já si myslím, že tady bylo řečeno několik velice podstatných věcí. Jen na ně krátce a snad konstruktivně zareaguji. Bylo tady řečeno, že jsme s tím nebyli – nemyslím sebe, vládu obecně – my všichni schopni pohnout. Já si myslím, že jo, že naopak jsme s tím byli schopni pohnout. Ještě do poloviny ledna docházelo díky zavedeným opatřením, která jsou stejná jako ve většině okolních zemí, k docela dramatickému poklesu, ke zlepšování. Ale potom zejména díky tomu, že v ČR začala převládat jiná mutace viru, což můžeme dokladovat, tak se situace změnila. A ta se změnila z jednoho prostého důvodu, protože nová mutace, když to řeknu velmi zjednodušeně, té stačí menší nedodržování. Stačí míra nedodržování, která je v ČR považována za normu. A mutace je schopna překonat opatření, která jsou nastavena. Je to to, co pan senátor řekl, že je to strašně dlouhé, budu citovat, ale dlouhé je to všude, v celé Evropě, v celém světě. Ale to, co nám teď plní JIP, je to, zase budu citovat: "Protože si to lidé chtějí udělat snazší." To je přesně ono. To je jakási ta míra nedodržování. Já ji nijak nezpochybňuji, já jí rozumím. Jenom to dávám do kontextu a do souvislosti.
A do toho velmi dobře zapadá před asi 10 dny publikovaná survey Světové zdravotnické organizace, která říká, že na rozdíl od ostatních zemí v ČR pouze asi 40 % lidí chce dodržovat nastavená opatření a považuje je za přínosná. A zbytek ne. A to není ani polovina, prosím. To je survey docela zodpovědné organizace, která nemá důvod stranit nebo nestranit české vládě nebo české opozici nebo českým občanům. A na druhou stranu, a to je sice v principu pozitivní, ale bohužel to má negativní následek, více než 80 % české populace tady podle této survey, a já jako lékař to mohu potvrdit, věří českému zdravotnímu systému. To je dobrá zpráva. Tzn. všichni si vážíme našich doktorů a sester. Ten efekt je ale tristní. Tzn. že vlastně všichni nevěříme tomu, že bychom mohli onemocnět, nevěříme tomu, že bychom měli dodržovat nějaká opatření, ale víme, že když se to všechno pokazí, tak se o nás postarají naši lékaři a sestry. Tzn. to je úplně převrácený přístup ke zdraví, kdy já kašlu na prevenci a spoléhám na to, že mě pak někdo uzdraví. Použiji příměr, který zde byl řečen o autě, to je přesně ono. "Pane doktore, mně se pokazilo tělo." A teď je vidět, že těch servisů je málo, že všechny servisy jsou plné a že se svým autem nemáte kam přijet. A to je problém, který teď je, který se nějakým způsobem snažíme vyřešit.
Mimochodem toto si myslím, že podporují jak hejtmani, kterých si já také nesmírně vážím, kteří jednoznačně a opakovaně sehráli pozitivní roli, i nemocnice. Já jsem pořád lékař, takže mám i zpětnou vazbu z nemocnic. Myslím si, že nenajdete jediného lékaře nebo sestru, který by nechtěl, aby se v současné době opatření nějakým způsobem změnila.
A já se jen vrátím k tomu, proč tady dnes všichni sedíme. A to je pandemický zákon. Zase, když to řeknete takto, že vlastně chcete slabší zákon a že věříte, že tím napravíte něco, co se nepodařilo napravit silnějším, tak ten silnější zákon z mnoha důvodů doposud nebyl nebo třeba nemusel být v plné síle aktivován. Teď se to asi bude muset stát, protože situace je opravdu výjimečná. Je tak špatná, že doposud taková nebyla. Ale to, co jsem se snažil a znovu si to dovolím zopakovat ve své řeči, je, že mezi zákonem o veřejném zdraví a zákonem, který umožňuje nouzový stav, je obrovský rozdíl. A ve chvíli, kdy budeme jenom mezi nimi přeskakovat, tak dojde k obrovskému rozkolísání, protože nouzový stav je velice striktní a z mnoha důvodů, které tady jsou, a já to nijak nenapadám, ho prostě nechceme mít příliš dlouho. Ale ve chvíli, kdy ho zrušíme, tak nám zbude zákon o veřejném zdraví, který zase je, použiji i zde citovaná slova, "téměř impotentní", takže rozkolísáme celý systém a budeme jenom přepínat mezi tím a tím.
Proto si myslím, že pandemický zákon dává smysl, protože je něčím, co umožní daleko lépe situaci balancovat i do budoucna. Nejen teď, ale i do budoucna. Možná že opravdu teď je znovu doba na to, uvažovat o nouzovém stavu. Ne možná, ale asi určitě. Ale to neznamená, že bychom neměli mít v ruce pandemický zákon.
A poslední věc, země, ke které se často odvoláváme, tzn. Německo, má něco, co je velmi blízké pandemickému zákonu. A přesně tak, jak zde bylo řečeno i na začátku, opravdu s roční periodou nastaven od března minulého roku do března tohoto roku, oni tomu říkají trošku jinak, ale je to skoro to stejné, který umožňuje vládě za kontroly parlamentu, tzn. velice podobná idea, s jakou já teď pokorně přicházím k vám, jakou máme tady, řídit stávající situaci a snižovat častost situací, ve kterých je potom potřeba přikračovat k těm zásadním a razantním opatřením.
Já si myslím, že to, o čem se teď bavíme, není něco, co by bylo abnormální, co bychom vymysleli oproti ostatním. A jen upozorňuji na to, že je to, myslím si, i v souladu s tím, co chtějí hejtmani, co chtějí nemocnice. A že to takhle do kopy, myslím si, docela dobře dává smysl.
Děkuji.
