stojím zde před vámi opakovaně a opakovaně vás žádám o podporu nouzového stavu a opakovaně mě to trápí. Dnes je ale situace přece jen jiná. Vím, že jsme všichni unaveni délkou trvání pandemie i délkou trvání patření, která s ní souvisí. Vím, že bychom všichni chtěli žít normálně a to pokud možno hned. Určitě se toho dočkáme, ale hned to nebude. Očkování, jak jsme se asi všichni shodli, je tím, co věc nakonec vyřeší. Možná jsme nyní v cílové rovince. Koncem března bude proočkována většina populace nad 80 let a v létě většina celé populace. Byla by tedy škoda v cílové rovince upadnout. Ten, kdo v ní upadne, buď vůbec nedoběhne, a nebo doběhne poslední. Využiji zde své role nestraníka a odborníka a přednesu vám důvody, proč podpořit nouzový stav zcela pragmaticky tak, aby byly pochopitelné všem, jako lékař.
Díky tomu, že šíření viru nabralo opět na síle, budeme muset od pátku přijmout významná omezení pro oblasti s největší koncentrací nákazy. Díky tomu, že stále větší část viru je tvořena jeho rychleji se šířící variantou, je pro něj snadnější naše opatření překonávat. Stačí tedy menší míra nedodržování k tomu, aby se šířil dál a rychle. Jedinou možnou reakcí je tak nikoliv stejné, ale daleko vyšší dodržování nastavených opatření. Jakékoli jejich uvolnění je jako otevřít stavidla velké vodě. Můžeme jistě jít na břeh řeky a demonstrovat za to, že velkou vodu nechceme, že máme právo na život bez velké vody. Ale velká voda nás smete a bude jí úplně jedno, jakou jsme měli politickou příslušnost.
Co se tedy stane, když nebude nouzový stav dnes prodloužen, od pondělí přestane platit. Bez nouzového stavu podle expertiz, které mám k dispozici, se otevřou obchody, služby, muzea, galerie, výstavy, možná i posilovny a bazény. Nebude omezeno shromažďování osob. Vypadá to velmi hezky. V principu se na to určitě všichni těšíme. Nicméně jestli to bude znamenat, že polevíme v dodržování opatření, tak během krátké doby - a podle našich odhadů zhruba dva týdny - se situace, která je nyní např. v Karlovarském a Hradeckém kraji, nejspíše rozšíří na celou zemi. Postupně se naplní většina našich nemocnic tak, že nebudou moct přijímat žádné pacienty. Tím pádem se zhroutí dispečink lůžkové péče, protože nebude kam pacienty mezi jednotlivými nemocnicemi převážet.
Pravděpodobně nepůjdou ani žádné děti do škol, protože to situace nedovolí. Okolní země se nás začnou bát a zavřou hranice. Postupně s největší pravděpodobností hejtmani v jednotlivých krajích vyhlásí stav nebezpečí a nakonec si zde opět všichni odsouhlasíme, že je potřeba nouzový stav. Mezitím ale přijde řada našich příbuzných o život. Ať už kvůli koronaviru, nebo kvůli jiným nemocem. Lékaři a sestry nápor nezvládnou fyzicky ani psychicky.
Anebo nouzový stav dnes společně ještě prodloužíme. Do čtrnácti dní předložíme Sněmovně po konzultaci s poslaneckými kluby návrh pandemického zákona, který bude - a pevně tomu věřím - o něco lepší právní úpravou než je stávající situace. Budeme dále pracovat na tom, aby se mohly děti v březnu vracet do škol. Zapomeneme na rozpory, společně se dohodneme na rozpočtu a budeme dále kultivovat systém kompenzací a opatření. Mezitím budeme dále očkovat a pokračovat v běhu cílovou rovinkou. Uděláme všechno pro to, aby z nynějších ohnisek se nákaza nešířila do celé země, a budeme bedlivě monitorovat případné nové mutace. Nebudeme tedy ještě nějaký čas chodit do obchodů ani ke kadeřníkovi, ale nadále budou místa pro překlady pacientů. Lidé budou umírat méně a hranice nebudou zavřené.
Zvažme proto, prosím, dnes velmi dobře, kterou cestou se společně vydáme. Je to naše společná odpovědnost a myslím si, že bychom lhali sami sobě i těm, kteří nás do této Sněmovny jako své zástupce vyslali, kdybychom říkali něco jiného. Děkuji vám a věřím, že se rozhodnete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já vám za sebe slíbím, že budu i nadále dělat všechno pro to, aby se situace lepšila a abychom spolu všichni uměli a chtěli mluvit a abychom tak udělali skutečně to nejlepší pro občany této země.
Děkuji vám.
