jsme ve třetím čtení nízkouhlíkového zákona, vládního návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a dalších opatřeních s tím souvisejících.

Hlavní myšlenka, kterou se pokusím dnes během svého příspěvku sdělit a podložit ji sadou argumentů, je taková, že neproběhla dostatečně náležitá debata k této záležitosti, a není proto na místě, abychom dnes o tomto zákonu hlasovali. Debata o jádru má mnoho vrstev, má mnoho rovin, ve kterých se pohybuje, a jsou tam dva základní pilíře argumentace. Jedna je bezpečnost, geopolitická bezpečnost, to znamená s kým chceme takovýto projekt realizovat a s jakým partnerem, a to zde již opakovaně zaznívalo. A druhá rovina je rovina ekonomická, jestli se ta věc, ten projekt vyplatí, případně kdo ho zaplatí.

V prvé řadě je zde shoda nad tím, že jádro, jaderná energetika patří do energetického mixu České republiky. Tato shoda je poměrně široká. Samozřejmě jsou skupiny a politické strany, které odmítají jadernou energii jako takovou. Je to do určité míry legitimní názor. Vidíme, že například v Německu, v Rakousku tento názor převládl, v České republice nepřevládl. Pokud například občas bývá naše strana obviňována z toho, že jsme protijaderní, tak vás mohu ujistit, takto jednoznačně o tom nepřemýšlíme. My o tom přemýšlíme v té rovině bezpečnostní a ekonomické.

Nicméně to, co dnes zažíváme v České republice, ten tlak na realizaci dukovanského projektu, a já bych nesouhlasil s tím, že tento návrh zákona nelze označit za lex Dukovany. To je lex Dukovany. Je to připravováno jako součást jednoho konkrétního projektu. Stát k tomu již podepsal dvě ze čtyř zamýšlených smluv podepsané se společností ČEZ. Stát má najaté různé poradenské firmy, právní poradenství, firmu na prosazování zájmů vůči Evropské komisi. Je nakreslená celkem jasná mapa toho, jak ty věci mají postupovat. Nicméně ten motiv není udělat celou zakázku nejlépe, jak by to šlo, ale ten motiv je udělat to pro jednu konkrétní společnost. A víceméně jsme tak svědky vraždy jádra hradní klikou v České republice. To je prostě realita. Tak to je a vše tomu nasvědčuje.

Byl bych hrozně moc rád, kdyby pan ministr Havlíček vystoupil a zkusil nějakým argumentem mi to vyvrátit. Já nyní budu předkládat argumenty, proč to tak není.

Co se týče ekonomické stránky věci, a tou začnu, protože o geopolitice zde ještě uslyšíme, a co se týče ekonomické stránky věci, tak jaksi k tomu vystoupil náš pan předseda. A my jsme veřejně dali po té schůzce 27. ledna sadu požadavků, která míří k tomu, aby ta vypsaná zakázka byla opravdu kompetitivní, aby měli šanci se přihlásit uchazeči s relevantní nabídkou, oni se přihlásí, ale aby ta nabídka byla relevantní, aby měli čas ji vypracovat a aby ten jejich projekt měl šanci obstát. Jaké to jsou požadavky? Jsou to požadavky, které míří k tomu, že chceme prodloužit dobu vypsání tendru. Ne sedm měsíců na 1200 megawatt, což samozřejmě společnost Rosatom má připravenu de facto, protože to je ten jejich hlavní produkt. Ať má možnost se přihlásit EDF, Westinghouse, KHNCP, Jihokorejci, kteří mají větší reaktory, protože ta podmínka není neřešitelná. Pokud se nadizajnuje ten souběh reaktorů v dukovanské lokalitě tím způsobem, že například jeden reaktor se odstaví trošku dříve, tak pak se ukáže, že tam je dostatek vody na chlazení.

V případě, že se postaví větší reaktor, ale prvních pět let provozu například, tzn. po dobu toho plánovaného souběhu, bude provozován na nižší výkon, tedy bude potřebovat méně vody, a pak se jeden z těch starších reaktorů odstaví a potom může být využit na plnou kapacitu, pak není problém soutěžit větší výkon.

Bývá také argumentováno, že větší výkon nemůže být soutěžen z toho důvodu, že ty komponenty jsou příliš velké a že by do dukovanské lokality nešly dopravit. Já říkám - ať se s tím vypořádá ten dodavatel, ať navrhne, jakým způsobem budou ty části doručeny. Možná se vyplatí, možná se ušetří několik miliard, když se za daleko menší peníze opraví třeba nějaká silnice, rozšíří se ta silnice. A ty studie jsou poměrně jednoduše udělatelné, takže je to na nich.

Poslední argument, který slýchávám, proč to nemůže být vyšší výkon, je, že by do sítě byl připojen příliš silný zdroj. Byl bych tedy rád, aby nám byla předložena příslušná studie od ČEPSu, která připojuje ty zdroje, kde by to rozebrali. Protože v situaci, kdy natáhneme ten tendr, tzn. nebude to těch sedm měsíců nebo nyní rok, jak říkal po schůzce předsedů pan vicepremiér Havlíček, tak to má další efekt, který je naprosto zásadní, a to je zapojení českého průmyslu do celé zakázky. V situaci, kdy historicky jedna ze společností dělá projekty, má zde šest reaktorů, tzn. ROSATOM, samozřejmě má i napojení na české firmy a má plnou podporu státu, protože pro Ruskou federaci otázka jádra není ekonomickou záležitostí, pro ně je to otázka politického vlivu, tzn. tam je plná podpora ze všech sfér, tak prostě ty firmy mají obejité, mají naslibováno.

