omlouvám se, chtěl jsem pozdravit všechny, kteří tady jsou. (Ministryně financí hovoří z vládních lavic mimo mikrofon.) Ano, děkuji, ale nechci se nechat vyvést v tuto chvíli z míry, protože bych do toho rád přinesl nový pohled.
Chtěl bych vám říct, že dnešní jednání mě velmi potěšilo. Možná vás to překvapí, ale velice mě potěšilo, zvláště jeho začátek, a to první dvě hodiny, protože první dvě hodiny jsme tady sice my v Poslanecké sněmovně měli jakoby přerušený čas a zdálo se, že nemáme co dělat, ale vedlo se jednání. A já musím říct, že jsem přesvědčený o tom, že to, co nás čeká ode dneška až do voleb a ještě po volbách, je právě to jednání. A děkuji všem, kteří jednali. Nemyslím si, že když se začalo opravdu, a beru to jako velice seriózní a první vážné jednání koalice s opozicí, když to bylo skutečně první, tak si nemyslím, že musí zákonitě skončit dobrým výsledkem. Ale znovu říkám, že je důležité toto jednání bez ohledu na to, zda schválíme, nebo neschválíme prodloužení nouzového stavu. Totiž ten pohled, který vám chci říct, je pohledem z kraje, protože já jsem v Jihomoravském kraji poslední poslanec, který je tam od začátku, od toho prvního dne, co Jihomoravský kraj vznikl, nebo vlastně předtím ještě Brněnský, až do dnešního dne. A ten pohled z kraje je takový, který by vás mohl obohatit. A proto říkám, že vítám ta jednání a doufám, že ta jednání k něčemu povedou, protože ta jednání se musí vést bez ohledu na to, jestli bude nouzový stav, nebo nebude.
A tady vám chci říct zcela zodpovědně jako člověk, který dvaasedmdesátkrát v Jihomoravském kraji vyhlašoval stav nebezpečí, že ať je to, jak je to, budeme se o tom bavit v nejbližších týdnech znovu. Můžeme zvolit dvě cesty. Jedna cesta, že tedy prodloužíme nouzový stav a prodloužíme ho třeba na čtrnáct dnů a během té doby se skutečně naplní některé změny, nebo řada změn, které vyžaduje současný nouzový stav, aby mu lidé uvěřili a aby tam v něm nebyly nadbytečnosti a aby skutečně směřoval k tomu, k čemu má směřovat, srozumitelně, a nebo ta druhá cesta, že se věci odkážou směrem k hejtmanům. A tady je ten můj pohled. Tady je ten pohled a já bych v rámci toho chtěl říct, že jsem se rozmýšlel, jestli vystoupím, nebo nevystoupím. Ale dostal jsem esemesku od svého hejtmana Jana Grulicha z Jihomoravského kraje a on mi řekl zkuste se domluvit a prodlužte ten nouzový stav o čtrnáct dnů. On mě o to žádá a je to jeho hlas. A já, protože jsem dřív sice hejtmanem a prvním náměstkem hejtmana byl, ale můj hlas do Poslanecké sněmovny nedolehl, dnes na prvním místě chci, abyste slyšeli tento hlas. A já jsem rád, že se takto ozval, protože to, co čeká našeho hejtmana a samozřejmě i ostatní hejtmany a primátora hlavního města Prahy, já velice dobře a důvěrně znám, protože všechny ty předcházející krizové stavy za těch nějakých posledních dvacet let začínaly na té spodní úrovni a pak došly na tu horní úroveň. A my jsme teď v té situaci, že si můžeme vybrat tu cestu, protože my jsme tenhleten stav začali z horní úrovně a v tuto chvíli ji chceme posunout na tu spodní. Je to možné. Není to pravda, že to možné není.
