Mojí maximální snahou bylo dospět k vyváženému řešení. Jsem přesvědčen, že v rámci možností se nám to daří. Je třeba změny zasadit do kontextu. Uvedu konkrétní příklad. Prosadil jsem společně s kolegy humanizaci mobiliárních exekucí. Mimo jiné ochranu zvlášť zranitelných osob, jako jsou senioři nebo invalidé. Zároveň si jsem ale vědom toho, že existují i senioři s nadstandardními důchody. Proto jsou z opatření vyňati. Nebo není možné, aby dlužník bránil zpeněžení movitého majetku, pokud má v domácnosti luxusní vybavení. Opět jsme to do návrhu zakomponovali. Stejně jako jsem úspěšně prosazoval delší lhůtu na první šanci k vymožení dluhu. Nikoli 3 ale 6 let. Je to spravedlivé.

Na druhou stranu, chceme-li řešit dědictví minulosti, musíme mít odvahu ke zcela mimořádným krokům, jako je milostivé léto nebo zastavení marných bagatelních exekucí. Tedy sečteno podtrženo: mojí snahou bylo respektovat práva seriózních věřitelů, pomoci zodpovědným dlužníkům a zajistit funkčnost systému směrem k exekutorům. Profitovat z toho budou všichni včetně státu. Jde o to, dostat lidi z šedé zóny do standardních socioekonomických vztahů.

Teritorialita není samospásná a už vůbec by neřešila dědictví minulosti. Jako systémová změna má ale význam směrem do budoucna. Je škoda, že zde nedošlo k politické shodě na mém návrhu spotřebitelské teritoriality. Považuji to za rozumný kompromis pro všechny aktéry. Věřím, že se k tomu vrátíme v příštím volebním období.

Návrhy na zestátnění exekutorů nepodporuji. Znamenaly by zborcení systému a obávám se, že by to naopak mohlo vést k výraznému zhoršení v oblasti vymáhání dluhů. Proto jsem se i svými návrhy spíš soustředil na kultivaci celého prostředí. A například povinné nahrávání telefonních hovorů nebo povinnost poskytnout elektronicky exekuční spis byly právě ty návrhy, které k tomu povedou.