Podle povinností dle zákona AML musí podnikatelé kontrolovat, jestli jsou peníze jejich klientů takzvaně čisté jako prevence proti praní špinavých peněz. To se právě týká například realitních makléřů, na které vlastně stát přenesl část své kontrolní činnosti a to aniž by jim řekl, jak přesně při této kontrole mají postupovat. Přesto za nimi chodí kontroly a přesto jim udělují pokuty.
Na otázku na paní ministryni, zda byl pro realitní makléře vydán metodický postup, jak mají postupovat a co po nich stát vůbec bude vyžadovat, tak odpověď paní ministryně byla negativní. Stejně tak neexistuje jednotný postup co a jak bude kontrolory po realitních makléřích vyžadováno. Takový neexistuje, přesto dostávají desetitisícové až statisícové pokuty. Takže stát něco chce, neřekne přesně co, kontroloři nemají pokyn, co přesně mají chtít, ale hlavně, že se začaly rozdávat pokuty pomalu jako na běžícím pásu.
Ty odpovědi, paní ministryně, mě velmi překvapily, nejdou mi vůbec na rozum, protože ta odpověď je jako odpověď kontrolora, pro kterého jsou všichni preventivně podezřelí a všichni lidé by se měli změnit na kontrolory a kontrolovali by každého navzájem a pro samou kontrolu by jim nezbyl čas na jejich skutečnou práci. Je to úplně mimo realitu.
Dám vám konkrétní příklady, za co se například dává pokuta. Například za to, že si realitní makléř neuchoval nabývací titul k nemovitosti. Chtěl jsem se paní ministryně zeptat. Proboha proč, když nabývací tituly jsou součástí veřejné databáze katastru nemovitostí? Přece je každému jasné, že když makléř připravuje prodej nějaké nemovitosti, tak pracuje s nabývacím titulem. To je přece z logiky věci. Proč má duplikovat jeho uchovávání? Vždyť je to hrozná byrokracie a dávat za to pokutu je hrozná buzerace.
Odpověď paní ministryně je, že je to proto, aby doložil kontrolním orgánům, že s ním pracoval. Takže podle slov paní ministryně není povinnost se s ním pouze seznámit a zkontrolovat ho, ale i ho uchovat. A to proto, aby kontrolor státu mohl správně zkontrolovat, že realitní makléř, jehož hlavním posláním není být kontrolorem, správně zkontroloval svého klienta. Je to úplný nesmysl.
Realitní makléři mají také povinnost prověřovat zdroje klienta. Nemají ale vlastně jinou možnost, než to učinit dotazem na svého klienta. Nemají žádný nárok a právo - a dle mého názoru je to tak správně - vyžadovat po finančních institucích, aby realitním makléřům sdělovali bankovní údaje svých klientů. Paní ministryně v odpovědi tvrdí, že realitní makléři mají po svých klientech vyžadovat třeba bankovní výpisy a daňová přiznání. Dokážete si představit, že přijdete na nějaký inzerát do realitní kanceláře a jako první otázku dostanete - tak můžeme spolu ten obchod uzavřít, ale přineste mi daňová přiznání a bankovní výpisy, abych se jako realitní makléř podíval na to, za co utrácíte a kdo vám posílá peníze?
Chtěl jsem se zeptat paní ministryně, jestli náhodou nejsou povinnými osobami podle tohoto zákona i banky. Takže nejsou náhodou už klienti bank a jejich účty prověřeni přímo bankami? Takže proč dávat pokutu realitním makléřům za něco, co vlastně reálně nemají možnost zkontrolovat a co už zároveň dělá někdo jiný?
Stejně tak by realitní makléři měli kontrolovat podle paní ministryně účetní závěrky a výsledovky svých klientů. Proboha vždyť realitní makléři nejsou účetní a auditoři. Ale pozor, paní ministryně má vodítko, které napsala ve své odpovědi. Když má firma nulový zisk, nebo je ve ztrátě, tak už je podezřelá. Takže, přátelé, pokud byste chtěli rozvíjet své podnikání a chtěli jste do něčeho investovat, když jste například minulý rok v době covidu byli ve ztrátě, tak už jste podezřelí. Mně to přijde absurdní. Nevím, jak vám, ale mně určitě ano. Ale jsou to odpovědi paní ministryně.
Víte, jak mi to celé přijde? Stát se zbavil své povinnosti kontroly ze směrnice AML tím, že ji přenesl zákonem na jednotlivé podnikatele. Tím mohl prezentovat na Evropské komisi, že už tedy máme vyřešeno v České republice. A teď si našel důvod, jak zaklekávat na realitní makléře. Tím pravým důvodem jsou dle mého vysoké pokuty, které stát uděluje. Jak jsem řekl, aniž by stát dal metodickou pomůcku, jak mají přesně postupovat a chce po nich plnění jejich povinností vlastně nereálným způsobem.
Stát totiž může ke kontrolám přistupovat dvěma způsoby. Buď kontroly slouží jako součást řízení a nastavení systému, nebo je jejich cílem pouze snaha o trestání, sankcionování a získávání co nejvyššího výnosu z pokut do státního rozpočtu. Obávám se, že instituce pod Ministerstvem financí pod vedením paní ministryně zvolily způsob druhý.
Dovolím si poslední poznámku na závěr. Nemovitost totiž dnes můžete koupit a prodat i bez realitních makléřů, můžete se domluvit přímo. V takovém případě nejsou prověřovány strany obchodu vůbec. Tedy možná, pokud se tak děje přes bankovní účty prostřednictvím bank. Takže je zcela zjevné, že ty obchody, na které směrnice AML míří, zřejmě nebudou primárně ty, které jdou přes realitní makléře. O to víc jsou z mého pohledu nesplnitelné nároky, které Ministerstvo financí po realitních makléřích chce, do očí bijící.
Děkuji za pozornost.
