Já myslím... děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, že se dostává do příliš osobní roviny. Už jsem se bál, že někdo vystoupí s tím, že za všechno může Kalousek. Pánbůh zaplať, se to zatím nestalo. Doufám, že se to nestane.

Já bych chtěl ujistit pana kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, pokud má pocit, že je méněcenný, já si to o něm rozhodně nemyslím, tak jak si to o nikom z vás nemyslím, že by byl méněcenný. Prostě máme různé názory, různé názory máme v různých politických stranách. Snažíme se ty názory demokratickým způsobem prosadit. Já bych zrovna tak mohl říct, že ti, co nechtějí hlasovat veřejně se stydí za to, koho chtějí volit. V životě bych to neřekl, protože jsou dvě varianty. Vždycky je diskuze, která ta varianta lepší, jestli tajná nebo veřejná. Tady ta debata probíhá na vědeckých radách, probíhá v odborných společnostech. Všude, kde jsem kdy byl, tak vždycky tato debata probíhala.

Vždycky je skupina, která se domnívá, že ta spravedlivější je veřejná forma hlasování, jiná, která si myslí, že je spravedlivější tajná forma hlasování. Co jsem já, abych řekl, co z toho je spravedlivější, a prosil bych, abyste tak, jak já si vážím těch, co mají ten názor, že budou hlasovat tajně, nevím, co je k tomu vede, ale je to jejich rozhodnutí, tak prosím, neurážejme ty, co chtějí hlasovat veřejně. Já si myslím, že oboje má svoje plusy, oboje má svoje minusy, oboje bychom dokázali každý z nás zdůvodnit. Pro mě je zásadní to, co tady prostřednictvím pana předsedajícího říkali předřečníci, že je to postaveno tak, že ta, která je ze zákona, je veřejná, ale my můžeme hlasovat o tom, že bude tajná. Dobře, budeme o tom hlasovat. Rozhodneme. Je to velmi jednoduché. Tak, dělejte si čárky, kdo tady kdy vystupoval a kolik bylo opozičních, kolik bylo koaličních poslanců, tak já bych to nedramatizoval. Faktem je, že prostě taková situace je. My se snažíme, aby ta rada vypadala podle našich představ. Vy se snažíte, aby vypadala podle vašich představ. (Mpř. Pikal: Čas, pane poslanče!) To je vše.