Slýcháme často o tzv. české cestě, tzn. že my si budeme stavět tu elektrárnu a dodavatel dodá např. jenom ten reaktor a příslušné části. To je iluze, mnohokrát to již i v médiích z různých stran zaznělo, že takto asi už to dnes nepostavíme. Nejen že se změnila struktura českého průmyslu, ona se změnila i ta bezpečnostní kritéria a požadavky kladené na realizaci těchto staveb. Je to vše poměrně komplikovanější. K tomu se odkazuje ten náš požadavek, aby ta stavba byla realizována tzv. na klíč. Ať nám to ten dodavatel dodá celé, ať to garantuje za fixní cenu a na klíč.

No a co my tedy považujeme za naprosto zásadní, je, aby se z toho nestaly další soláry. Aby to nebyl ten solární průšvih z roku 2010 v takové obměněné podobě pro jednu firmu bez cenového stropu a nakonec to zaplatí odběratelé elektrické energie, pokud se ta cena přešvihne, platbou za jistič. Takže pro nás je naprosto klíčová ta podmínka zastropování ceny, kterou stát vůči ČEZu, protože neexistuje jiná společnost v České republice než ČEZ, která by byla ochotná a schopná takovýto projekt připravit na základě toho, jak je nyní ten zákon designovaný, jak je připravený. A bez toho, aniž by tato podmínka prošla, tak rozhodně nedokážeme ten zákon jako celek podpořit. Všechny naše požadavky a podmínky směřují k tomu, aby ten projekt byl realizovatelný, aby byl dlouhodobě udržitelný a aby se vyplatil. Přistupujeme k tomu ne způsobem - chceme udělat všechno pro to, aby se ta stavba nezrealizovala. Nicméně ten zákon nyní není v takové podobě, aby ta stavba, aby ten projekt byl realizovatelný a nestalo se tou příslovečnou černou dírou na peníze.

Dalším naprosto zásadním a klíčovým parametrem toho, jestli je celý projekt ekonomicky výhodný, nebo ne, je cena peněz. Pan vicepremiér opakovaně argumentoval tím, že musíme přizvat co největší paletu možných dodavatelů. Ono bavíme se tři versus pět. Slyšeli jsme výzvu od konfederace odborových svazů, slyšeli jsme výzvu od Hospodářské komory, od Českého svazu průmyslu a dopravy. - Pozvěte všechny. Pozvěte všechny. - To bylo to dopoledne dvacátého sedmého. O tři hodiny později jsme se dozvěděli, že tedy Čína vypadává, to byl zajímavý moment celé té kauzy. Nicméně to je falešné dilema. A já mám zapotřebí toto falešné dilema vyvrátit.

Za prvé. Tu cenu na klíč neovlivní to, jestli se bavíte se třemi nebo pěti možnými dodavateli, protože v takovémto počtu je to víceméně soutěžní dialog. Oni opravdu nesoutěží spolu na cenu, jako když jste někde na burze nebo na tržišti. A jde o to, jak kvalitní podmínky stát těmto dodavatelům připraví. (Poslanec Lipavský přichází o hlas, omlouvá se... Poslankyně Černochová mu nese lahev s vodou.) Děkuji paní předsedkyni Černochové za vodu. Jde o to, jaké podmínky stát dodavatelům připraví. A hovořil jsem zde o časové lhůtě, o výkonu reaktoru. A to potom má velký vliv na to, jaká je ta cena na klíč. To znamená - postavíme vám elektrárnu za 140 miliard, 150 miliard. A zde hrajeme řekněme o jednotky až desítky miliard v rozdílu té ceny. Ale to, jestli se celá záležitost vyplatí - a přiznal to i člen vedení cenu pan Cyrani, nebo mluvil o tom poměrně jednoznačně v rozhovoru pro iROZHLAS - zásadní bude cena peněz, za kolik si investor, stát nebo ČEZ, na tu stavbu půjčí. A to je naprosto šokující. Protože zde vláda stále nemá jasno. A to je to, co zaznělo 27. ledna od pana premiéra, že to má být stoprocentně státní financování za 2 %. (Poslance Lipavského to opět nutí do kašle.) A já si kladu otázku - a opět tam chybí odpověď od pana ministra, jak to tedy bude financované. A jestliže nevíme, jak to bude financované, jak můžeme schvalovat zákon, který je přímou součástí toho finančního modelu. My říkáme - a říkáme to už několik let - ať to dělá celé stát. (Poslanec Lipavský opět přichází o hlas.) Já se omlouvám, já si nyní vezmu pauzu a druhou část svého příspěvku dokončím, až se mi trošku vrátí hlas, a budu mluvit o té bezpečnosti.

Děkuji.