Děkuji. Nebudu hovořit dlouho, naštěstí mám jenom faktickou poznámku od Aše ke Košicím, jak se dříve říkalo, protože moje předřečnice to pojala takto, měla na to dostatečný neomezený časový limit. Já jenom bych chtěla upozornit na to, že samozřejmě velmi dobře tu problematiku znám a za ty dva roky, co jsem zmocněnkyní, jsem poznala ta místa, o kterých přímo či nepřímo paní poslankyně Aulická hovořila. Byla jsem v Chánově, v Janově, znám různé lokality sociálně vyloučené mimo Ústecký kraj, vím, o čem tady hovoříme, znám lidi, kteří mají psychiatrické poruchy a pro které, jak tady správně řekli někteří předřečníci, může být takové odebrání dávky nezaslouženým trestem. A určitě budeme sledovat v rámci toho, co bude dneska načteno, jaká je ta konečná podoba, nebo možná konečná podoba toho návrhu, který půjde do třetího čtení a pro co hlasovat a pro co nikoliv. Právě proto jsem hovořila o těch extrémech.

Já mám pocit, že se pohybujeme ve dvou extrémech. Chceme to řešit, určitě je třeba najít nástroje, které ty zdravé /myslím teď psychicky, mentálně/ rodiče budou motivovat k tomu, ve svém vlastním bytostném zájmu, aby děti posílali do škol, já si vzpomínám, jak jsem sama hrozně byla překvapená, jak velmi dobře zapůsobilo, když jsme zavedli nesystémové opatření, trest zákazu řízení motorových vozidel u řidičů, kteří neplatili výživné. A ono to funguje. Funguje to. Takže proč by nefungovalo i něco takového drastičtějšího, ale musí to být vyladěné.

Já ten tisk jsem zatím v tom komplexu pozměňovacích návrhů nestudovala natolik, ale tady chci všechny ujistit o tom, že jako zmocněnkyně i jako poslankyně, jako někdo, kdo hájí zájmy této skupiny, budu takto postupovat a rozhodně se budu snažit ten balanc najít.

Děkuji.