Děkuji za slovo. Já jsem nepředpokládal, že by faktická poznámka - nebo že to tak vyjde, ne vždycky to tak může být. Mohou být i jiné faktické poznámky. Děkuji za slovo. Než mi došel hlas během prvního příspěvku, tak víceméně jsem prošel většinu těch ekonomických argumentů a věnoval jsem se tomu, proč investorem má být stát místo polostátní společnosti ČEZ.
A nyní bych si dovolil pokračovat tou druhou nohou, tím druhým pilířem, a to je otázka bezpečnosti, to je ta strategická otázka, která zde zaznívá. Pan poslanec Leo Luzar mi to vyčetl, že nemám rád Rusko a podobně. Mluvíme o tom, že postavíme nový zdroj jaderné energie a tento projekt bude definovat podobu českého jaderného odvětví na dlouhé desítky let dopředu, navazující řetězec firem, dodavatelů, to, jak budou formovány vysokoškolské obory, které se věnují různým inženýrským činnostem, máme celou jednu fakultu na ČVUT, která se věnuje jadernému inženýrství, to znamená, aplikovaná věda. A je naprosto zásadní, abychom si řekli, s kým chceme uzavírat partnerství, jakým směrem chceme, aby tyto univerzitní spolupráce a tyto obchodní řetězce se navazovaly.
A to je opravdu politická otázka. To není otázka toho, kdo ve vypsané zakázce nabídne lepší cenu. Pan předseda Stanjura velice správně zmínil dokument, který vypracovala bezpečnostní skupina pro ten jaderný výbor, SVVNJZ, a oni i pravděpodobně budou autory nebo některé z těch institucí budou pravděpodobně autory některých těch dokumentů, o kterých mluví pan vicepremiér Havlíček. Domnívám se to na základě toho, že si neumím představit, jaká jiná instituce by v České republice takovéto podklady mohla vypracovat. Nicméně, už jsem to tady říkal při debatě s panem poslancem Sklenákem, abychom si udělali názor a vyhodnotili, jaké jsou naše vztahy s těmi jednotlivými zeměmi, na to nemusíte být špion ani tajný agent, stačí otevřít noviny, zalistovat trochu dále, kde je zahraniční rubrika, a dozvíte se, jak se věci mají. Toto je argument, který říkám poměrně často, když se někdo diví, proč mám problém navazovat užší a strategické vztahy s Ruskou federací nebo s Čínou.
Takže z toho vyplývají i ty dva pozměňovací návrhy, které jsem předložil a které zde potom budeme hlasovat, které fakticky zabraňují tomu, aby se společnosti z Ruska a Číny mohly účastnit na klíčových částech toho tendru. Nemá smysl mluvit o vylučování. Nemluvme o tom, že někoho vylučujeme. Česká republika, potažmo společnost ČEZ, si vybírá ty partnery. My je oslovíme, budou osloveni, a pokud nikdo osloven není, tak se ani nemůže cítit uražen. Ruská federace dlouhodobě považuje NATO za nepřátelské, my jsme součástí NATO, tudíž i nás považuje za nepřítele svým způsobem ve svých strategických dokumentech a ve svých strategických koncepcích.
Když se podíváte na stav bilaterálních vztahů s Ruskou federací, tak tam se toho moc nedočtete, premiéři se viděli možná někdy před deseti lety, ministři zahraničí podobně. To, že jaksi prezident a jeho okolí má úzké vazby na Kreml, by nemělo definovat zahraniční politiku České republiky, ale to, do jaké míry oni jsou vůbec ochotni se bavit s naší exekutivou, také vypovídá o tom, jaký je stav těch vztahů. A nemyslím si, že je potřeba zde na plénu zabředávat do těch jednotlivostí, kauz, které mezi Českou republikou a Ruskou federací probíhají, ale já bych očekával, že se těmito otázkami budou zabývat příslušné výbory. A já do určité míry rozumím argumentaci pana vicepremiéra Havlíčka, když říká, tento zákon neřeší bezpečnost. Já to chápu. Ano, samozřejmě tento zákon fakticky řeší malou část toho celého jaderného projektu.
