V roce 1376 jeho otec prosadil volbu Václava IV. římským králem. Johana Bavorská, jeho první manželka a dcera rýnského falckraběte, se kterou byl oddán v 9 letech, se stala římskou královnou. Zemřela na Karlštejně v roce 1386. V roce 1389 si vzal za manželku Žofii, dceru bavorského vévody.
Po smrti Karla IV. v roce 1378 již musel vládnout sám. Na počátku své vlády měl po svém boku staré rádce a spolupracovníky svého otce. Ti ale postupně odcházeli a Václav IV. neměl šťastnou ruku při výběru nových. Spoléhal se na nižší šlechtu a tím si proti sobě popudil vyšší šlechtu. Měl konflikty se svými příbuznými, bratrem Zikmundem a bratrancem Joštem, kteří využívali jeho neshody se šlechtou, ale i s církví ve svůj prospěch. Nelehká doba a konflikt s církví byl umocněn i papežským schizma.
V roce 1394 byl v Králově dvoře zajat panskou jednotou a svým bratrancem Joštem Lucemburským. Celé zajetí vedlo k omezení suverénní moci krále, zvýšil se podíl moci vyšší šlechty, ale také došlo k oslabení prestiže a autority královského majestátu doma i v zahraničí.
Tato ztráta autority způsobila v roce 1400 i jeho sesazení z trůnu římského krále s odůvodněním, že jde o krále „nepotřebného a nečinného i nedbalého“. Říšský sněm byl dokonce svolán bez jeho vědomí. Na římský trůn nastoupil falcký kurfiřt Ruprecht III. (který nebyl o moc úspěšnější). Václav sesazení neuznal a sám dál používal titul římského krále.
V roce 1402 byl opět zajat, tentokrát na pokyn svého bratra Zikmunda, a převezen do Rakouska. V Čechách ovšem rostl odpor proti Zikmundovi, dokonce se proti němu postavil již zmíněný Jošt Lucemburský. Zikmund přitáhl se svým vojskem do Čech, kde obsadil Kutnou horu. V roce 1403 se musel vrátit do svého uherského království, drancování jeho vojska mu však lidé nezapomněli. V listopadu 1403 Václav IV. uprchl ze zajetí a vrátil se do Prahy. Zůstal až do své smrti 1419 českým králem, ale s neustále slábnoucí mocí. Králem římským se stal v roce 1410 Zikmund.
Nejdříve Václav IV. držel ochrannou ruku nad Janem Husem. Dekretem kutnohorským roku 1409 změnil hlasovací poměry na Karlově univerzitě ve prospěch českého národa oproti ostatním. Němečtí mistři učení a studenti začali univerzitu opouštět. Poté se ale od podpory Husa a jeho následovníků odvrátil, podpořil například prodej odpustků na území království. Když ho dostihla zpráva, že došlo k defenestraci konšelů Nového Města pražského, dostal záchvat vzteku, se kterým je spojována jeho smrt o dva týdny později.
Václava IV. je znám zejména jako slabý panovník, který holdoval lovu a alkoholu, za jehož vlády počalo husitské hnutí.
Přesto mu vděčíme za mnoho staveb, protože se snažil pokračovat v započatém díle Karla IV., svého otce. Pod vedením Petra Parléře dále pokračovala stavba katedrály sv. Víta, byl vystavěn Týnský chrám. V Kutné hoře se přestavěl Vlašský dvůr. Václav IV. vybudoval hrad Točník, jeho oblíbenec Jíra z Roztok vystavěl hrad Krakovec. Byl také mecenášem umění a kultury. Proto bychom neměli toto výročí pominout.
P.S.: V Císařské konírně na Pražském hradě se dnes otevírá na jeho připomínku výstava
