Pravý význam slova solidarita

Je úžasné, jak se v celé České republice zvedla neustávající vlna solidarity. Tohle je ta opravdová solidarita, účast s těmi, kterým se něco nepěkného přihodilo a rychlá a efektivní pomoc jim. Ne, jak solidaritu chápe Evropská unie, že když nemáte problémy, snaží se vás do nich zatáhnout - jako namočit vás do dluhů nebo vám přidělit osoby, které nikdo rozumný nechce.

V České republice se ale doopravdy umíme vzájemně podpořit. A tak už od soboty sledujeme nepřetržitý proud pomoci, ať již lidské, materiální nebo finanční. Je to ale málo. Škody se teprve sčítají a podle mého skromného odhadu se bude jednat o desítky miliard korun, možná i více. A ty prostě nejsou.

Skvěle fungující IZS

Je třeba vyjádřit velký dík všem složkám Integrovaného záchranného systému (IZS). Přestože se jedná o zcela novou situaci, zafungovaly všechny složky IZS bezchybně. Podtrhnul bych především práci Armády ČR, Hasičského záchranného sboru a Policie ČR. Skvělé je, že na místě hned zafungovaly i Krizové štáby, i když někde s obtížemi plynoucí z neznalosti postupů, což je základ, aby nevznikal chaos a pomoc se přesně plánovala a zacílila.

Vždy v takových situacích se zjistí, že některé domy nebyly pojištěné nebo nebyly dostatečně pojištěné. Jejich majitelé jsou pak odkázáni čistě na pomoc druhých. Podobně špatně na tom bývají lidé, jejichž nemovitost je nutné strhnout. Ti potřebují mít zajištěné odpovídající ubytování, zejména pokud jsou v rodině malé děti nebo senioři či nemocní lidé, ti to pak potřebují mít co nejdřív zařízené. Nikdo nesmí zůstat ani chvíli bez pomoci.

Co kdyby krizové řízení nefungovalo ?

Co se stane, když krizový systém nefunguje jsme měli možnost vidět před pár lety v USA po hurikánu Kathrina. To byly čiré lidské tragédie. Ke ztrátám a utrpení způsobenými samotným hurikánem a záplavami se přidávalo další lidské utrpení způsobené neschopností tamního krizového systému. Jsem opravdu rád, že to nyní nevidíme a doufám, že podobně připraveně bude krizové řízení reagovat i v případě jiných možných nečekaných událostí podobného typu. Bude potřeba upravit krizové plány, protože tornádo prostě není povodeň.

Není ale od věci, aby i v jiných krajích se té situace využilo pro ověření, že krizové plány jak na úrovni kraje, tak na úrovni měst a obcí jsou dobře připravené a aktualizované. Že telefonní seznamy obsahují aktuální čísla, telefonní linky a další komunikační nástroje nebudou snadno přetížené, že bude fungovat místní rozhlas a sdělovací prostředky pro ohlášení krizové situace i v případě výpadku elektrického proudu. A také prozkoumat, jak se dozví o krizové situaci lidé, kteří třeba nedoslýchají nebo bydlí na odlehlém místě. Prostě znovu vše prověřit a upravit.

Takové situace, jaké tento víkend čelili obyvatelé jižní Moravy, konkrétně Hodonínska a Břeclavska, se stávat mohou, i když doufám zcela raritně. Nyní i na Ústecku. Štěstí ale přeje připraveným.  

Stát se chová nedostatečně

Pomoc státu by měla být v této situaci rychlá a nikoliv symbolická. Jednak odpuštění zdravotního a sociálního pojištění všem živnostníkům a podnikatelům, co pomáhají, by mělo být automatické. Dostat od vlády dva milióny korun na stavbu nového domu od základu je ale také tak akorát na materiál a stavbu svépomocí. Ale co ten zbytek? Nikdo nechce, aby nové domy byly vybaveny nejluxusnějším nábytkem a nejdražšími spotřebiči, ale zároveň postižení občané, kterým toho moc nezbylo, se musí někde omýt, musí na něčem spát, na něčem musí vařit a mít alespoň stůl a židle a další základní podmínky bydlení hodné lidí ve 21. století. K tomu ale ta avizovaná pomoc státu a řady dobrovolníků prostě nestačí. Myslím, že by nebylo od věci svolat mimořádnou schůzi Sněmovny, abychom projednali způsoby jednorázového odškodnění ze strany státu v případě, že vláda nenajde potřebné miliardy korun ve svých rezervách, aby tak bylo učiněno přesunem z jiných rozpočtových kapitol státního rozpočtu. Pokud k tomu totiž bude přistupovat stát jako doposud, ale přitom nakupujeme předraženou armádní výzbroj a techniku a třeba solární baroni a nepřizpůsobiví se smějí, tak je něco prostě špatně. Za pár týdnů vše upadne v zapomnění a postižení občané na to budou úplně sami. To by se ze strany státu mělo zásadním způsobem změnit, protože sytý hladovému nevěří. Takže milá vládo, buď štědrá, protože ti naši občané to prostě teď potřebují.