Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, než se dostanu k materii a dalších věcem, tak se vyjádřím přímo k tomuto pozměňovacímu návrhu. To, co tady bylo uvedeno, tak úplně není pravda. Tento pozměňovací návrh by zahrnul dopravní podniky mezi zvlášť ohrožené věřitele. Omylem se ve sněmovně mezi zvlášť ohrožené věřitele, což jsou lidé, jimž pohledávky nevznikly vlastní vůlí – sice tady bylo citováno, že ty dopravní podniky taky ne – jsou pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, jsou to pohledávky za náhradu újmy poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, jsou to pohledávky vzniklé ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodné obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení. To jsou skutečně úplně jiné skupiny věřitelů než dopravní podniky. A my jsme odtamtud vyňali i zdravotní pojišťovny, protože to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, mezi ty zvlášť ohrožené věřitele zahrnovalo zdravotní pojišťovny, dopravní podniky a samozřejmě tuhle skupinu fyzických osob, kterou my systémově považujeme jedinou za zvlášť ohrožené věřitele. To znamená, ani dopravní podnik, ani zdravotní pojišťovna zcela jistě zvlášť ohroženým věřitelem není. Tady by se potom samozřejmě nabízela situace – dejme tam bytová družstev, jim také pohledávky nevznikly vlastním zaviněním, a podobně. Byla by to výjimky z výjimek. To znamená, zůstaňme systémově u skupiny zvlášť ohrožených věřitelů tak, jak jsem je vyjmenoval. To znamená ty náhrady škody, újmy za zdraví a, řekněme, výživné. To jsou velice společensky důležité pohledávky. A netlačme do toho ty dopravní podniky. Je důležité říci, že tady ten zákon přináší takzvané odpouštění bagatelních pohledávek. To jsou pohledávky s jistinou do 1500 Kč. Nebo pohledávky z celkové výše do 1500 Kč. Většina těchto pohledávek těch dopravních podniků se v uvozovkách "smaže" tady přijetím toho takzvaného zákona o odpuštění bagatelních pohledávek. Takže jim se to částečně smaže tímto a pak ještě z nich budeme dělat takzvané zvlášť ohrožené věřitele? Já chápu dopad do rozpočtu, já chápu tu administrativu, chápu, že ty ztráty z těch nevymožených pohledávek kompenzuje zřizovatel toho dopravního podniku, to znamená příslušná municipalita, ale nepleťme si tady věci typu zvlášť ohrožený věřitel. Zcela jistě mezi ně nepatří dopravní podniky, stejně tak jako zdravotní pojišťovny. A ty zdravotní pojišťovny nebojovaly za to, aby se dostaly zpět, kdežto dopravní podniky ano. Takže vyjímáme jak zdravotní pojišťovny, tak dopravní podniky. Dostal bych se dále k dalším pozměňovacím návrhům a vůbec k té vlastní materii.

Já jsem tady mluvil o systému předtím. Ten zákon se k nám dostal v naprosto nešťastné podobě, kdy se kvůli tomu dělal kulatý stůl. Ale já znovu děkuji za ten kulatý stůl a znovu se v rámci toho vyjádřím. Kulaté stoly dělejme kolem čl. 66 Ústavy, to je naše poslání, jako senátorů, ale ne kvůli tomu, že v Poslanecké sněmovně byly přijatý pozměňovací návrhy, které nikdo nechtěl, a nebyly přijaty ty, které někdo chtěl. A pak byly přijaty pozměňovací návrhy, které šly proti sobě. A to víte sami, že opravdu, aby se vůbec vládní legislativa – to paní ministryně může potvrdit – v tom zorientovala, ne vlastní vinou, a potom legislativa senátní, to byl opravdu veliký mumraj. K těm věcem, které ten zákon obsahuje. Obsahuje – nikdo tady neřekl – slevu na dani z příjmu. Slevu na dani z příjmu ve výši 30 %. V § 35 zákona o dani z příjmu ve výši 30 % odpuštěné pohledávky v rámci takzvaného... já tomu říkám „rozmarného léta“. Oni to všichni vědí. A v rámci toho rozmarného léta – samozřejmě je to milostivé léto – je odpouštěno 30 % pohledávek u veřejnoprávních subjektů. A ty jsou kompenzovány exekutorům tím, ty náklady, že si je můžou odečíst od nikoliv základu daně, ale přímo od daní, je to sleva na dani. Je to věc, která nikde nebyla diskutována, nikde se neobjevila, ale bude to zase zásah do státního rozpočtu a bude to zásah samozřejmě do sdílených daní. A vy jste většinou tady z municipalit, tak to také poznáte. A nebude to takovým razantním způsobem, jako třeba ta daňová zvýhodnění.

Co naše pozměňovací návrhy – a dostali jste pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu – opravují? Opravují započítávání vybrané částky nejdříve na jistinu, nikoli na příslušenství, což se opravovalo z Poslanecké sněmovny. Zavádí takzvanou elektronickou úřední desku, protože doručovat na ohlašovnu těm dlužníkům, protože v okamžiku, kdy se někdo stane dlužníkem, okamžitě mění trvalé bydliště na ohlašovnu příslušného městského úřadu, případně magistrátu nebo obce, je přece nesmysl. Stojí to peníze a výsledek je nulový. Proto je zavádí elektronická úřední deska, kdy můžou ti dlužníci, ti povinní, zjišťovat si ty jednotlivé exekutorské úkony, jak je doručováno. Humanizace exekucí, která se vztahovala i na právnické osoby, to už tady kolega, tuším, říkal, se bude stanovovat našimi pozměňovacími návrhy pouze na fyzické, to je logika, jo? Ten princip humanizace exekucí, už ta humanizace, už jenom to samotné slovo nemůže dopadnout na právnickou osobu, takže tohle se dále upravuje. Upravuje se velmi dlouho diskutovaná retroaktivita.

