Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já jen stručně, abychom se dostali k hlasování, ale abychom si zároveň řekli, co jsou ty potíže toho návrhu. Já se pokusím upozornit na to, že ďábel je skrytý v detailu. A u toho návrhu, který tady je, obzvlášť.
Jde o to, že z flexibilního systému, systému, který doplňoval školky, se tím předloženým návrhem stává systém velmi rigidní, svázaný, a to svázaný tím věkovým limitem, který se navrhuje zavést. A bohužel svázaný i některými technickými parametry. Takže se opravdu se zkusím jenom velice stručně zaměřit na to, že dnes máme obecný problém naší země, nedostatek míst v mateřských školkách, míst péče o malé děti. A tento problém, k jehož zmírnění nějakým způsobem přispívají dětské skupiny, protože poskytují 16 tisíc míst takové péče, tak tento problém vyostříme, když projdou ty přísné změny.
Jde o to, že péče o předškolní děti se v každém případě státu vyplatí. Jde o to, že veškeré studie ukazují, že právě včasná a kvalitní péče srovnává rozdíly mezi rodinami. Jsou velice zajímavé třeba americké výzkumy o tom, jak jeden investovaný dolar právě do předškolní péče se vrátí devětkrát. Devětkrát. To je prostě výnos, jaký žádná jiná investice nemá.
Takže když si shrneme význam této normy, chybí nám místa pro malé děti, chybí nám možnost skutečně svobodné volby pro rodiny s malými dětmi, protože když prostě nemáte to dítě kam dát, tak nemáte tu svobodnou volbu. A teď budeme hlasovat, co další omezení. Je to škoda, vím, že si to paní ministryně původně nepřála. Ale ještě máme šanci některé věci opravit. A to, co by se opravit dalo, jsou, vážené kolegyně a kolegové, ty zbytečné technické normy. A teď zdůrazním. Na školky jsou ty normy velice přísné, zejména co se týká osvětlení. Zamyslete se, prosím, jaké jsou normy v bytech. V bytech, co se týče osvětlení, to je také nastavené v naší zemi velmi kvalitně. Ale ve školkách je to ještě přísnější.
Takže máme třeba možnost schválit pozměňovací návrh, díky kterému by dětské skupiny mohly být v takových prostorách, které mají osvětlení, jako ve standardním bytě. A to je úplně klíčová věc, protože ta o něco vyšší kvalita daná tím, že školky se často stavěly na volných prostranstvích, okna z obou stran, a tak dále, to prostě není v některých velkých městech možné dodržet, protože na to není prostor. Takže co to bude znamenat, pokud neprojde to zmírnění navrhovaného limitu na osvětlení? Prostě v Praze zavřou dětské skupiny, protože nenajdou vhodné prostory. Patrně ještě v Brně, zkrátka v místech, kde je nedostatek nemovitostí. To dávám jako konkrétní věc, která se vám, vážené kolegyně a kolegové, nemusí zdát, ale je to ten ďábel skrytý v detailu.
Co se týče toho věkového limitu. Už jsem to tady říkala minule. Jenom to stručně shrnu. Dnes je velice praktické, že si rodiče vyberou. Když mají dobrou dětskou skupinu, je tam jejich čtyřleté dítě zvyklé, přidají své dvouleté, vozí ráno obě děti,čtyřleté i dvouleté, všem to vyhovuje. A na to povinné předškolní vzdělávání jsou leckteré dětské skupiny také vybaveny. Ale jsem ochotná přistoupit na jakýkoliv kompromis typu, že povinné předškolní vzdělávání už se realizuje ve školkách, ale aspoň do těch čtyř let věku, prosím, děti v dětských skupinách nechme. Nyní je ten limit navržený na tři roky, maximálně do čtvrtých narozenin. Ostrá hranice, konec. Zase - proč? Je to jenom proto, že se ministerstva hádají o to, kdo řeší výchovu a kdo řeší péči. Myslím, že v rodinách víme, že tohle se fakt takhle odlišovat nedá.
