„Největší proměnu společnosti a ekonomiky od druhé světové války.“
To říkají sami předkladatelé. Dneska to slyšíme při vzniku německé vlády. Největší proměnu společnosti. A na to, jak je to důležitá věc, se o tom vede poměrně krátká, respektive nedostatečná a málo racionální diskuse. Já bych tady mohl se podepsat pod mnoho věcí, co tady bylo řečeno. A nechci opakovat. Zcela jednoznačně bych se podepsal pod to, co tady řekl kolega Jiří Dušek. A tak řeknu jenom několik málo poznámek. A připomenu, že jsem člověk, který se celý život věnuje dobrovolnicky ochraně přírody a problematice životní prostředí, jsem bývalý ekoaktivista. Čili z toho titulu bych měl být potěšen z toho, co tento balíček a co zelená dohoda přináší, podobně jako kolegové, ale úplně to tak nevidím. A to, co dneska tady projednáváme, respektive celá a souvislost, ve mně vzbuzují velké pochybnost, a to z několika důvodů. V zásadě 4.
Je to zaprvé velká státem, respektive Evropskou unií, řízená proměna společnosti. Je to takové sociální inženýrství, tentokrát ve jménu životního prostředí a skleníkových plynů. Ale pamatujme si, že už jedna taková řízená přeměna společnosti se nám nepovedla. Každá byla ve jménu sociální spravedlnosti a víme, jak to dopadlo. Zchudli téměř všichni. Zadruhé to, co mně na tom nesedí, je, že jde o velké politické zásahy. Další regulace a především ohromná ekonomická transformace, která směřuje ke stále většímu a většímu přerozdělování. Vznikají a budou vznikat další poplatky, platby, povolenky, daně, uhlíkové clo a také další půjčky. To na straně zdrojů. A potom na straně výdajů budeme přidávat další dotace, kompenzace, další sociální dávky. My to vlastně ve jménu kdejakého dobra děláme už dlouhá léta. Ve jménu stálého ekonomického růstu, trvá to dlouhé roky. Zadlužování ani ne tak na národní úrovni, ale vlastně na mnoho národních úrovních. A potom v konečném důsledku i na úrovni celé Evropské unie. Ale nejenom na úrovni unie. Což vede k cenové a ekonomické nerovnováze. Teď vidíme například to, jak se to bude a projevuje nezvykle velkou inflací a nestabilitou.
Jistě bude následovat nějaký daňový mix, protože ty zásahy z toho balíčku o tak velké, že to bude znamenat i sáhnutí do budoucích daní.
My jsme tady schvalovali tu půjčku 750 mld. euro, která se schválila. A tomu vytvořenému fondu se říká fond pro budoucí generace, ve kterém v rámci toho fondu je také velký balík peněz na zelenou tranzici. A protože se to jistě osvědčí, tak k těm 750 miliardám jistě brzy přibudou další půjčky. O to nemám obavy.
Zatřetí. Z hlediska životního prostředí máme řadu neřešených a dlouhotrvajících problémů. Ty neumíme řešit, nebo je nechceme řešit. Já bych připomněl, že minulý týden jsme tu projednávali zprávu o životním prostředí a rok předtím jsme si tady připomněli, že 72 % z 43 ukazatelů vykazují stagnaci či dokonce zhoršování. A to přesto, že veřejných financí investovaných do životního prostředí je vlastně dost. Konstatováno ze zprávy za předloňský rok – 90 miliard veřejných peněz jde do životního prostředí. A výsledky jsou, že stagnujeme, respektive se nám zhoršují ukazatele. A je to vidět i na jednoduchých věcech. A já vůbec nechápu... Nebo nechápu, chápu, protože neděláme ty věci důsledně, že se nám nemohou dařit. Ke své krajině se chováme dlouhodobě jako ke stepi a divíme se, že ona se chová jako step.
