V minulém článku jsem se věnoval fungování bezpečnostních agentur, a jak má taková společnost správně fungovat, aby mohla svému majiteli generovat co možná největší zisk. Jen tak pro představu, v České republice se v celém sektoru jedná o obrat kolem dvaceti miliard korun ročně, s čistým ziskem stovek milionů (oficiálně).To je výsledek práce deseti tisíců řadových pracovníků, bez kterých by to nešlo. A právě o nich, jejich motivaci, práci a životech, Vám dnes něco povím.
Pokud jste se naneštěstí dostali k zaměstnání v bezpečnostní agentuře, máte k tomu obvykle dobrý důvod. Velmi často se jedná o bývalé příslušníky bezpečnostních složek. Ti jsou většinou lépe situováni, mnozí totiž za odsloužená léta pobírá rentu od státu, takže menší mzda pro ně není takový problém a dokáží celkem obstojně zaopatřit sebe a své rodiny.
Další skupinou jsou brigádníci. Lidé, kteří ještě studují, nebo mají práci v bezpečnostní agentuře jako občasný přivýdělek ke svému zaměstnání, nebo popřípadě zaměstnání hledají a tímto vyplňují čas a náhlý výpadek financí. Většina z nich poté, co dostudují, nebo najdou lepší práci, odchází.
Na těchto dvou typech zaměstnanců ovšem "šejdířské" podnikání na hraně zákona, které majitelé bezpečnostních agentur provozují, nestojí. První jmenovaní jsou většinou lépe zabezpečeni a nejsou tudíž tak snadno manipulovatelní. Přestože jsou svědomití a loajální, můžou si dovolit snadno změnit své působiště, pokud by s ním nebyli spokojeni a bylo by s nimi zacházeno jakkoliv nevhodně. Na základě tohoto faktu, i své vyšší odbornosti, pracují tito lidé většinou na lepších a kvalifikovanějších pozicích, u těch několika málo slušných zaměstnavatelů, kteří ještě v sektoru zbyli (nebo i neslušných, ale s konkrétním zaměstnancem zachází slušně).
Druhá zmíněná skupina, jsou povětšinou lidé, kteří u tohoto zaměstnání neplánují zůstat příliš dlouho, nebo ho mají jen jako občasný přivýdělek. Je tudíž i velmi nízký jejich fond odpracovaných hodin a tím pádem i výdělek majitele, a všech ostatních parazitů v potravním řetězci bezpečnostního sektoru.
Naštěstí pro majitele agentur, žijeme v České republice. V zemi, kde nejenom, že je vymahatelnost (nejen zaměstnaneckých) práv na mizerné úrovni, ale bují zde obchod s chudobou, "vydřidušské" agenturní zaměstnávání, rostoucí počty lidí v exekuci a existenční tísni. V zemi, kde se již více, jak deset let hovoří o návrhu zákona o bezpečnostních agenturách. Prozatím však žádná z pěti vlád, které se za tu dobu ve vodách zbahnilého systému vystřídali u moci nebyla schopna ho prosadit. Kde je velká a neustále rostoucí vrstva lidí, kteří si kvůli dluhům a exekucím nemůžou dovolit řádný zaměstnanecký poměr. A i kdyby mohli, je jim to k ničemu, protože většina bezpečnostních agentur tento poměr v nabídce ani nemá.
Zaměstnanec, který se ocitne v existenční tísni je snadno manipulovatelný a majitelé agentur toho umí šikovně využít ve svůj prospěch. Jeden příklad za všechny: Pokud si promluvíte s dostatečným počtem lidí z různých agentur ohledně výplatních termínů jejich mezd, zjistíte, že jsou téměř totožné. Většinou se jedná o konec měsíce, výjimečně již po dvacátém dnu, mnohdy však dokonce poslední den v měsíci. Důvody jsou dva.
