Jde o to, že když jsme třeba posuzovali, proč se protahují stavební řízení v Praze a jak je na tom Středočeský kraj, tak jsme zjistili, že lidé na úřadech jsou aktivní, neaktivní, dobří, špatní; projektanti, stavebníci jsou úplně stejně dobří, špatní, aktivní, neaktivní a vlastně zjistili jsme, že ve středních Čechách se povoluje trochu víc staveb prostě proto, že tam je víc stavebních úřadů.
To znamená ty úřady, když je větší počet úřadů stavebních, tak větší počet je těch, co fungují lépe a větší počet je těch, co fungují také dobře, ale protože je to rozptýleno, tak vlastně v celkových číslech povolují staveb více, a je to způsobeno tím, že ti stavebníci jdou tam stavět, kde ten stavební úřad funguje dobře.
To znamená, pokud tvrdíme, že za všechno může ten systém, který teď se má měnit a má se měnit vlastně revolučně, tak nemáme pravdu. Já uvedu příklad. V naší městské části máme dva projekty. Jeden projekt, který je dvakrát vyšší, nebo projektován, navrhován dvakrát vyšší, než okolní zástavba. Ten stavebník navrhoval prostě dvojnásobný počet pater. To samozřejmě nebylo možné povolit, sousedé se bránili, městská část se bránila. Ten stavebník potom přišel s tím, že bude mít poloviční počet pater, ale vlastně chtěl toho dosáhnout jenom tak, že vybourá každé druhé patro, že tam to patro bude 7 metrů vysoké, takže ten dům zůstane stejně vysoký, dvakrát vyšší, než ostatní a že splní počet pater.
Samozřejmě to byl trik. Ten trik neprošel, sousedé se opět bránili. A tento projekt se projednával 10 let a nebyl povolen. Pak tam byl druhý projekt, který všechno splnil, a do roka ten stavebník měl stavební povolení. A teď, pokud se posuzuje délka stavebního řízení, tak tyhle projekty jsou prostě normálně posuzovány vedle sebe, přestože je úplně evidentní, kde byla chyba při tom protahování toho projednání toho prvního projektu, který vlastně fixloval a který podváděl.
Velmi se obávám, že tahleta revoluce blbě dopadne, že dopadne blbě u soudů. Pražské stavební předpisy, které když se měnily, tak jsme mohli pozorovat, jakým způsobem dopadá změna podmínek na projekty. Moji předřečníci velmi správně poukazovali na rozpor mezi Ústavou chráněnými zájmy, ochranou životního prostředí, ochranou památek a tím zákonem, jak je navrhován. Dokonce je situace, že tady ministři za ANO a ČSSD se vymezují proti těm pozměňovacím návrhům, které ale vlastně víme, že projdou. Vystupoval proti těmto zákonům pan ministr Zaorálek, pan ministr Arenberger, pan ministr Brabec. Takže já se velmi obávám, že ta cesta k centralizaci je cesta opačným směrem, protože to nejhorší, co může potkat naši zemi, je špatný, nefunkční, centrální stavební úřad, a právě decentralizace a ponechání důvěry na místní znalosti úředníků by byla správnější cesta, ale je to úplně opačná cesta, než tou, kterou se dnes, bohužel, tato Sněmovna chce ubírat.
Je to špatně, a bude to špatně i pro stavebníky, je to špatně pro soudy. A velmi se bojím, že dosáhneme úplného opaku, to znamená, že se budou stavebníci a sousedé potkávat u soudů, budou se potkávat u soudů obce, starostové a stavebníci, protože centralizace, jak tady mnohokrát zaznělo, je prostě cesta špatným směrem.
