Moje poznámky k tomu jsou zhruba tyto.

Nejprve k okolnostem schvalování nového pandemického zákona. Co toto schvalování provází. Na jedné straně je to bezpochyby nedůvěra českých občanů v to, že její vláda je schopna řídit celý systém prací, který by mohl vést ke zvládnutí epidemie. Že je vláda schopna toto řídit. Nedůvěra vznikla postupně. Na jaře, bylo to tu už zmiňováno mnohokrát, ale přesto to stojí za zopakování, na jaře zde důvěra byla a měla by se zamyslet vláda, jak o ni přišla. My všichni si to asi umíme nějak definovat, ale vláda pořád dělá, že ona nic a že všechno nějak někdo zavinil jinak a udělal něco špatně. Ale když se podíváme jen na okolnosti nedávné nebo současné, tak je jasné, že nedůvěra musí jen narůstat. Od samého počátku, když se podíváme na takové nejkřiklavější případy, tak zde byla otázka například maloobchodů, kdy tolikrát se v debatách točilo, proč stejný sortiment zboží mohou prodávat velké obchody a nemůže je prodávat maloobchod. A tolikrát se nad tím zamýšleli naši občané a tolikrát to vláda bagatelizovala, až přišel Ústavní soud a řekl: "Ano, bylo to protiústavní." Může toto posílit důvěru občanů v to, že jejich vláda ví, co činí, že jejich vláda situaci zvládá, že jejich vláda je ta vláda, která je má vyvést z této situace? Rozhodně nikoli.

Dovolte druhý příklad. Nejčastější tužbou a přáním, když se bavíte s rodiči, je, aby jejich děti šly a vrátily se do škol. Také to tu opakujeme často, na každém fóru to zaznívá, na každém politickém jednání, odborném jednání tato otázka je vznesena. A jak byla posílena důvěra občanů ve vládu v této věci? Co se dozvěděli minulý týden? Že děti, děkuji panu senátoru Červíčkovi, který to tady velmi plasticky popsal, jak vystupovali jednotliví ministři a popírali jeden druhého, ale občané se dozvěděli, že děti by mohly možná jít do škol, ale základem je, aby byly k dispozici testy pro to, aby byly děti protestovány a mohly se zúčastnit vzdělávání. Ale do toho v médiích vypukne spor mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a místopředsedou vlády Janem Hamáčkem, kdo má distribuovat tyto testy do ČR. A jediné, co si z toho občan mohl vzít, je to, že jsou tady dva zájmy. Jeden zájem je premiérův, druhý je vicepremiérův. A oba dva favorizují své firmy. A to bez ohledu, jestli to je nebo není ku prospěchu občanů. A už vůbec ne, jestli to slouží nebo neslouží co nejrychlejšímu možnému návratu dětí do škol. A toto podrývá důvěru, která už se podle mě obnovit nedá. Jestli tady někdo přede mnou vystupoval a říkal si, co by mohlo přispět k tomu, aby byla obnovena důvěra v tuto vládu, já jsem přesvědčena, že vůbec nic. Neberte to jako povinné opoziční klišé, větu, která se musí říci, ať se děje, co se děje. Já jsem o tom hluboce přesvědčena, že důvěra, která byla takto promarněna, se obnovit nedá. Dala by se obnovit pouze za předpokladu, že zde vznikne jiná vláda, že tady nebude premiér Andrej Babiš. Děkuji panu senátoru Kantorovi, který charakteristiku jeho osobnosti nám tady nějakým způsobem předestřel. Já jenom připomenu, že sám o sobě Andrej Babiš říká, že je urputné hovado. Nevysvětlujte si to z mých úst špatně, je to jeho sebeoznačení, takto on sám sebe definoval. A pro mě je strašlivé utrpení a každodenní můrou, nejen noční, ale i denní, to, že tuto zemi řídí urputné hovado bez ohledu na to, co je prospěchem občanů této země a nebo není prospěchem občanů této země. Jeho neschopnost uznat jakékoli pochybení, jakoukoli vinu, svádět ji na kdekoho, jenom ji nevidět u sebe, vede k tomu, že už nevěří nikdo nikomu, že je štípnutí veřejnost, štípnutá politika, protože jestliže se vedou politická jednání za účelem dosažení shody například na pandemickém zákonu, tak se minulý týden ta jednání vedla, a dneska ráno pan premiér vystoupí a řekne, že za všechno zase může ten šílený Senát, protože si vymýšlí, že by eventuálně na pandemickém zákoně, na shodě, která byla dojednána, že by něco změnil. A to mu připadá, že je něco absolutně nepřijatelného. Pro mě je absolutně nepřijatelné, že neví, proč, a teď se vás na to zeptám, vážený pane ministře prostřednictvím předsedajícího, co to znamená, že nemohou být přijaty některé pozměňovací návrhy, když vy jako odborník tady sedíte, slyšíte jejich zdůvodnění, mají možná podle vás nějaké racio, jestli vy máte zadání skutečně od premiéra, že cokoli, co bude, i kdyby to bylo sebelepší, i kdyby to té normě sebevíc pomohlo, jestli máte takovéto zadání od vlády, že na nic z toho tady nemůžete přikývnout?