A poslední věc, kde bych velmi, velmi, velmi si přála, abychom si řekli, že tohle je návrh, který máme platit ze státního rozpočtu. Nevím, jak se k tomu bude vyjadřovat pan kolega Bauer z ODS, ale myslím, že takto byl ten původní záměr, připravovaný právě pod ODS, že dětské skupiny mají být prostě ze státního rozpočtu. Je to základní státní služba, jako školky. U školek nikdo nechceme, aby nám je platil někdo jiný. A ty dětské skupiny doplňují nabídku jako školky. Takže ještě jednou. Ten náš základní standard našeho státu by měl být, že všechny rodiny s malými dětmi mají skutečnou svobodu volby, což znamená skutečnou možnost slaďovat práci a péči. Každý si má vybrat. Jsou samozřejmě rodiny, které chtějí být s dětmi dlouho doma. To je úplně v pořádku. Ale pak jsou takoví, kteří chtějí nebo musí pracovat. A ti dneska často tu možnost nemají.
Ještě jedno číslo uvedu. Jakmile ta místa ve školkách jsou dostupná i pro dvouleté děti, tak jsou tam všude, po celé zemi, ve venkovských regionech, kdekoliv si pomyslíte, ty děti dávané. Všechny rodiny ve statistickém průměru jsou v pohodě s tím, samozřejmě to bývá na kratší dobu. Bývá to na část dne často. Ale prostě jsou v pohodě s tím, na část úvazku pracovat a na část dne i ty malé děti dávat. Na tom chci ukázat, že poptávka je a lidé ta místa pro děti chtějí a potřebují.
Jakmile je péče kvalitní, tak to děti nepoškozuje. Na kvalitu bychom měli dbát především. Ale co hrozí? A to je poslední věc, na kterou si tady dovolím upozornit, hrozí to, že se bude někdo pokoušet hodit třeba na mě nebo na někoho dalšího vinu za to, že je možné, že Evropská unie nepodpoří další financování dětských skupin z evropských fondů, z evropských projektů. Jak už jsem řekla, jsem přesvědčena, že stejně jako školky tohle je služba, kterou prostě máme zajišťovat pro rodiny, základ státu, poskytnout jim možnosti slaďovat péči a práci. A jsem přesvědčena, že lakování narůžovo skrze změnu názvu, a ta změna názvu není nic jiného než nalakování. Já si přeju, aby si každý poskytovatel mohl vybrat, ale abychom nenutili poskytovatele měnit právní dokumenty kvůli zbytečné změně názvu na jesle. A to navrhované zastropování příspěvku, které by zase způsobilo problém ve velkých městech, že to jsou věci, které by ukonejšily Evropskou unii, uchlácholily, a my bychom potom snáze vyjednali evropské financování.
Prosím, ti úředníci tam tomu rozumí. Vědí, že tohle je jenom přelakování. A to, co my potřebujeme, je systém, který bude fungovat, systém, který umožní, aby flexibilně ty skupiny vznikaly podle toho, jak jsou kde potřeba. A systém, který umožní i zohlednit, že někde bohužel jsou vysoké nájmy na ty prostory, někde bohužel jsou prostě rozdílné platové podmínky. A uzavřu s tím, že jsou to neziskové organizace. Nemají absolutně možnost fungovat na principu zisku. Takže celá debata je o tom, jestli jako stát systémově z našeho rozpočtu podpoříme dětské skupiny. Jestli jim budeme házet zbytečné klacky pod nohy nebo ne. A jestli umožníme zohlednit to, že podmínky v bytech včetně osvětlení, jaké panuje v bytech, stačí pro to, aby v nich fungovaly právě třeba i ty dětské skupiny. Budu opravdu velmi ráda, pokud tyto argumenty, vážené kolegyně a kolegové, zvážíte. Velmi mi na tom záleží. Dostupná místa péče pro malé děti je jeden velice palčivý bod naší společnosti.
