Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátory, vážení páni senátoři, je mi velkou ctí moci znovu vystoupit na půdě horní komory. Víte, že já to tady mám rád. A pokusím se alespoň ve stručnosti odůvodnit konečné znění, které odešlo z Poslanecké sněmovny. Jak jistě víte, dostali jsme se do poněkud komplikované situace, když 4. února letošního roku byl vydán nález Ústavního soudu, který zrušil části volebního zákona. Ten nález byl iniciován, respektive iniciativa vzešla z této komory, ale vzešla před více než třemi lety v souvislosti s volbami, které proběhly v roce 2017. A překvapivě až na začátku tohoto roku došlo k zrušení některých součástí volebního zákona, a to uzavírací klauzule pro koalice, která doposud byla 5, 10, 15, 20 % pro 2, 3, 4 strany. A dále toho dHondtova dělitele, případně i rozdělování hlasů v první skrutiniu. Ten nález byl trochu špatně identifikovatelný, co se jím vlastně myslí, protože v té první části, která se týkala koalic, byl v přímém rozporu s nálezem, který byl vydán v roce 2001, který tehdy koalice potvrdil, a to v tom kvóru, které existovalo – 5, 10, 15, 20 %. A současně nezrušil rozdělení republiky na 14 krajů, přestože to byla nejkritizovanější otázka vůbec v tom nálezu, jako celku. A zrušil Dontova dělitele, který ale, jak sám nález přiznává, se v normální velikosti krajů chová zcela poměrným způsobem. A víme to i z ČR, prostě ten Dontův dělitel má problém jenom v těch opravdu menších krajích do 8 9 poslanců. Ve velikých krajích, jako je Praha nebo středočeský, se chová jako čistě poměrný. Z tohoto hlediska vznikla veliká debata mezi oběma komorami. Ta první část dohody byla uzavřená na půdě tady Senátu. Je to tak dva měsíce, cca, pamatuji si, jak tady všichni předsedové klubů senátních i poslaneckých byli, která zněla – vrátíme nějakým způsobem kvóra pro koalice, a to jenom dvě – 8 a 11 % pro koalice dvou stran a tří a více stran. A zachováme rozdělení republiky na dosavadních 14 volebních krajů. Vláda přišla s návrhem, který byl variantní, který předpokládal v jedné variantě 14 volebních krajů, ve druhé variantě předpokládal, že by republika byla jediným volebním krajem, což by asi nejlépe odpovídalo tomu poměrnému systému, který vyžadoval Ústavní soud. Ale současně bylo jasné, že minimálně na půdě horní komory k tomu není souhlas. A řekl bych, že i v té dolní komoře to bylo zpochybňováno, abych byl zcela přesný. Možná, že by se tam těsná většina našla, ale ve snaze vyhovět horní komoře se opustila myšlenka jednoho kraje. Posléze probíhala debata o tom, jakým způsobem mají být hlasy přepočítávány. Tam asi víte všichni, že tisk nakonec obsahuje tu variantu imperiali plus 2, co znamená, že se více mandátů dělí v jednotlivých volebních krajích přímo v prvním skrutiniu. V těch krajích dopadá 1-2 mandáty více. A teprve ve druhém skrutiniu dochází k tomu zpoměrnění, k tomu vyrovnání, přepočítání těch zbytkových hlasů tak, aby ten systém se choval, jak vyžadoval Ústavní soud. Rozsáhlá debata proběhla po druhém skrutiniu, kde původní návrh, který jsem prosadil na ústavně právním výboru a který pak byl výrazně kritizován, předpokládal, že do druhého skrutinia by volební regiony, do kterých se bude přidělovat ten mandát přerozdělené ve druhém skrutiniu, určovaly politické strany. To se stalo předmětem velké kritiky. Alespoň nám vzkázané kritiky i z horní komory. Tady nemůžu říct, že jsem měl úplně jasné a jednoznačné stanovisko, jako jsem měl předtím, protože schůzka se všemi předsedy klubů neproběhla, ale je jasně vzkázané, že toto by v horní komoře mohlo mít problém. Proto jsme nakonec na návrh předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka zvolili onen automat, který prostě přiděluje metodou největší zbytku tam, kde je největší zbytek pro danou politickou stranu, bude přidělen mandát. Může to samozřejmě způsobovat jisté další problémy a komplikace, že při nějakých výkyvech v hlasování může dojít k situaci, že některé kraje budou podreprezentované nebo nadreprezentované, ale s tím se bohužel budeme muset poprat, až uvidíme, jak to funguje v praxi. A já si myslím, že těch případů nebude příliš mnoho, že to jsou jako nepravděpodobné matematické modely.
Současně byla v Poslanecké sněmovně navržena celá řada dalších změn, ať už volebního zákona – asi ta nejcitlivější korespondenční hlasování, a to dokonce ve 3 variantách, ale i zákona o politických stranách. Celkem jednoznačná vůle nakonec v Poslanecké sněmovně byla taková, že se mají řešit jenom opravdu ty problémy, které byly otevřeny rozhodnutím Ústavního soudu. Zbytek řešit, zachovat tuto minimalistickou variantu. A i když já jsem pro řadu těch věcí hlasoval, tak říkám, že bych vás velmi, velmi pokorně žádal, abyste schválili, pokud možno, ten návrh zákona v té podobě, v jaké odešel z Poslanecké sněmovny, protože se domnívám, že jde o kompromis, kde byl výrazně zohledněn i názor Senátu, tak jak nám byl prezentován, že pokus si dnes zahrát s člunkem by mohl vést k případnému problému se schvalováním volebního zákona jako takového, a tím pádem k ohrožení řádných voleb, neřku-li mimořádných voleb, o kterých se v tuto chvíli také nějakým způsobem mluví a jedná. Víte dobře, předseda pirátského klubu, pan kolega Bartoš, byl včera za panem prezidentem vyjednávat, jestli těch 120 hlasů bude, nebo nebude. Děkuji vám za pozornost.
