Lidé někdy kroutí hlavou nad různými nesmyslnými žádostmi o náhradu škody v USA. Americké právo těmto sporům přeje a tak se vedou soudy o to, že se nešika opařil kávou a chce náhradu po kavárně, protože ho neupozornila, že káva je horká. Anebo kuřáci si vzpomněli, že před 40 lety jim výrobce cigaret neřekl, že mohou onemocnět rakovinou. Moravanům a Čechům to připadá jako spory z vlastní hlouposti. Ale vše má rub a líc.
V USA nedošlo k zavření ekonomiky. V USA byla opatření spojena s tím, zda dotyčný americký stát byl spravován demokraty či republikány. Republikáni volili úspěšně cestu, které se v Evropě říká švédská, demokrati omezovali jako naše vláda. Ovšem ani v demokratických státech se nezastavovala výroba. Američtí politici totiž vědí, že každé omezení povede k žádostem na náhradu škody. Ví také, že v USA soudy poškozeným náhradu škody, včetně ušlého zisku, psychické a citové újmy atd., velkoryse přiznávají. Prostě američtí politici se neschovávali za experty a vědí, jaké právní a finanční důsledky může mí jejich špatné rozhodnutí.
Náhrada škody jako prevence před zvůlí vlády
Jaké je poučení pro nás? Všichni, kteří jsou proti zbytečnému zavírání ekonomiky a hloupým koronavirovým opatřením vlády, by měli žádat o náhradu škody. Je to prevence před dalším zavíráním ekonomiky. Každý politik musí vědět, že za jeho chyby zaplatí stát a pak by měl platit on.
Zbabělé schovávání za tzv. experty
Politik by měl být odborník na správu státu. To nejsou epidemiologové či hygienici. Politik musí každé rozhodnutí zvažovat nikoliv úzkým pohledem omezených zájmů jednoho rezortu, ale pohledem obecným, poměřovat jednotlivé zájmy. Je zbabělé schovávat se za experty. Je zbabělý výrok premiéra, který řekne, že už do něčeho nechce zasahovat. Když se bojí, nemá dělat premiéra. Představme si něco takového u Winstona Churchilla, že by v roce 1941 řekl, že už do války zasahovat nebude, že to nechá na nějakých údajných expertech? To by byla zrada. Stejně tak je zradou demokracie, když premiér a členové vlády jen papouškují tzv. experty. Ti často kašlou na stát a mohou jen realizovat své vlastní zájmy na prodeji toho či onoho zboží.
Škodu mohou vymáhat i nepodnikatelé
Škodu mohou vymáhat např. i organizátoři nezákonně rozpuštěných demonstrací. V Brně rozpustili demonstraci jen proto, že tam jeden řečník mluvil proti rouškám. No a co? To už se nesmí mluvit proti blbostem, jako bylo nařízení, aby i manželé měli roušku v autě na jaře 2020, když v posteli ji mít nemuseli? Šlo o zneužití moci úřady strašící čínskou chřipkou. O náhradu škody mohou organizátoři demonstrací žádat za zmařené náklady na vybudování pódia a ozvučení, ale i lidé, kteří chtěli vyjádřit odpor k vládnímu strašení čínskou chřipkou a vynaložili náklady na cestu. Poškození mají právo na náhradu škody, materiální i psychické újmy například bráněním setkávání lidí či účasti na mši.
Ať škodu platí ti, kteří ji způsobili
Obrovské škody, které bude muset stát zaplatit, způsobili konkrétní lidé. Každý, kdo příjme veřejnou funkcí tím zároveň vyjadřuje, že má znalosti k jejímu vykonávání. Představitelé státu se nemohou vymlouvat na vlastní neschopnost.
Právo může dohnat k odpovědnosti škůdce i po delší době. Zrušená opatření ministra zdravotnictví byla protiprávní. Lidé mohou škodu žádat po státu. Ovšem stát může chtít náhradu škody po tom, kdo ji způsobil.
Ministři nejsou v pracovním poměru. Jejich odpovědnost za škodu tedy není omezena jen do výše čtyř a půl násobku měsíčního platu, jak stanoví zákoník práce pro zaměstnance. Ministr odpovídá za škodu plně, i sta miliony. Aby nedocházelo k tomu, že ministr zdravotnictví bude dál zneužívat moc, lze náhradu škody zaplacenou státem vymáhat po něm.
Hnutí Trikolora Svobodní Soukromníci jde do voleb s tím, že bude chtít zjistit konkrétní lidi, kteří nezákonná opatření vlády připravili. Zasadí se o to, aby se po nich škoda vymáhala. Musí se také rozkryt působení různých poradců a tzv. odborníků, kteří ovlivňovali rozhodování ministerstva a vlády, a prokoumat, jaký vliv na ně měli výrobci a prodejci testů, respirátorů, vakcín a prostě zástupci covidového byznysu, který na něm vydělal miliardy.
Ministerstvo zdravotnictví škůdce tají
Ministerstvo zdravotnictví tají jména odpovědných osob, které se na přípravě protizákonných mimořádných opatření podílely. Proto ignorovalo žádost o poskytnutí informace a reagovalo na ni až po dvou měsících, když jsem navrhl opatření proti nečinnosti Ministerstva zdravotnictví Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ministerstvo zdravotnictví pak uvedlo, že jména neposkytne, protože chce chránit soukromí těchto osob.
Ale cožpak výkon práce úředníka na Ministerstvu zdravotnictví při přípravě zákazů a příkazů je věc soukromá? To je přece věc veřejná. I hygiena, která ukládá pokuty lidem za porušení nezákonných opatření, na rozhodnutích uvádí jméno rozhodující úřední osoby i jméno referenta, který věc zpracoval. I soudci, kteří ruší nezákonná opatření ministerstva, se za rozsudek nestydí a uvedou v něm svá jména. O to ostudnější je tajení odpovědných úředníků Ministerstvem zdravotnictví.
Jak na náhradu škody
Za škodu v nouzovém stavu způsobenou opatřeními vlády odpovídá vláda podle krizového zákona. Za škodu způsobenou za stavu pandemické pohotovosti lze podat žádost o náhradu škody Ministerstvu financí podle pandemického zákona. V případě, že mimořádná opatření byla zrušena jako nezákonná, lze žádat i Ministerstvo zdravotnictví podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Je dána jen 6 měsíční lhůta pro žádost, ale žádost nepodléhá žádnému poplatku. To až případné soudní řízení, pokud by ministerstvo škodu nechtělo zaplatit. Od škody je nutné odečíst částku, kterou podnikatel získal na covidových dotacích.
Vláda jednala úskočně, když do žádostí o covidové dotace vložila to, že žadatel již nemá další nároky vůči státu. Ale nebojte se žádat přesto. Šlo o krok ze strany vlády úskočný, který byl podepisován v tísni. Takové jednání vlády je v rozporu s dobrými mravy a neplatné.
