Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Za prvé bych prosím apeloval na jednotlivé kluby a to tak, aby za každý klub mluvil jeden maximálně dva lidé, abychom to právě také dnes stihli do té 13. hodiny. Protože se zaklínáme tím, že to chceme udělat co nejrychleji a zatím se zdá, že jsou tady kluby, kde k této problematice chce mluvit čtyři až pět lidí, což, ne že bych chtěl někomu něco zakazovat, ale zároveň chceme, abychom to tu uzavřeli ideálně dnes. Prosím. Já jsem tedy první za náš klub a říkám, jeden maximálně dva lidé za každý klub by bylo ideální, pokud chceme daný tisk propustit z prvního čtení do ústavně právního výboru.
K této problematice prosím ještě dvě poznámky, možná o něco delší, ale důležité. Ta první poznámka nebo ten první aspekt je aspekt procesní, procedurální, druhý aspekt je aspekt věcný.
Co se týče aspektu procedurálního. Já souhlasím - a také jsem to řekl před měsícem, včera to byl měsíc od nálezu Ústavního soudu - s některými kritiky rozhodování Ústavního soudu a to právě v té době. Rozumím kritice té doby, kdy byl ten nález různě zkoumán panem profesorem Janem Filipem po dobu tří a půl let. Pan předseda Rychetský říkal, že zpravodaj Jan Filip, který byl mým profesorem na Právnické fakultě v Brně, je zvyklý tvořit dokonalá díla a že ten nález měl být dokonalým dílem. Já souhlasím s těmi, kdo říkají, že to dílo nemuselo být zas tak úplně dokonalé a mohlo přijít o něco dříve. To znamená, mohlo to být dílo, které by nemělo 100 stránek, ale třeba jenom osmdesát, a kdyby bývalo přišlo alespoň o půl roku dříve, tak by to pro tuto společnost, protože společnost zde zastupují konkrétní politické strany a ty musí najít nějakou dohodu, tak pro tu společnost a pro ty politické strany by to bylo samozřejmě lepší a byly by pod menším tlakem, než když máme nález Ústavního soudu 3. února. A ono to není osm měsíců před volbami, ono to je pět a půl měsíce před volbami, kdy musíte splnit všechny různé lhůty podle zákona, ty tam zůstaly. Takže příště zas až pan zpravodaj Filip něco dostane, tak bych poprosil, aby byl přece jenom o něco rychlejší, protože tři a půl roku pracovat na nálezu byť takto důležité věci mně přijde až trochu zbytečně dlouho, byť rozumím tomu, že to mělo být dokonalé dílo. To k procesu, co se týče projednání Ústavního soudu.
Proces projednání ve Sněmovně. Ono vzápětí po tom nálezu, čtyři dny nebo pět dnů po tom, bylo svoláno jednání politických stran. ČSSD avizovala a tak také plnila a splnila to, co slíbila na tom jednání. Vždy podporovala to, aby tento konkrétní tisk 649 byl nosičem, platformou pro další jednání a aby postoupil co nejrychleji do druhého čtení resp. do výborů. Tomu se tak nestalo, byť se to zde navrhovalo asi dvakrát nebo třikrát, už jsme to mohli mít za sebou, na půdě ústavně právního výboru už to mohlo být. Bohužel se tomu tak nestalo, ČSSD vždy hlasovala pro to, abychom to projednali co nejrychleji.
Zároveň tady máme tisk Ministerstva vnitra, které logicky muselo napsat nějakou svoji vlastní úpravu, protože nevědělo, zda tento tisk se bude posouvat dál, nebo ne, takže tady máme teď úpravy dvě. Ideální by asi bylo, kdyby se obě potkaly co nejrychleji na půdě ústavně právního výboru, tam jsme je v nějakém společném jednání, společné diskusi projednali a z toho vytvořili nějaký konsenzuální záměr, tisk, který by se pak hlasoval v rámci třetího čtení. To se týče procesu. Takže za ČSSD podporujeme to, aby tento tisk dnes prošel do ústavně právního výboru, abychom ho projednali co nejrychleji spolu s tiskem Ministerstva vnitra a našli správnou cestu pro voliče tak, aby mohli volit spravedlivě.
