Každý obhájce zvyšování nejrůznějších daní vždy tvrdí, jak je taková věc nesmírně prospěšná. Vybere se víc peněz, ty se moudře použijí na něco, co pomůže všem a všichni jsme „šťastní".
Idylka to ale není, jsme dospělí a samozřejmě víme, kde je pravda. Vždy, když se o něčem podobném mluví, vzpomenu si na příběh z Anglie, kde byla v minulosti vybírána „daň z okna“.
Šlo o docela prostý koncept: kolik oken nemovitost má, takovou daňovou sazbu dostane. Čím více oken, tím více dotyčný platí, protože je více „bohatý". Zní to absurdně? Znělo to i občanům Anglie.
Nikomu se nechce platit absurdní a zbytečné daně, takže lidé začali zazdívat svá okna, aby nemuseli tuhle nesmyslnost platit.
Nicméně domy s méně okny a někdy dokonce s žádnými okny prokazatelně neměly pozitivní vliv na lidské zdraví. Dani za okna se tak přezdívalo „daň za světlo“ nebo „daň za vzduch“. Jednalo se o klasickou daň za úspěch. A poněkud absurdní daně najdeme i dnes.
Jedna z absurdních daní byla daň z nabytí nemovitosti, a proto jsem prosazoval její zrušení. Vláda sice na to po několikaletém odmítání kývla, ale hned chtěla tyto peníze vytáhnout lidem z jiné kapsy, protože chtěla zrušit možnost odečítat z daní úroky z hypoték. Povedlo se navzdory vládě prosadit můj návrh, aby odpočet úroků byl zachován.
A dalším příkladem jsou neustálé spekulace o plánech na zvýšení a rozšíření daně z nemovitostí. Jsem jednoznačně proti. A co vy? Půjdeme cestou rozumu a svobody, nebo si necháme trestat úspěch a zničit zdraví dalšími daněmi „za vzduch“ a „světlo“?