Já jenom chci říct, že v rámci těch opatření, která budou muset hejtmani přijmout, tak první věc, kterou podle mě musí udělat každý hejtman, nebo aspoň každému to bude doporučeno a primátorovi hlavního města taky, že bude muset vyhlásit stav nebezpečí od půlnoci z neděle na pondělí. A tato záležitost je opravdu taková, abychom si uvědomili, co to vlastně znamená. To znamená, že on využije všeho, co mu zákon umožňuje, ale už teď víme, protože víme, jaká je situace, jak to vypadá v celé republice, že to nebude stačit. On bude hledat tu spolupráci a samozřejmě je tady obrovská možnost a bude tady spolupráce s těmi jednotlivými ministerstvy. Já sám za sebe můžu říct, že mně vždycky pomohli. Někdy jsem to musel vysvětlovat na některém ministerstvu déle, na některém kratší dobu, ale pomohli. Ministerstvo vnitra je to hlavní, to znamená všichni hejtmani se budou obracet na ministra vnitra, protože to je ta cesta, takhle je nastavena. A co to bude znamenat dál? Bude to znamenat, že udělají všechno, co je v jejich silách. Prosím vás, nevěřte tomu, že mohou udělat všechno sami. To znamená, že oni se postupnými kroky na čtrnácti místech, čtrnácti postupnými kroky dostanou k tomu, že budou muset buď požádat o nouzový stav, a já si teď dovolím říci ještě jednu věc, co se stane, když všech čtrnáct krajů vyhlásí stav nebezpečí, v ten okamžik je, já nejsem právník, ale předpokládám přímo povinností vyhlásit nouzový stav. To znamená, že jestli tady někdo říká, že podá žalobu na to, když se znovu vyhlásí - (Reakce ze sálu.) - pardon, trestní oznámení, děkuji za upřesnění, že se podá trestní oznámení, a to na každého člena vlády zvlášť a možná i krizového štábu, to já nevím, jak je to myšleno, tak je to sice možné, že něco takového někdo podá, ale na druhou stranu si opravdu neumím představit, že v okamžiku, kdy čtrnáct krajů vyhlásí stav nebezpečí, že v této situaci by někdo měl tu odvahu obráceně tento stav nevyhlásit.
A teď bez ohledu na to, jestli se vyhlásí, nebo nevyhlásí, jestli to bude trvat týden, nebo jestli to bude trvat šest týdnů, tak je zde situace taková, že se zde znovu sejdeme, protože samozřejmě Poslanecká sněmovna, když vláda vyhlásí nouzový stav, má právo tento nouzový stav zrušit. To znamená, ne že by oni si mohli jenom tak rozhodnout. Ten náš zákon je hodně dobře provázaný. A rozumná vláda bude chtít, abychom tuto záležitost jednoznačně tady projednali.
A já se znovu vrátím k tomu, co je důležité. My, ať zvolíme tu cestu, a teď se zdá pravděpodobnější ta cesta, že necháme tu zodpovědnost hejtmanům, tak my zcela jednoznačně se tady sejdeme. A já prosím, abychom nepřestali v tom jednání, které dneska začalo. Já ho vidím velice pozitivně. My jsme si to nevyzkoušeli zatím. Máme sice skoro celé volební období za sebou, ale my jsme si to jednání ve vážné věci ještě nevyzkoušeli. A pro mě, já si z něho beru to pozitivní - že se jedná. Protože můj dědeček říkal, že dokud se jedná, ještě se nestřílí. On zažil první světovou válku. Takže dokonce bych i řekl, že se dneska míň střílí mezi námi navzájem, protože si všichni uvědomujeme vážnost této chvíle.
A já mám velikou prosbu, abychom v tom jednání nepřestali. Přemýšlel jsem, jak ho posunout. A chtěl jsem, abyste na ty hejtmany nezapomněli.