Ale proč se Sněmovna brání jakékoliv debatě o této otázce? V jakém stavu je projednávání bezpečnosti, spojené geopolitické bezpečnosti a bezpečnostních rizik spojené s jaderným projektem v rámci bezpečnostního výboru? No žádné. Je to zařazeno na programu a zahráno do autu, kde se čeká, až vláda doručí nějaké materiály, vláda nic neposílá. Proč zahraniční výbor třikrát nebo čtyřikrát odmítl můj návrh, abychom se zabývali bezpečnostními otázkami spojenými s jadernou energií, s jadernou energetikou? A nemluvím o technických otázkách. Mluvím o tom, že Česká republika je ze své podstaty závislá na dovozu energií. Dovážíme ropu, dovážíme jaderné palivo, máme vlastní uhlí, ale víme, že toto uhlí budeme vyřazovat, obnovitelné zdroje, co se týče vodních elektráren, více nepostavíme, větrníků a solárů také o mnoho více nepostavíme a rozhodně nepokryjí veškerou spotřebu, tudíž základem energetické bezpečnosti České republiky, víme, že při struktuře našeho průmyslu, těžkého průmyslu a spotřebě domácnosti, vždy bude import těchto energetických zdrojů ze zahraničí. Je to výsostně a bytostně zahraničně politické téma, přesto poslanci zahraničního výboru se otázkou odmítli opakovaně zabývat. No logicky pak tedy asi nezbývá nic - a to je samozřejmě vládní většina, to jako nebylo zamítnuto hlasy opozice, aby bylo jasno.
To samé bezpečnostní výbor. Samozřejmě je naprosto namístě se zabývat tím, co bude znamenat pro bezpečnost České republiky situace, pokud by to vyhrál třeba ten ROSATOM, dostal by budget 160 miliard korun, rozpočet, začali by sem jezdit lidé z Ruské federace, rozhodovali by o tom, které firmy dostanou a nedostanou zakázky, takže ta míra korupce s tím spojená a víme, jakým způsobem fungují byznysové vztahy v Ruské federaci, je naprosto namístě se tím zabývat.
A ta další záležitost, když opustím tu čistě bezpečnostní, je opravdu ta vize a to směřování České republiky, kde chceme vidět Českou republiku za deset, za dvacet let, kde chceme vidět ten sektor, ten celý obor. A to je naprosto klíčové, o tom my tímto zákonem také rozhodujeme. Tvářit se, že to tak není, je naprosto, naprosto falešné. Takže já považuji za jediné možné řešení - a říkám to zde poněkolikáté - přerušit projednávání tohoto zákona, protože pokud vláda vyhlásí ten tendr v těch parametrech tak, jak o tom dnes slyšíme od vicepremiéra Havlíčka, tak je nepochybné, že se řítíme do ohromného průšvihu, protože tuto věc realizovat bez konsenzu napříč politickým spektrem, přičemž ten konsenzus je na celé řadě otázek, pane vicepremiére, víme, že není problém udělat jádro, ale tak pojďte dotáhnout, pojďte dotáhnout tu geopolitiku, pojďte dotáhnout to financování tak, aby bylo jasné, jak ty vztahy budou, a pak se to může vypsat. Nikdo neříká, že to musí být tato vláda, ale pokud se to dnes vypíše, tak hrozí to, že to bude v takovém stavu, že to buď příští vláda bude muset zarazit - a pak se dostaneme do situace, že pravděpodobně to bude konec jaderné energetiky - a to mě fascinuje, že si to neuvědomuje ten průmysl, že si to neuvědomí ty oborové organizace, které se k tomu vyjadřují, pokud se ta záležitost uspěchá a neudělá se tak, aby byl konsenzus, tak tím de facto mohou učinit přítrž, mohou tím výrazně poškodit celý ten obor.
Nyní ještě krátce okomentuji ty dva pozměňovací návrhy. Jejich přijetí neřeší kompletně celou tu záležitost, ale minimálně vyjasní otázku v té geopolitické oblasti. A podle mě, pokud vládě opravdu jde o to, aby zajistila tento zdroj, tak by na to měla slyšet. Protože většina těch argumentů byla vyvrácena. Vy jste nikdy nepřišli jednoznačně s argumentem, který by nám to vyvrátil. Minimálně zde dneska nezazněl. Nejelegantnější řešení je dle mého názoru ten pozměňovací návrh, který pracuje s vícestrannou mezinárodní dohodou o vládních zakázkách. Je přece naprosto evidentní, že pokud my zde vytváříme zakázku s vládním podporou, tak je na místě požadovat určitou míru reciprocity.
A když se podíváme do té důvodové zprávy - doporučuji každému, kdo mluví o byznysu s Ruskem a Čínou, aby se podíval do důvodové zprávy toho mého pozměňovacího návrhu. Vychází ze stránek BusinessInfo. To je informační portál provozovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu. Slouží to k tomu, aby když chce podnikatel podnikat v zahraničí, aby se mohl informovat o tom, jaké tam jsou podmínky na tom trhu. Tak abyste se podívali, jaké všechny překážky klade Čína a Rusko firmám, když se chtějí ucházet o veřejnou zakázku.
