Podle Richterové by role státu neměla spočívat v omezování zaměstnavatelů: „Je třeba kontrolovat kvalitu agentur práce, ale neomezovat formy pracovních vztahů, které zaměstnavatelům pomáhají pružně reagovat na změny ekonomických podmínek nebo množství zakázek. Výhodou agenturního zaměstnávání je zprostředkování dočasného zaměstnání lidem a vykrytí nedostatku personálních sil. Na druhé straně oblast agenturního zaměstnávání je zatížena nešvary, kterých se dopouštějí nelegální nebo nepoctivé agentury práce, v nichž jsou podmínky pracovníků tristní.“

Trh agentur práce tvoří podle ní poctivé agentury práce, ale také nelegální agentury provádějící zastřené zprostředkování zaměstnání či agentury s příslušným povolením, které však nedodržují předpisy. Postih za protiprávní jednání agentur je dle Pirátů třeba vymáhat a jejich kontrolu zařadit do plánu kontrol inspektorátu práce a věnovat mu dostatečné prostředky. Poctivé agentury práce by však měly být zaměstnavatelům k dispozici i nadále bez kvót.

„Stát by měl být zdrženlivý a vážit na miskách lékárnických vah jakýkoliv zásah, kterým by mohl připravit podnikatele o zakázky a zaměstnance o práci,“ okomentovala Richterová.

Na možné problematické aspekty navržené úpravy upozornil i advokát Tomáš Liškutín: „Agenturní zaměstnanci jsou jedni z mála, u kterých lze flexibilně prodlužovat pracovní poměr na dobu určitou a pokrýt pracovní místa nejistá do budoucna. Pokud by zaměstnavatel mohl poptat jen 10 procent agenturních zaměstnanců, musel by v některých případech zakázky odmítnout. Tím by se snížil jeho obrat, výše odvedené daně a někteří agenturní zaměstnanci by byli bez práce nebo by byli systémem dotlačeni do Švarcsystému.“