Pokud budou tyto předpoklady nahlédnuty jako opodstatněné, pak Konzervativní strana navrhuje zvážit níže uvedené závěry i jejich uvedení do praxe.
Předpoklady:
Společnost v naší zemi se nachází ve stavu hluboké – a stále se prohlubující – všeobecné nedůvěry, zejména nedůvěry občanů vůči institucím.
Nejzávažnějším veřejným rizikem spojeným s epidemií čínského viru je přehlcení zdravotnického systému (přičemž veřejné zdravotnictví je stíháno problémy a jejich přehlížením dlouhodobě – i bez epidemie čínského viru). Tomuto riziku musí vláda čelit především.
Početně zdaleka nejvýznamnější rizikovou skupinou – vzhledem k čínskému viru – jsou osoby ve věku 65 let a více. (Na oprávněnost tohoto předpokladu ukazuje mj. skutečnost, že z 31 770 osob, jejichž úmrtí bylo k 17.11.2021 evidováno v souvislosti s čínským virem, jich zemřelo ve věku 65 let a vyšším plných 28 437, tedy 89,5%.)
Očkování proti čínskému viru snižuje pravděpodobnost vážného průběhu onemocnění – to a právě to je hlavní důsledek očkování, za tímto účelem byly vakcíny vyvinuty. Zejména tedy očkování nezamezuje opakované infekci čínským virem, stejně jako nezamezuje možnosti čínský virus dále přenášet (byť patrně také snižuje pravděpodobnost obojího).
Protilátky získané přirozenou cestou (tedy proděláním čínského viru) jsou přinejmenším stejně účinné, jako protilátky získané očkováním – viz např. data presentovaná v textu „Prodělání covidu chrání, ale méně, než se zdálo. Reinfekcí je řádově více“, Pavel Kasík, SeznamZprávy.cz, 17.11.2021 (jedná se o data z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR). Dále z dat uvedených v tomto textu vyplývá, že osoby, které nejsou proti čínskému viru očkovány ani jej neprodělaly, tvoří 55% všech hospitalizovaných s diagnózou čínského viru a 70% z těch, kteří jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče (jedná se o průměr za týden 9. až 15. listopadu t.r.). Konečně z těchto dat plyne, že osoby, které čínský virus prodělaly, nejsou ve větší míře hospitalizované (naopak) a patrně nemají vyšší pravděpodobnost opakované infekce ani virus nepřenášejí více, než osoby, které jsou proti němu očkovány.
Z dat uvedených na serveru ockovani.opendatalab.cz (v části „Statistiky“) lze odvodit, že z celkového počtu hospitalizovaných s diagnózou čínského viru v týdnu 8. až 14. listopadu t.r. jich je ve věku 70 let a starších 56% a 73% ve věku 60 let a starší (podrobnější členění dle věku zde není k disposici...) a z těch, kteří jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče, jich je ve věku 70 let a starších 42% a 67% ve věku 60 let a starší.
Závěry:
Zejména s ohledem na předpoklad a) nedává žádný smysl vynakládat čas a energii na pokusy o trasování. Pouze se tím vyčerpávají kapacity, které budou chybět jinde, a efekt je mizivý. Jde však v tomto případě pouze o názorný příklad – všeobecná nedůvěra má zásadní dopad na veškeré snažení, snahy o utlumení epidemie čínského viru nevyjímaje.
Z předpokladů c), e) a f) vyplývá, že pokud někdo zahltí zdravotní systém, budou to s největší pravděpodobností osoby ve věku 65 let a starší, které neprodělaly čínský virus a nejsou proti němu očkovány.
Zejména s ohledem na předpoklad d) nedává žádný smysl segregovat prostřednictvím systému zákazů a omezení společnost na „očkované“ a „neočkované“. Každý neočkovaný, který zároveň čínský virus dosud neprodělal, však potenciálně tlak na zdravotní systém zvyšuje, a je proto vhodné s touto skutečností dotčené spoluobčany konfrontovat – je však nezbytné vyvarovat se přitom jakékoli hysterie! Pokud už exekutiva k nějakému restriktivnímu opatření přistupuje, musí být řádně zdůvodněno a musí být vyhodnocena jeho účinnost.
