Dvě historické bitvy a smrt dvou českých králů - 26. srpna.
V roce 1278 padl v Bitvě na Moravském poli král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. V roce 1346 v Bitvě u Kresčaku „poslední rytíř“ Jan Lucemburský.
Přemysl Otakar II. (1233- 26. srpna 1278) byl mocným středoevropským panovníkem, za jehož vlády dosáhlo Království české největšího rozmachu až do doby Karla IV.
Připojil k naší zemi rakouské země a území království dosahovala až k Jadranu. Kromě expanze do jižních zemí se zúčastnil i křížových výprav do Litvy a Pobaltí, kde založil město Královec (dnes ruský Kaliningrad).
Jeho moc, kdy sahal po titulu římského krále, se stala trnem v oku ostatním. Německá knížata zvolila za římského krále Rudolfa I. z rodu Habsburků. Na volbu nebyl ani český král přizván. Rudolf vpadl do rakouských držav a díky hrozícímu povstání Vítkovců se v roce 1276 král Otakar vzdal všech území kromě Čech a Moravy.
O dva roky později došlo k rozhodujícímu střetu na Moravském poli. Boj obou srovnatelných armád (na každé straně cca 25 tis. bojovníků) byl dlouho nerozhodný. Rozhodující okamžik nastal, kdy Rudolf svými zálohami narušil pravé křídlo. Zálohy českého krále se daly na útěk, spekuluje se i o zradě jejich velitele. České vojsko se tak dostalo do obklíčení. Zahynuli tisíce českých rytířů včetně samotného krále železného a zlatého.
Jan Lucemburský (10. srpna 1296 – 26. srpna 1346) se stal českým králem ve svých 14 letech po sňatku s Eliškou Přemyslovnou, kdy rod Přemyslovců vymřel po meči.
Získal pro českou korunu další území: Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužnici a větší část Slezska. Jeho vláda byla ale poznamenána spory s českou šlechtou a manželství nebylo šťastné. Jan Lucemburský využíval české země jako základnu pro svá rytířská dobrodružství, zvedal daně a zastavoval královský majetek včetně hradů. V celé Evropě byl Jan znám jako udatný rytíř, zúčastnil se mnoha bojů.
Lidem a šlechtě se nelíbilo, že je král stále na cestách a o království se nestará. V roce 1333 byl Jan nucen přenechat vládu v Čechách synovi Václavovi / Karlovi IV./. V roce 1341 ustanovil, že dědicem českého království může být pouze Karel a jeho potomci.
Francouzský král požádal krále Jana o pomoc proti Angličanům. V devátém roce stoleté války se i jako slepý zúčastnil se svým synem Karlem bitvy u Kresčaku. V bitvě požádal svoji družinu o to, „aby měl nepřátele na dosah meče.“ Svého raněného syna Karla nechal odvést do bezpečí. I když byla bitva ztracena, pronesl památnou větu: „Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal!"
Přes složitý vztah ke svému království jej za svůj život rozšířil, dodal zvučné jméno titulu českého krále, položil základ vlády Karla IV.