Víte, já jsem se, když jsem byl hejtmanem, někdy jsem se v noci budil, protože jsem věděl, že zodpovídám za bezpečnost v tom kraji. Bylo to na začátku. Nevěděli jsme přesně, co se stane. Ale když se stala třeba jakákoli vážná havárie, ekologická, nebo když potom přišly povodně, tak já jsem prostě věděl, že za to zodpovídám, i když na kraji je celý orgán, který se jmenuje hejtman, a máte kolem sebe spoustu lidí, rozhoduje ten hejtman sám. A má ještě jednu věc - trestně právní zodpovědnost, kterou nemá žádný jiný politik v celém tom našem systému. Ten může být napadený za to, že zneužil pravomoc veřejného činitele. Ale co se týká hejtmana, je to horší. A pokud se nic nezměnilo, tak je tam spodní sazba pro hejtmana tři roky nepodmíněně. Prosím vás, vezměte si, jak velký je to přestupek, když hejtman něco udělá. Beru to. Má velké pravomoce. Ale není to trošku přece jenom přehnané? Neměli bychom právě v této věci uvažovat o určité úpravě směrem do budoucna?
Vrátím se tedy k tomu a řeknu jenom jednu věc. Nevím, co mám udělat pro to, aby se jednalo. V tuto chvíli nevidím šanci, protože jsem všechny poslouchal, od začátku, poslouchal jsem i Volného. Takže můžu říct, že jsem poslouchal úplně všechny, kteří tady dneska mluvili. Ale neviděl jsem tu vůli, že by se tady sehnala ta nadpoloviční většina. Přesto, ne proto, aby to prošlo, ale proto, aby to bylo důvodem k jednání a k zamýšlení, si dovolím podat pozměňovací návrh. Dovolím si podat pozměňovací návrh, aby prodloužení nouzového stavu nebylo o 30 dnů, ale pouze do 28. února.
Dávám to s tím, že vůbec není jisté, že to bude mít nějaký smysl. Pro mě to má smysl tehdy, když to povede k jednání. Když to nepovede k jednání, tak ani nemá smysl, abych já k tomu přidával svůj hlas, protože já si moc přeji, aby byla široká dohoda. Tento můj návrh je tu jenom proto, aby moje řeč nezapadla, abychom si skutečně uvědomili, že jsou dvě cesty a že nouzový stav je konec konců konečným výsledkem stavu nebezpečí ve čtrnácti krajích.
A proto vás prosím ne o to, abyste podpořili nouzový stav, ale prosím vás o to, abychom nepřestali jednat. A je mi vcelku jedno, jestli jsem oslovil poslankyně a poslance za koalici nebo za opozici. Prosím vás, zkuste se na to podívat očima hejtmanů. Zkuste se na to podívat směrem do budoucnosti. A buďme si vědomi toho, že jsou dvě cesty, to zase jako nepřehánějme, jsou dvě cesty. Ta jedna cesta je jít na tu spodní úroveň, která se teď jeví jako mnohem pravděpodobnější, ale vrátí se nám zase zpátky nahoru, protože tam prostě ty možnosti nejsou a je to vyzkoušené a ty vážné věci neskončily nikdy jinak než tím nouzovým stavem. A ta druhá věc je případně možnost, kdybychom byli schopni dohodnout se rychle.
Ale znovu se vracím k tomu, prosím vás, děkuji za dnešní dvě hodiny, ve kterých jsem tady jenom chodil sem a tam a někde se jednalo. Protože znovu zopakuji slova svého dědečka, dokud se jedná, tak se nestřílí.
Děkuju vám za to, že jste mě vyslechli. A jistě pochopíte, že budu hlasovat spolu se svým klubem, ať se rozhodne jakkoliv. A předpokládám, že to spíš bude ta druhá varianta. Ale prosím vás, berte to, že se tady v té věci sejdeme, že to bude i o nás, že to bude o vládě. A budu moc rád, když ta jednání povedou nejen v této věci, ale i ve věcech dalších k tomu, abychom měli k sobě blíž. A věřte mi, že to neříkám s žádných volebních důvodů. O mém budoucím fungování v příštích volbách rozhodla moje žena. Rozhodla se, že mi nedá hlas. A bez tohohle hlasu já do žádných voleb nejdu. A proto tohle říkám i s větší svobodou než mnozí z vás, kteří tady budete kandidovat. Ale prosím vás, přijměte to teď v tuto chvíli jako poděkování za ta jednání, která už proběhla, a jako prosbu, aby ta jednání nepřestala.
Děkuji vám za pozornost.