V případě úvah o jakýchkoli restrikcích, které zasahují do svobody občanů a/nebo porušují jejich rovnost před zákonem garantovanou Ústavou a Listinou základních práv a svobod, je třeba nejvyšší zdrženlivosti. Opačný přístup hrozí zásadním a na dlouhou dobu definitivním rozštěpením společnosti. To by spolehlivě zablokovalo možnost otevřené celospolečenské diskuse a tedy také dohody tváří v tvář nejen krizi epidemické (či obecněji zdravotní) povahy, ale i krizím hrozícím či již propukajícím v oblasti hospodářské, bezpečnostní a sociální.
Zejména s ohledem na předpoklad e) je nutné přistupovat zcela identicky přinejmenším k osobám očkovaným proti čínskému viru a k těm, které onemocnění čínským virem prodělaly. Jako doklad prodělaného onemocnění musí být přitom brán v potaz nejen pozitivní PCR test, ale také detekované protilátky. Zejména nedává žádný smysl časově omezovat přiznání statutu „bezinfekčnosti“ osobám, které prodělaly čínský virus, zatímco u očkovaných osob není žádné takové časové omezení praktikováno.
Nedává žádný smysl jakkoli nutit – byť nepřímo – populaci v produktivním věku k tomu, aby se proti čínskému viru očkovala. Přiměřená „osvětová“ motivace samozřejmě na překážku není. Nicméně očkování proti čínskému viru má být zcela svobodným rozhodnutím každého člověka (jako je tomu např. v případě očkování proti chřipce), neboť tím chrání téměř výhradně sám sebe před těžkým průběhem onemocnění. Ostatní efekty očkování jsou zanedbatelné.
Doporučení:
Radikálně a bezodkladně zvýšit počet očkovaných osob ve věku 65 let a starších, které dosud čínský virus neprodělaly, případně je motivovat k tzv. posilující dávce. Z dat na serveru ockovani.opendatalab.cz vyplývá, že podstatným zvýšením počtu očkovaných osob právě v této věkové skupině by mohl být snížen tlak na zdravotní systém o přibližně až jednu třetinu. S ohledem na skutečnost, že v této věkové skupině zůstává (viz server covdata.cz) neočkovaných osob celkově pouze asi 380 tis. (asi 9 % všech doposud neočkovaných, z nichž ale navíc část již čínský virus prodělala), je tento krok pravděpodobně blízko optimu (nahlíženo poměrem cena/výkon).
Všechna ostatní veřejná restriktivní protiepidemická opatření zrušit bez náhrady.
Zbývá otázka, jak radikálního zvýšení počtu očkovaných osob ve věku 65 let a starších, které dosud čínský virus neprodělaly, dosáhnout a jak toho dosáhnout co nejdříve.
Konzervativní strana je přesvědčena, že jedni z mála (a možná dokonce poslední), kteří ještě požívají u svých pacientů potřebnou míru důvěry, jsou jejich praktičtí lékaři. Na ty je proto třeba se soustředit, požádat je o maximální součinnost v této věci, dát jim k disposici potřebné vybavení v potřebném množství a vyslat je do terénu – právě k těm rizikovým osobám, které je nutné k očkování účinně motivovat. Tuto terénní práci navíc musí samozřejmě zdravotní pojišťovny praktickým lékařům adekvátně proplatit – nepochybujeme, že se jim to vyplatí, ostatně jako vždy, když se investuje do prevence.
Konečně, pokud je zde významná skupina praktických lékařů, kteří sami očkování proti čínskému viru z nějakého důvodu nedůvěřují, nezbývá Lékařské komoře a dotčeným odborným lékařským společnostem, než své kolegy odbornou argumentací (zejména tedy nikoli nátlakem či propagandou) přesvědčit, že jejich současný názor je mylný.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík, předseda
