kdyby se kolegyně poslankyně trošku zajímala o ekonomiku a o to, jak fungují zaměstnavatelé, tak by zjistila, že největší zaměstnavatelé jsou malí a střední. Tam pracuje nejvíc lidí. A tito si nemůžou dovolit právě z toho důvodu, že nejsou na trhu práce lidi, dávat pět týdnů. Oni dávají daleko více jiných benefitů. To znamená, že oproti fabrikám, kde striktně musíte nastoupit do práce v šest, jste tam do dvou, od dvou do osmi atd., tak v těchto firmách máte flexibilní pracovní dobu, kdy klidně ten zaměstnanec večer zavolá a řekne: Hele, Pepo, zítra ráno nemůžu, protože mám nemocnou holku, musím s ní jet k doktorovi. Počítej s tím, že nepřijdu ráno, ale budu se snažit, abych tam byl na desátou. Nic se neděje.

Toto jsou benefity, které prostě nikdo z těch velkých firem není schopen dát. Řeší se průběžně, kdy ten zaměstnanec versus zaměstnavatel se spolu domluví, jak budou pracovat. Ve firmách velkých to neexistuje. A tyto firmy v okamžiku, kdy jim řeknete: musíte dát pět týdnů dovolené, tak zavedou také to striktní jednání. Ano, tady budeš v šest a budeš makat do dvou, ani o hodinu méně atd. atd. To není prostě věc toho, že... Já si to uvědomuji. Ve velkých firmách to je nutnost, protože ten člověk nastoupí k pásu a nic jiného nedělá, než překládá z bodu A do bodu B. Ale u malých a středních firem ta situace je úplně jiná. A zamyslete se jenom nad potřebou třeba zdravotnictví. Jak vyřešíme zdravotnictví?