První je praktický- bezpečnostní agentury obvykle netvoří finanční rezervy a čekají na úhradu fakturace. Druhý je prozaičtější. Jakmile člověk přijde do bezpečnostní agentury, je takřka dva měsíce bez výplaty a tím se dostane do zajímavé situace. Pokud nemá finanční rezervu, je odkázán na zálohový systém, který je velmi hojně využíván. Dostane se tak do situace, že pracuje jen proto, aby splatil svou zálohu. Další mzda je mu o tuto zálohu samozřejmě pokrácena a čeká ho tedy na konci měsíce podstatně menší částka. Dostává se tedy do této situace znovu, měsíc po měsíci. Pracuje na svůj dluh. A tam chtějí majitelé agentur své zaměstnance dostat, protože jsou jim zavázáni a pokud by dělali problémy, rádi jim to připomenou. A pokud jsou takoví nevděčníci, že nejsou spokojeni se svým postavením námezdního novodobého otroka, který není schopen umořit své závazky, protože pracuje za velmi malou část skutečné hodnoty své práce, pomůže staré dobré vyhrožování.
Pokud takového zaměstnance tlačí finanční závazky, potřebuje nutně zaplatit nájemné nebo jiný výdaj, tak na případné pokrácení nebo nevyplacení mzdy jistě uslyší a umravní se. A pokud chce dát výpověď, tak se může lehce stát, že poslední výplata se "omylem" pokrátí. Že to nejde? Ale kde že, znovu si připomeňte v jaké zemi a v jakém sektoru služeb se nacházíme. Návod k tomu je následující:
Vzhledem k tomu, že dle zákoníku práce má mít zaměstnanec po dvou dvanáctihodinových směnách volno, což se prostě nedodržuje (popřípadě dělání 36hodinových, nebo dokonce i 48hodinových směn už vůbec nezmiňuji, protože je vysloveně proti ZP), musí zaměstnavatel zaměstnanci výplatní pásku lehce poupravit, aby neměl problém s úřady. Vaše odpracované směny vám tedy rozdělí i na osmihodinové tak, jak je zkrátka potřeba. Přidá Vám osobní ohodnocení, neexistující příplatky nebo stravenky a vznikne z toho takový hezký "sekuriťácký eintopf", v kterém se hravě ztratíte. A pozor, zápletka přichází. Své peníze už zaměstnanec nikdy neuvidí.
Nikdo se s vámi nebude dohadovat, to co udělali vám, už udělali stovce lidé před vámi. Jsou to profesionální šmejdi a na odpor jsou zvyklý. A k tomu ještě můžou přidat pár osvědčených triků. Pokud si nevymyslí například pokutu kvůli zanedbání pracovní kázně, vytáhnou staré dobré poškození vybavení. Když jste udělali svojí životní chybu a nechali se zaměstnat u bezpečnostní agentury, pravděpodobně jste nafasovali i pracovní oděv. Malé bezpečnostní agentury, které parazitují na zakázkách větších společností jako subdodavatelé, hradí tyto oděvy na svoje vlastní náklady. A nebyla by to správná agentura, kdyby se i na této investici nesnažila trhnout něco navíc. Po vašem nástupu obdržíte vybavení, které již měl zcela jistě někdo před vámi. Fluktuace je zde velká, není čas ani peníze, aby měl každý nárok na nové vybavení. Samozřejmě Vám dají podepsat předávací protokol, že jste převzali vybavení nové. Ceny jsou stanoveny zhruba tak, že pokud uniformu poškodíte, nebo ztratíte, tak jim zaplatíte uniformy tři. Fantazii se v tomto ohledu opravdu meze nekladou a v krajních případech se tato finta používá k zastrašení zaměstnanců, kdy za ošoupané staré kalhoty v hodnotě několika stovek korun, požadují náhradu několika tisíc. A to je při mzdách pohybující se kolem minimální mzdy opravdu velký výdaj.
Nedivte se poté, že mnoho lidí se v takové situaci a za těchto poměrů stávají apatičtí a zavírají oči nad svou reálnou situací. A nikdo se jich nezastane. Taková je reálná situace a životní realita mnoha lidí. Stále ještě existují slušní zaměstnavatelé, kteří neporušují zákony této země, nebo v nedostatečné právní úpravně nehledají mezery. Škoda, že jich je poskrovnu.
KSČM už léta volá po pomoci lidem v exekucích, kterým v současné době nezbývá, než pracovat v šedé zoně ekonomiky. Stejně tak jako po zákonu o regulaci trhu komerční bezpečnosti (zde se nejhlasitěji zasazuje Zdeněk Ondráček), který by tyto obchodníky s chudobou vyřadila ze hry. Bohužel, tlak vedený z druhé strany, je mnohdy silnější. Možná jednoho dne, až nebude parlament plný stran, které jsou prolezlé klientelismem a populismem, se to podaří změnit.
