské pojištění, uchazeče o zaměstnání a podporu v nezaměstnanosti, také sociální péči, pomoc lidem v hmotné nouzi, dávky pěstounské péče a přestupky do 100 tisíc korun. Já bych chtěla přiblížit trošku nějaký případ, který třeba můžu z nějakého pohledu ze svých zkušeností popsat. Jak bylo řečeno, tyto situace dopadají na problematiku například starobních důchodů. Často já ze své praxe, se za mnou obraceli důchodci, kteří přišli s tím, že se cítí velice dotčeni tím, že jejich důchod byl špatně vyměřen, že je ve špatné výši, případně že do důchodu nebyly započítány veškerá období. To jsou v praxi velmi složité případy, protože zahrnují vlastně posouzení celého života toho člověka. Je tam potřeba doložit spoustu dokladů. Mohou být opravdu rozdíly ve stokorunách až tisících ve vyměřeném důchodu.
Já chápu, že možná pro soudce je to marginální záležitost, ale pro starou babičku je to otázka existence. A je důležité, zejména s ohledem na to, že se často kritizuje, že důchody jsou nízké, tak mít pozornost i k těmto drobným detailům. Stejně tak invalidní důchod. Já nerada tedy využívám osobní příklady, ale zde si to tedy neodpustím. Zastupovala jsem starého... mladého, naopak mladého muže, třicetiletého, který měl potíže s vyměřeným invalidním důchodem. Byl to člověk, který bohužel měl rakovinu mozku, bylo mu 30 let. A jeden měsíc měl přiznanou invaliditu 3. stupně a druhý měsíc už měl invaliditu pouze 1. stupně.
Toto jsou případy, které jsou vysoce specializované. A bohužel tedy v tomto případě jsme až ke správnímu soudnictví nedošli, protože bohužel můj klient v průběhu řízení zemřel. Nejsou to tedy marginální případy. Nejsou ani jednoduché, jak se možná může zdát. Právě samosoudci krajských soudů jsou právě vysoce specializovaní. To znamená, že my se teďka dostáváme do situace, kdy ten specializovaný samosoudce bude na rozhodování ve věci sám. A to samozřejmě bude mít logicky dopad na kvalitu, protože já si myslím, že to je čistě lidská záležitost.
Pokud vím, že po mně už nepřijde nějaká oprava, tak samozřejmě už ten přístup k tomu řízení může být trošku ležérnější, bych řekla. Takže jak jsem řekla, v průběhu správního řízení správního soudnictví je potřeba probrat mnoho dokumentů.
Nepovažuji tedy za správné, aby jediným soudcem, který se meritorně bude zabývat případem, byl pouze ten jeden samosoudce krajského soudu. Z šetření veřejného ochránce práv například vyplývá, že v případě vyměřování důchodů je velké množství rozhodnutí, které právě ČSSZ vydává, je stiženo velkým množstvím chyb.
Pokud bude tedy novela přijata, domnívám se, že se zhorší kvalita rozhodnutí krajských soudů. Stěžovatelé budou v případě, že jejich rozsudek nebude pro stěžovatele přívětivý, bude, jak už bylo řečeno, stát před rozhodnutím, zda podat kasační stížnost nebo ne. Bohužel je zde dost značný prvek nejistoty pro stěžovatele, protože on také nebude vědět, zda kasační stížnost, kterou podá Nejvyšší správní soud podle této novely posoudí, jako že překračuje nebo nepřekračuje jeho vlastní zájmy. Je to neskutečná zátěž pro stěžovatele, navíc bude muset zaplatit poplatek, je to značný prvek nepředvídatelnosti.
Nejvyšší správní soud se pak stejně bude muset tímto případem zabývat, to znamená, že je otázkou, zda vůbec k tomu uvolnění kapacit Nejvyššího správního soudu dojde, protože jak z navrhované novely vyplývá, bude si muset stejně ten spis načíst, aby ho následně odmítl a následně odůvodnil.
Současně hrozí nebezpečí, že posuzované případy v případě odmítnutí kasační stížnosti se dále dostanou k Ústavnímu soudu. Chtěla bych vás jenom upozornit, že na toto riziko upozornil sám předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který sám vydal své osobní stanovisko, ve kterém zdůraznil, že předkládaný návrh představuje největší proměnu řízení o kasační stížnosti od ustavení Nejvyššího správního soudu v roce 2003, které přichází bez širší odborné debaty. Upozorňuji na to, že se jedná o poslanecký návrh. Proto tedy navrhuji také odmítnutí.
Děkuji.
