Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych také já se vyjádřila ke stavebnímu zákonu a změnách, od kterých si slibujeme změny k lepšímu. Chtěla bych říct, že samozřejmě stavební zákon takový, aby zjednodušil život občanům, ale zároveň znamenal zrychlení výstavby nejenom klíčových staveb v zemi, ale například i bytové výstavby, což mi leží opravdu na srdci, je velký úkol.
Myslím si, že to je úkol, který je samozřejmě hoden především vládního návrhu, proto nebudu jako právnička a legislativkyně zapírat tady na plénu Sněmovny a notabene před paní ministryní, že nejsem nijak šťastná ze změti pozměňovacích návrhů a komplexních pozměňovacích návrhů tady ve Sněmovně. Jakkoliv si vážím zpravodaje a kolegy Kolovratníka a bezpochyby jeho schopnosti jsou mimořádné, takovéto věci nemají vznikat na koleně a mají být opravdu vládní legislativou od A do Z.
Chtěla bych také vzpomenout, protože si myslím, že je to namístě, doktora Kadečku, který se podílel na původním návrhu a snažil se o to spojit jako profesionál to, co jsem poznamenala, takřka to nespojitelné, to znamená zjednodušení věcí pro občana z hlediska stavebních povolení, zrychlení významných dopravních staveb v zemi a zároveň také to, aby nová bytová výstavba šlapala v naší zemi tak, jak si to zasloužíme jako občané, abychom měli šanci na to, že všichni budeme mít možnost na dosažitelné bydlení, dostupné bydlení.
Dopadlo to, jak to dopadlo. Jsme v situaci, kdy se načítají desítky pozměňovacích návrhů, komplexní pozměňovací návrhy, je otázkou, co nakonec Sněmovna schválí. To samo o sobě je samozřejmě mimořádně riskantní. Já za největší slabinu, jako člověk, který se dlouhodobě pohybuje v oblasti veřejné správy a v této roli se dlouhodobě známe i s paní kolegyní Dostálovou a mockrát jsme v minulých letech nebo desítce let měly možnost profesionálně a odborně spolupracovat na významných tématech veřejné správy, tak já osobně za velkou chybu pokládám to, že tímto zákonem, touto změnou padají kraje. Padá jejich role v oblasti stavebního práva a jsou to samozřejmě také kraje, jejichž hlas byl nejméně vyslyšen či spíše oslyšen. A nalijme si čistého vína, dámy a pánové, tohle je i pád smíšeného modelu veřejné správy. To samo o sobě přesahuje vůbec míru a rozsah debaty a vážnost debaty, která by se jinak týkala "obyčejného" stavebního zákona.
U povolování staveb tedy riskujeme s tím nejistým výsledkem, co nakonec vlastně bude schváleno, že nebudou splněny klíčové cíle, které jsme si vytyčili a které jsou ambiciózní, o které ministryně pro místní rozvoj dlouhodobě usiluje. A že naopak dojde k výraznému zpomalení povolování staveb pro běžné občany. Vážíme zde skrze pozměňovací návrhy obrovské množství partikulárních zájmů nejrůznějších vlivových skupin. A musíme si také přiznat, že celý systém se proti původnímu návrhu Ministerstva pro místní rozvoj stává velmi nákladným. A jak už jsem několikrát řekla, také riskantním.
Musím věřit příslibům paní ministryně pro místní rozvoj, že uřídíme tady ve Sněmovně hlasovací procedury a budeme mít jasný cíl, jak už jsem tady několikrát řekla, zjednodušení života občanů, zrychlení výstavby klíčových infrastruktur včetně dopravních a zrychlení a významné zvýšení bytové výstavby. Chtěla bych zmínit také otázku změnového zákona. Tady se přiznám, že jsem byla velice rozlícena - postrádám zde kolegy ministra kultury a ministra životního prostředí, zejména kolegu Brabce. Je to podezřelé, že zde nečíhá. To samo o sobě - nechci spekulovat - znamená, že asi také nebyl úplně spokojen a rozhodl se, že pokud nemůže chválit, že bude raději mlčet. Nemlčel ministr kultury, to jste měli, kolegyně a kolegové, možnost slyšet. Nicméně, abych uklidnila ochránce životního prostředí a ochránce naší památkové péče, naší národní identity, dospěli jsme nakonec k úpravám, které, jak jsem byla informována, poslanec Kolovratník a další skupina poslanců, akceptovali, a věřím, že ještě tady na pultíku budeme znovu ujištěni, že otázka ochrany památkové péče a otázka životního prostředí a zájmu se vrátila do podoby původního vládního návrhu a dohod s ministryní pro místní rozvoj. Protože na památkovou péči, její ochranu a ochranu životního prostředí nelze rezignovat. A asi nikdo nemohl očekávat, že by tento hlas tak, jak zní dnes a v tuto chvíli, na Sněmovně nezazněl.
Na závěr chci říct, že se jedná o velkou změnu a myslím si, že více než kdy jindy platí: Méně je více. Vyzývám proto paní ministryni pro místní rozvoj i zpravodaje: Držme se tohoto zadání z hlediska široké politické shody, protože ta má určitě větší cenu pro zachování dlouhodobých nových pravidel stavebního práva, těchto věcí při dalších jednáních ve výborech, ale také při závěrečném hlasování ve Sněmovně, které nás čeká.
Děkuji tedy za to, že památková péče i ochrana životního prostředí bude minimálně v tom rozsahu dříve vyjednaném ministry životního prostředí a ministra kultury zachována. A prosím alespoň v případě změnového zákona, zachovejme dostatečnou míru rozumnosti, neoslabujme dohodnutou vládní verzi změn jednotlivých složkových zákonů a návrhy, které nám opakovaně podsouvají nikoli občané a jiné skupiny, které ve stavebním zákoně nevidí jako my především ochranu veřejných zájmů a sladění nejenom zájmu na rychlosti a kvalitě stavebního řízení, ale také samozřejmě ochranu takových veřejných zájmů, jako je ochrana životního prostředí a ochrana památkové péče.
Paní ministryně, pane zpravodaji, budu bedlivě sledovat koncovku stavebního zákona. Ještě jednou bych chtěla poděkovat na půdě pléna Sněmovny doktoru Kadečkovi, který se opravdu zasloužil o slaďování nesladitelného. A protože nás bohužel opustil, tak věřím, že i ve smyslu jeho památky si dáme pozor, aby stavební zákon neměl osud, který není zkrátka hoden tohoto jména, a že dokážeme i při té závěrečné proceduře základní principy nového stavebního práva dodržet. Děkuji vám za pozornost.