Je to opravdu fascinující čtení kreativity. Například v Rusku, když chcete dodávat trolejbusy a přihlásí se nějaký dodavatel z Kazachstánu, tak jste automaticky vyloučen, a podobně. Platí to pro strojírenství, platí to samozřejmě pro bezpečností sektor. Je to legitimní postup těchto zemí. Nemůžu kritizovat, že oni neotvírají svoje trhy. Ale my bychom si pak měli rozmyslet, velmi dobře bychom si měli rozmyslet, jestli chceme otevírat své trhy my jim. Bude-li tento pozměňovací návrh přijat, tak to výrazně zvýší kvalitu celého toho zákona.
Druhý pozměňovací návrh víceméně klade za povinnost Ministerstvu průmyslu a obchodu to, co je již nyní v právním řádu obsaženo na platformě ústavního zákona o bezpečnosti. Ale je nepochybné, že pokud by to bylo takto zaneseno v tom zákoně, tak potom Ministerstvo průmyslu a obchodu to bude muset řešit, bude se k tomu muset vyjadřovat, zažádat si o stanoviska. Tím pádem se zvýší šance, že do toho tendru nebudou přizvány problematické společnosti, konkrétně z Ruska a Číny.
Ještě bych se chtěl tady možná jenom stručně vyjádřit k tomu, jak jsem postupoval osobně v této záležitosti. Hodně jsem komunikoval s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Oceňuji přísný přístup, oceňuji, že na mé dotazy bylo vždy včas a poměrně vyčerpávajícím způsobem odpovězeno. Dokonce byla nabídnuta možnost se podívat na některé neveřejné dokumenty, konkrétně na tu zadávací dokumentaci.
Tento vstřícný krok vítám a domnívám se, že to je přesně náznak toho přístupu, který by Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo zvolit vůči opozici celkově při řešení těch nejasných otázek. Protože opravdu věřím tomu, že ty otázky lze vydiskutovat, lze najít tu shodu. Není nutné to tlačit na sílu. A prostě vláda v České republice se nějakým způsobem proměňuje každé čtyři roky, nebo po každých volbách, a zde je realizovaný projekt na dlouhé roky dopředu.
Nicméně to, v čem už vláda nevyšla vstříc, je prostě většina v Poslanecké sněmovně, která se tím odmítla zabývat. Nedostali jsme se k těm klíčovým vládním dokumentům, těm režimovým. Ani předsedové politických stran se k tomu nedostali. To mi přijde úplně fascinující, že si toto necháváte pro sebe, pokud tím zároveň v té debatě argumentujete.
Jednoznačně podpoříme doprovodné usnesení ČSSD. A byl bych rád, kdyby pan ministr zde vystoupil alespoň jednou a okomentoval nějakým způsobem ty argumenty a ty dotazy, které zde padly. Důsledek toho, že nebyla debata, že nebyla debata na výborech - kromě hospodářského výboru - že jsme se o tom nemohli bavit v zahraničním výboru, v bezpečnostním výboru, že jste se to snažili protáhnout Poslaneckou sněmovnou, první čtení tady v sedm večer narychlo, druhé čtení svoláme si mimořádnou schůzi, ty pokusy protlačit to na sílu, nepovedou k tomu, že se o těch věcech nebude diskutovat, že o nic nebudeme mluvit.
Já si ta témata nevymýšlím, obstrukce by vypadaly zdaleka jinak. Ale opravdu je naprosto nezbytné si to vydiskutovat, v klidu, svolat třeba ještě nějaký kulatý stůl. (Ozývají se námitky z vládních poslaneckých lavic, že se jedná už o třetí čtení.) Je to třetí čtení, pane poslanče, ale v těch jiných čteních, teď právě argumentuji tím, že ta debata neproběhla. Tak je logické, že pokud neproběhla, tak to vyhřezne zde. To jsem chtěl říct, toto jsem chtěl argumentovat. Tak nevím, proč se tomu divíte, když aktivně participujete na tom, že - omlouvám se, že nehovořím skrze předsedajícího, hovořím k vládním lavicím jako k celku - nelze se divit tomu, že ta debata je nyní delší, pokud ta debata neprobíhá na jiných platformách, kde to nezabírá tolik času a prostoru.
Děkuji za pozornost.