Nebo v jaké fázi projednávání zákona se ocitáme? Přece normální je, že sněmovna, a já ji za to opravdu nekritizuji, nalezla nějakou formu zákona. To, že vláda to zpackala v samém začátku, jestliže ho měla v květnu ve sněmovně a myslela si, že spolu s komunisty bude moci držet nouzový stav navěky, a proto nepřipravovala fakticky s dobrým úmyslem žádnou verzi nebo žádnou další verzi postupu, tzn. pandemický zákon a spoléhala se na tyto své pseudokoaliční partnery, tak to jen značí o tom, jak nekvalifikovaná ta vláda je a nekompetentní tato vláda je. A teď tedy byl nějak uštrikován zákon v PS, my se ho snažíme nějak napravit. A výsledkem snah nás i sněmovny by mělo být to, aby v rámci možností jsme přijali to, co má nejvíc hlavu a patu, co napraví zjevné vady, co umožní lepší fungování pod tímto novým zákonem. A to přece není nic nenormálního. Na to bych očekávala, že každý člen vlády kývne, pokud je zde nějaká snaha napravit něco, co v krátkém čase v žádném případě nebylo možno uhlídat a dohlídat a všechno zkontrolovat.

Já jsem přesvědčena, že celý problém, ve kterém se opravdu ocitáme, je bolavý. Jeho hlavní název se jmenuje "nedůvěra způsobená nekompetencí vlády", která všemi těmi restrikcemi, všemi těmi tlaky, když my od vás každý den, na každé té šílené tiskovce, což už je úplný kabaret, co se předvádí, když dennodenně Česká televize umožní vládě dvě hodiny nebo já nevím kolik, jak dlouho být na obrazovkách, a když pořád posloucháme, že za to mohou občané, nedodržují věc A, nedodržují věc B, nedodržují věc C a prostě pořád za všechno mohou občané. A já vám řeknu, co oni už si myslí. Oni už si ani nemyslí, že oni jsou občané této země. Oni si myslí, že jsou nějakými chovanci kárného tábora, že jenom je na ně někde připraven bič a metla a že se s nimi vůbec nejedná jako s občany, v jejichž službách je vláda a nikoli naopak. A tohle úplně podminovalo celou důvěru a to bude to, co eskaluje nejen napětí ve společnosti, ale eskaluje bohužel i samotnou pandemii, protože ta, jak vidíme, kolem nás neroste, ale u nás roste. A to musí mít nějaké své příčiny. A nejsou to příčiny v tom, že tady jsou o tolik horší občané. Příčina je v tom, že tady je o tolik horší vláda. O tom jsem 100% přesvědčena.

Chtěla bych se vás, pane ministře, zeptat, zda jste měl příležitost seznámit se s předloženými pozměňovacími návrhy a zda shledáváte, že byste pro některé chtěl doporučit a hlasovat pro ně, nebo hlasovat nám, abychom pro ně hlasovali?