A čtvrtý důvod, proč jsem skeptický, je ten, že se nám nepodařilo vyřešit na evropské i státní úrovni daleko jednodušší věci. Jako je např. koheze, což je snižování rozdílů mezi regiony, na úrovni Evropské unie i na úrovni státu. A já připomínám, že jsme 32 let od pádu tzv. železné opony, 32 let od konce komunismu, a my pořád vidíme rozdělenou Evropu, a to tak, že silně, na rozdělené regiony. To se pak těžko uplatňuje nějaká společná evropská politika na kdeco, třeba na životní prostředí, když ty nástroje, které jsou v zásadě ekonomicky podobné, dopadají jistě jinak na člověka v Lucemburku, a jinak na člověka v Bulharsku.
Já bych tady mohl ukázat mapu, kterou jsem tady měl. Když se podíváme na to, jak je v dnešní Evropě stále vidět ta železná opona, ten velký rozdíl mezi západní a východní Evropskou. A podobné je to v dalších věcech, jako neschopnosti cílit sociální dávky v dostatečné míře k těm potřebným a naopak.
Když jsem četl ty dokumenty, alespoň některé, někdy jsem ani už nemohl, protože jsem nechtěl věřit svým očím, tak tady ocituji jednu věc, jednu část. A to, že úředníci, respektive stát upozorňuje na to, aby byly potřebné a dostatečné finanční prostředky – a budu citovat – „na přípravné, monitorovací, kontrolní, auditní, evaluační činnosti a dále náklady na pomoc při zpracování, hodnocení projektů, budování správních kapacit, analýzy, studie, akce ke zdokonalování metod hodnocení a výměny informací o postupu hodnocení komunikační činnosti k šíření informací, zajištění vnitrostátních a regionálních kapacit pro plánování investic a synergie s ostatními aktivitami a finančními zdroji“.
To je docela výstižné. To je jak ze seriálu „Jistě, pane ministře“, a bohužel, tak to celé vypadá. My každý jistě promítáme do toho, jak hodnotíme tento balíček, svůj příběh, region, ve kterém žijeme, pohledem lidí okolo sebe. A jistě jiný je pohled z Bruselu, z teoretické kanceláře, jiný pohled je z Prahy a pak v mnohém je jistě jiný např. ze severního příhraničí.
Mně ten balíček, respektive ten přístup připadá hodně jako meloun. Tváří se to zeleně, ale v podstatě je to dost červené. Je to opravdu velká revoluce v ohromném přerozdělování peněz. Tolik ty čtyři moje základní výtky. A my jsme projednávali jednotlivé dokumenty na našem výboru, nebo i na ostatních, a při diskusích jsem si udělal několik poznámek. Měl jsem jich asi třicet, ale jistě s tím nebudu obtěžovat, protože řada z těch věcí tady byla řečena. Ale alespoň několik z nich.
CO2. Když už to tedy děláme, dělejme to důsledně. Když už končíme s těžbou uhlí, chceme skončit s těžbou a využíváním uhlí, tak co nám v mnoha případech vlastně zbude? A je evidentní, že výrobu energie a tepla v mnohých případech nahradí zemní plyn. To myslím tušíme léta. Co jsme dělali, co dělala Evropa, pokud vidíme, že směřujeme tímto směrem, jak investovala do nových nalezišť nebo nových zdrojů. V zásadě nic moc. S jednou výjimkou, a to je Německo. K tomu se ještě dostanu.
Řešíme v našich koncepcích, zákonech, Energetický regulační úřad, krizové situace, jako máme nyní? Neřešíme to. Tomu odpovídá i ten stávající chaos. Z hlediska ekologického je snad zelenější palivo zemní plyn, na který jistě budeme přecházet mohutně v celé Evropě, než spalování uhlí. Jenom proto, že při spalování zemního plynu vzniká 40 % CO2, někdo říká 35, někdo 50, ale v zásadě 40 %. A vyhodnocujeme to, že velké úniky CO2, ale především také metanu, který je ještě daleko horší z hlediska skleníkového efektu, vznikají při těžbě, při přepravě, skladování.