Návrh, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny, zaváděl pravidlo 6 + 3 + 3. To znamená, že exekuce, která trvá již 6 let, v okamžiku uplynutí šestileté lhůty marného vymáhání, je důležité říct marného vymáhání, pokud se u toho u dlužníka vymáhá u jiného exekutora, marného vymáhání, kdy ten dlužník nemohu z těch oprávněných neplatí, tak v tom okamžiku exekutor vyzve oprávněného, tzn. věřitele, aby složil příslušnou zálohu, jejíž výši jsme slyšeli od paní ministryně, ve výši maximálně 500 Kč, a tím deklaruje, že chce pokračovat v exekuci. Je to tam proto, aby se ten věřitel aktivně podílel na tom souhlasu, že chce pokračovat v té exekuci, na které těch prvních 6 let nebylo nic vymoženo. Po dalších 3 letech, dnes máme 6, jsem říkal 6 + 3 + 3, po dalších 3 letech znovu bude vyzván, pokud nedošlo k vymožení jakékoliv částky, věřitel, aby složil další zálohu. A může se rozhodnout, že po 9 letech zastaví anebo složí zálohu, a pak poběží ta exekuce ještě další 3 roky. Ale jsme říkali, 6 + 3 + 3 je maximum 12. Dvakrát aktivně zasáhne věřitel, když nezasáhne podruhé, bude to po 9 letech, když zasáhne podruhé, bude to po 12 letech. Obecně mám s tímto principem problém, protože po 12 letech ty pohledávky veřejnoprávně a hmotněprávně nezanikají, tzn. že ta pohledávka existuje dál. Není odpuštěna tomu dlužníku a může věřitel to přihlásit u jiného exekutora. To je jenom můj osobní názor, ale ten není předmětem pozměňovacího návrhu. Takže jsem vysvětlil lhůtu 6 + 3 + 3. A ze sněmovny přišla verze, že ta šestiletá lhůta se bude počítat od nabytí účinnosti tohoto zákona, což by bylo nejdříve v roce 2028. Ale protože smyslem a účelem toho zákona je samozřejmě i ty bagatelní pohledávky řekněme co nejdříve dostat pryč a ty dlužníky jakýmsi způsobem „oddlužit“, neoddlužíme. To dělá jenom insolvenční zákon. Tady vidím ten obrovský rozpor s tím smyslem, účelem, ale to je zase můj názor předsedy ústavně-právního výboru, nikoliv toho politického spektra. Po 6 letech by mohly být, ale až v roce 2028, řešeny a zastavovány exekuce. V rámci diskuse napříč exekutorskou komorou, věřiteli a organizacemi, jako je Člověk v tísni, RUBIKON a další, se dospělo k tomu, že těch 6 let se bude počítat zpětně od nabytí účinnosti zákona, tzn. že dojde k nepravé retroaktivitě. To znamená, že pokud by zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2022, což je predikováno, což je předvídáno, 6 let běžící exekuce by začaly být zastavovány ke dni účinnosti tohoto zákona bez toho, aniž by mohl exekutor se s věřiteli jakýmkoli způsobem domluvit. Včera jsme dospěli k politickému kompromisu, s politováním to není politický kompromis, protože jsme ho dělali s organizacemi a se zástupci exekutorů. Došli jsme k věcnému kompromisu, že nebudou se zastavovat pohledávky ještě jeden rok od nabytí účinnosti zákona. To znamená, 1. 1. 2022 nabude zákon účinnosti, i když ta šestiletá lhůta uplyne, tak se musí počkat ještě jeden rok, aby se věřitelé domluvili s exekutory, případně aby domluvili další postup, jakým způsobem si uhradí případné náklady, a aby to technicky bylo proveditelné. To znamená, že není retroaktivita 6 let, ale bude retroaktivita 5 let. To je součástí pozměňovacího návrhu, který jste dnes všichni dostali, a je to výsledek i kompromisu mezi politickými stranami, i mezi věřiteli a dlužníky. Takže tolik k těm pozměňovacím návrhům. Už to, až uvidíte hlasovací proceduru a jakým způsobem já tady budu načítat dva pozměňovací návrhy, které mají 4 stránky, tak uvidíte v praxi, o čem jsem hovořil na začátku. Protože byť byly přijaty pozměňovací návrhy v jak sociálně-právním výboru, tak ústavně-právním výboru, došlo ke spoustě dalších nálezů legislativně-technických chyb, nikoliv věcných nebo řekněme politických, o kterých se diskutuje, jako jsou ta šestiletá, pětiletá lhůta. Ale další ve spolupráci s ministerstvem, ve spolupráci s naším legislativním odborem bude se načítat a dvakrát, protože každý ten výbor má jiný pozměňovací návrh, tak každé musí být samostatně. Bude se tedy dvakrát načítat čtyřstránkový pozměňovací návrh. Omlouvám se za to, ale lépe to udělat nešlo. Ale potom vás všechny prosím o trpělivost, abyste neutekli, abych aspoň měl ke komu mluvit. Děkuji vám za pozornost.