Co se týče věcnosti toho zákona a nálezu Ústavního soudu, protože ono to spolu souvisí. Já jsem rád, že Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl. Pravda je, když se na to člověk podívá zpětně, byť nějaké chvíle před dvaceti lety, kdy já jsem v politice ještě nebyl a chodil jsem na školu, kdy mě právě shodou okolností učil pan profesor, tehdy docent Filip, to možná byl systém výhodný pro ČSSD, pro naši stranu, ale nebyl to systém, přiznávám to, spravedlivý, protože hlas každého jednoho voliče nebyl stejně silný jako hlas jakéhokoli jiného voliče. To je prostě pravda. A to, jak rozhodl Ústavní soud, je za mě a za ČSSD v pořádku a je správně, že takhle rozhodl, byť, opakuji, trvalo to zbytečně dlouho.
Nemá už cenu diskutovat asi více než jenom teoreticky o možnosti zřízení jednoho volebního obvodu. To, že si nemyslíme, že by tento model byl špatný, je pravda. Zároveň nemá cenu bavit se o něčem, co je politicky neprůchozí. Pokud se podívám na vyjádření zástupců Senátu, tak tam to prostě nemá šanci projít, tudíž otázka jednoho obvodu jako volebního je mrtvá, nemá cenu o ní diskutovat, možná ano, ale jenom teoreticky, prostě v Senátu pro něj nebude většina potřebná a tudíž tuto myšlenku opusťme a nechme, zachovejme 14 krajů tak, aby zde byly ve Sněmovně zastoupeny i různé regionální rozdíly a regionální zájmy. Tudíž 14 krajů určitě ČSSD podporuje. Samozřejmě podporujeme i kumulativní klauzule pro koalice. Jsem rád, že se rýsuje nějaká shoda.
Já jedinou otázku, kterou stále budu mít, stále budu mít a obávám se, jestli tam lze najít tu spravedlnost i přes to rozhodnutí Ústavního soudu. Když se podíváte na ty volby, tak ono to nebylo jenom nespravedlivé či méně spravedlivé k velkým, středním či malým stranám, kdy ta velká strana v rámci voleb potřebovala méně hlasů pro to, aby měla poslance, a ta menší potřebuje více hlasů. Ono to bylo nespravedlivé i v rámci těch jednotlivých stran mezi kraji, mezi různými regiony. A tam se obávám, že tento problém i při změně přepočtu nevyřešíme.
Když se podíváte například na ČSSD, tak ČSSD když získala v roce 2017 v Moravskoslezském kraji sedm, osm procent, tak má dva poslance. A když získá stejný výsledek v kraji libereckém, tak nemá poslance žádného. To znamená, to je námět na zamyšlení, tam ta nerovnost prostě je a já si uvědomuji, že budeme teď debatovat spíše si myslím na půdě ústavněprávního výboru o různých skrutiniích, o druhých skrutiniích, kde lze případně doplnit zástupce, který by byl z kraje, který by si (nesroz.). Rozumím tomu, ale říkám, že je velmi těžké tuto nespravedlnost, která bezesporu je díky tomu, že tady máme čtrnáct krajů, které jsou různé velké, Moravskoslezský kraj je obrovský kraj, Liberecký kraj, Karlovarský kraj, to jsou kraje malé, tak tam prostě logicky, logicky nespravedlnost v rámci těch voleb vzniká. Takže to je námět spíše do ústavněprávního výboru, jestli toto lze vůbec, jestli toto lze vůbec vyřešit. Já děkuji za pozornost a podporuji projednání tohoto tisku tak, aby se dostal co nejrychleji do ústavněprávního výboru. Děkuji.