Když jsem se na to ptal při jednání našeho výboru, jak to bude zohledňováno při uhlíkovém clu, tak my moc nevíme. Sami ekologové varují před používáním zemního plynu. A to nepřipomínám, respektive nepřipomenu, že velkou část zemního plynu bereme vlastně v Rusku, kde věříme tomu, že úniky jsou 2 %, jak se deklaruje jinde ve světě? Já tedy nevěřím. A ukazují to také satelitní snímky úniku metanu a CO2, kde je to dobře vidět. Čili ekologické dopady to má veliké, a my to nechceme vidět. Nebo nebudeme chtít vidět.
Zelení v Německu teď při sestavování nové vlády nechtějí dopustit spuštění Nord Streamu 2, nechtějí dopustit využívání té náhrady, aby to byl zemní plyn. A to je vlastně docela správný a konzistentní přístup, kdyby na to člověk chtěl přistoupit. Mají se ty věci dělat pořádně a nepředstírat na jedné straně něco, a na druhé straně dělat úplně něco jiného.
A to bych se dostal hned k druhému bodu, který tu mám, a to je sankce vůči Rusku. My tady občas ty věci projednáváme. Nechci fušovat do řemesla kolegovi Fischerovi, ale v posledních sedmi letech jsme tu přijímali tady v Senátu několik usnesení na podporu sankcí vůči Rusku. Pominu to, že naše firmy ty jsou mnohdy dotčeny a vyřazeny z investic v Rusku, z technologických celků, vedle toho Německo si to umí zařídit. Ale vedle toho celého si Rusko s Německem, vlastně nám za zády, vybuduje Nord Stream 2, což je z hlediska ekonomiky ohromný projekt. A my tomu jen přihlížíme. A budeme tomu přihlížet, až se to spustí, protože ono nakonec se zjistí, že nic jiného nám nezbývá. Naše závislost na Německu v oblasti energetiky je také velmi výrazná, veliká.
Oni se jednostranně rozhodli opustit uhlí, což je v pořádku, my k tomu také jistě směřujeme, ale zároveň dost překotně zastavují jaderné elektrárny. To už vlastně v příštím roce. A ten výkon je zhruba, jestli to vím přesně, zhruba 8 gigawatt, což jsou 4 Temelíny. A jestli někdo nevidí souvislost v tom, že Německo opouští takovéto zdroje, a ve zdražování energií, tak ta souvislost v tom jistě je. I když ne bezprostřední. A podobně je tomu s těmi cíli Zelené dohody.
Další poznámka k tomu zacyklování a k tomu, jak to vlastně vypadá s těmi novými příjmy na straně daní, poplatků, a na druhé straně na straně dávek, dotací atd. Tak jistě bych mohl připomenout, že vláda na konci loňského roku schválila ve výši asi 4 miliardy kompenzační bonusy za emisní povolenky pro vybrané podniky. A to začneme dělat jako systém? Jako že zavádíme nějaký systém emisních povolenek a pak budeme vracet ty peníze zpátky těm, kteří je mají platit?
Podobně je to v mnoha dalších oblastech. Připomenu např. pohonné hmoty, ale k tomu se třeba ještě dostanu. Často tady zaznívá, že my jako Senát se k tomu máme vyjádřit, nebo jsme se mohli vyjádřit. Jedna z těch poznámek je, že to nesouhlasné odůvodnění, odůvodněné stanovisko z hlediska subsidiarity a proporcionality prý moc nejde vystavit. Nebo respektive, že to je možná formální úkon.