Zadruhé bych se vás chtěla zeptat, co znamená ten tlak na Senát, kdy zároveň premiér sděluje, že stejně vyhlásí další nouzový stav, tak jestli náhodou tady nevznikal nějaký prostor na zákon mít trochu více času? Takže se vás chci úplně vážně zeptat, jestli skutečně bude vyhlášen? Musíte to vědět. Není možné, abyste ve středu večer nevěděl, když v sobotu končí nouzový stav, abyste nevěděl, co bude od této soboty, jestli opravdu nastupujete podle pandemického zákona, nebo jestli vyhlašujete nouzový stav. To chci vědět od vás a to jste povinen nám tady sdělit.

Ještě dovolte dvě malé poznámky. První se týká toho, co zde říkal předseda Senátu Miloš Vystrčil o poděkování, nepoděkování. Teď přesně nevím, která to byla firma, která nám poskytla pomoc a dostalo se jí poděkování z tweetu paní náměstkyně. Tak o tomto stylu nepoděkování bych chtěla potom v podrobné rozpravě navrhnout Senátu usnesení, a vznikalo ještě předtím, než na tento nenormální jev upozornil předseda Senátu, navrhnout usnesení, které by poděkovalo státu Izrael. Senát by poděkoval státu Izrael za poskytnutí 5000 dávek vakcíny Moderna, které pomohou při řešení epidemie. Já to potom načtu až v podrobné rozpravě. Teď to pouze avizuji. A zároveň poděkování spolkové zemi Sasko. A myslím, že i z polské strany se dostalo nabídky na přijetí a ošetřování českých pacientů v jejich zdravotnických zařízeních. Tak tato dvě poděkování, aby to skutečně mělo nějakou váhu a aby tyto země, které se k nám obracejí vstřícně, přestože my jsme se tak nechovali, naše vláda ústy premiéra Babiše říkala: "Sám mám málo a nic nedám," když to budu parafrázovat, když na jaře se ozývala zoufalá volání z Itálie, tak to byly jen úsměšky na jejich stranu, jak to nezvládají a jak jsou ničemní a jak tady jen zaplevelují Evropu. A teď, když jsme ve stejné situaci, tak je zapotřebí poděkovat těm, kteří nám pomocnou ruku podávají.

Úplně poslední poznámka, dovolte, je trochu osobní. Vzdáleně, ale týká se tohoto problému, protože ještě jedna věc, na kterou myslím, je to, že tento pandemický zákon projednáváme v předvečer 25. února. To samo o sobě stačí, aby člověk měl mrazení po celém těle. Ale v této souvislosti chci říci, že se mi ozval jeden z těch studentů, kteří v 48. šli pochodem na Pražský hrad, pan Kincl ze Svratky na Vysočině. Psal mi před chvílí SMS, že chtěl ve svých 94 letech přijet, že je jedním z posledních asi, ne-li vůbec posledním účastníkem tohoto pochodu vysokoškolských studentů, kteří chtěli přesvědčit prezidenta Beneše, aby nepřipustil komunistickou vládu, tak tento pan Kincl mi teď napsal SMS, že se moc omlouvá, že zítra na vzpomínkovou akci na Nerudovu ulici nebude moci přijet, protože byl podruhé očkován a není mu dobře. Nespojuje to nijak negativně, myslím, že je rád, že byl očkován, velmi to uvítal, protože je to činorodý člověk. Ale stojí za to, připomenout si v této souvislosti i osudy těchto osobností.

Tolik moje možná poněkud nesourodé poznámky, z nichž to nejdůležitější sdělení bylo, že důvěra lidí je pryč. Znovunastolit touto vládou se nedá. Odstranit tuto vládu není jak, protože Miloš Zeman ji bude držet za každou cenu. A Andrej Babiš, svými ústy úporné... Mně se to nechce ani říkat, já to druhé slovo říkat nebudu. Tak ten řekl, že nikdy neodstoupí a nikdy neodstoupí. A v podstatě jsme jako zakletí v osobních zájmech těchto dvou mužů, kteří za cenu zhoršování celé pandemie, celé situace v naší zemi nikdy neodstoupí. A doplácejí na to ti, kteří jsou nemocní, kteří jsou na hraně svých sil jako zdravotníci, kteří jsou frustrováni jako rodiče, že děti nechodí do školy, kteří jsou zoufalí z toho, že jako podnikatelé nemají z čeho žít a účty se jim vrší doma a nemají je z čeho zaplatit, tak tohle jsou ty účty za tyto dva muže.