A kdy jsme jako zákonodárci, jako lidi, kteří jsou zvoleni lidmi, se k tomu mohli vyjádřit? Kdy byla ta situace, kdy jsme se my mohli k tomu vyjádřit? Kdy jsme mohli říct reálně, kdy a jak to chceme provést? Vždyť to vlastně můžeme udělat. A já vždycky slyším, že teď ne, protože teď je to moc obecné, budeme to dělat příště. Když už je to příště, tak už jsme to minule schválili. A to je docela zacyklená situace, kterou tu máme velmi často.
Pátá poznámka. Mnohdy to není o penězích, tak, jak jsem tady říkal, o těch dotačních, ale také o podmínkách. My jistě tak, jak mnozí jezdíme, tak vidíme v Německu, Rakousku, v jiných zemích, že tam už ty soláry, fotovoltaiky, případně další obnovitelné zdroje jsou na rodinných domech, na malých firmách. Jsou tam dávno, jsou tam 10 let. A to není jenom díky dotacím, respektive díky nějakým financím, ale díky těm přípojným podmínkám. To myslím, že také všichni víme. Co jsme v tom udělali v posledních deseti letech, abychom fungovali podobně, jako tyto vyspělé země. Abychom umožnili lidem za rozumných podmínek se připojit.
Doháníme to dotacemi pro ty lidi a nepřímo se ty dotace přelévají k těm velkým monopolům. Další věc jsou sazby. Jistě si budete pamatovat, v polovině 90. let existovaly velké, mohutné dotace na pořízení přímotopů. To byla velká móda. Protože to bylo investičně dotováno, tak si to lidi ve velkém pořídili. A ono to mělo smysl jen do doby, než byly dotované i ty sazby. Jakmile to skončilo, tak nevím, jak u vás, ale u nás hromada lidí měla přímotopy, ale nemohla je využívat, protože ten násobný nárůst ceny energie je učinil nepřijatelným, neuplatnitelnými.
A podobně to bude podle mě s dalšími věcmi. Dneska říkáme, jak např. tepelná čerpadla atd. Tak v principu je tam samozřejmě ta účinnost výrazná, ale zároveň platí, že jsou tyto podmínky, tyto zdroje energie a tepla dotovány tou sazbou. Podobně je to s elektroauty. Ale jak to bude do budoucna, až těch elektroaut a tepelných čerpadel bude daleko více?
Další poznámka je ta, že my jistě potřebujeme při větším a stále větším využíváním obnovitelných zdrojů ať už vítr, nebo soláry, tak budeme potřebovat regulovatelné zdroje energie a také tepla. A to není jistě jaderná energie, která musí v zásadě jet. Dodneška to plní samozřejmě uhelné elektrárny a pak to bude zase plyn. Nic jiného moc člověk nedokáže vymyslet, pokud nevěří v nějakou budoucí technickou revoluci. O které si můžeme něco přát a můžeme něco chtít, ale ona jen tak těžko nepřijde.
Na jednání našeho výboru také – a nejenom tam – zaznívalo, že my jsme zase východní země, V4, v roli jakýchsi zpochybňovačů klimatických cílů a těch závazků, které tady máme, a že děláme problémy. No ale to bych připomněl, že ono to není jen tak samo sebou. A znovu bych se musel podívat na mapu, jak vypadá po 32 letech od doby pádu komunismu rozdělená Evropa, ekonomicky rozdělená Evropa na tu bohatou a chudou. Přičemž cena některých nákladů je v zásadě srovnatelná, nebo některé nástroje budou srovnatelné. A dopad na člověka z východu a ze západu je zásadně jiný.
Pokud se nám tohle nepodaří vyřešit – a nestačilo nám na to 32 let, a to ve velké míře, a nemluvím o regionech v rámci státu, tak nemůžeme reálně a dobře uplatňovat celoevropské nástroje na řešení kdečeho. Abychom se nedopouštěli dalších chyb, které už jsme nadělali možná v minulosti, tak musíme dělat věci tak, aby nepřinášely víc škody než užitku. A to jsem si zase připomněl při projednávání tohoto balíčku, biopaliva.
To byla velká móda před dvaceti lety. Byla k tomu velká přesvědčovací kampaň, kolegové z ochrany přírody mě přesvědčovali, ať podepíšu petici za biopaliva, že se tím chrání příroda. Po dvaceti letech ti samí za mnou přišli, abych podepsal petici za záchranu deštných pralesů, protože tam, kde byl před dvaceti lety prales, tak dneska jsou plantáže palmy olejné. Sám jsem to viděl na mnoha místech ve světě. Před dvaceti lety v Malajsii byly nádherné pralesy, dneska jsou tam plantáže. No tak to se nám tedy podařilo.
My jsme automobilová velmoc, říkáme si sami, ale jak jsou na tom naše lidi s možností, dostupností aut? Máme průměrné stáří aut téměř 16 let, o 5 let víc než v Evropě. A je to 32 let od proměny komunismu, kdy jsme si říkali, jak doženeme ten Západ za 5, 10 let. Já ale žiji v regionu, kde velká část lidí žádné auto vůbec nemá a nikdy mít nebude. A ti, co ho mají, mají 20, 25 let stará auta z Německa. A to, že přejdeme na elektromobilitu? No možná někteří ano, ale pro velkou část lidí to bude absolutně nedostupné.
A dostal bych se k příjmům za neekologická auta, která máme dneska. Tak paní ministryně to bude vědět přesně, já jsem to hledal velmi orientačně. Tak, pokud se nepletu, tak spotřební daň za paliva je zhruba nějakých 90 miliard. Jistě k tomu pak přibude řádově srovnatelná část, respektive jistě desítky miliard DPH. My budeme zavádět teď, v rámci tohoto projednávání se budou zavádět nové poplatky, respektive rozšíření emisních povolenek – to bude dalších 8 Kč/l. Jestliže vidíme dneska ty ceny, ony budou 50 Kč, a opět tím dostáváme mnoho lidí do neřešitelné situace.
Ale jestliže budeme přecházet na elektroauta, tak tyto příjmy nám budou chybět. Respektive ony nám chybět nebudou, my to samozřejmě doženeme tím, že až bude těch elektroaut dostatek, tak ceny za sazby budou samozřejmě muset být daleko jiné. Nebo ty příjmy vypadlé z tohoto, co jsem teď řekl, daň DPH, spotřební daně, respektive ty povolenky, se někde budou muset dohánět. Protože jistě nebudeme více šetřit. To jistě ne, to přece neumíme.
A pak tady mám celou řadu dalších poznámek. Navázal bych na to, co tady říkala kolegyně Seitlová, když mluví o tom, co bylo před 15 miliony lety. Planeta existuje 4,5 miliardy let. A nechci řešit, co bylo před stamiliony lety a před desítkami miliony let a před milion lety a statisíci lety. Ale já, když jsem byl na gymnáziu, tak vím, jak nás učitel bral do přírody, jak nám ukázal a ukazoval, co u nás způsobil ledovec, který končil na severu Čech. Vlastně pokrýval celou zbývající část severní polokoule. A to bylo před dvaceti tisíci lety. Podobně to bylo s velkými ledovci v Alpách.
Takže samozřejmě klima se mění a měnit se bude. Tím nezpochybňuji, že máme něco dělat. Ale máme dělat věci tak, aby dávaly smysl. A máme je dělat obecněji, než jenom to, že se zaměříme zrovna na CO2. Protože nějak jsme zapomněli na metan, zapomněli jsme na spoustu dalších věcí.
Tolik asi za mě, protože sociální klimatický fond, který mám jako zpravodaj za náš výbor tady také, ale ten potom asi okomentuji blíže při tom samotném tisku. Vím, že jsem tady říkal mnoho věcí, které sem možná úplně nepatří, ale přesto jsem si dovolil aspoň několik poznámek. A já vám děkuji pro tuto chvíli za pozornost.
