V letech 1995-97 jsem pracoval v týmu Klausových poradců na Úřadě vlády.

Od roku 1998 až do konce Havlova prezidentství jsem byl poslancem PS.

Jako boomer, pamětník a insider, co na to koukal hodně zblízka, si tedy dovolím právě dnes několik kritických tezí k V. Havlovi. Pověst výrazných osobností by měla kritickou reflexi unést, jinak je našlápnuto ke kultu osobnosti. A obávám se, že v tomto případě už se tak skoro stalo.

Tedy mj. toto jsem řekl v duelu s Hanou Marvanovou na ČRoPlus:

1) V letech 1989 až 92 byl skvělou reklamou pro Československo a potom pro Česko. Potom se ale stal součástí politických bojů. Ne, že by stál nad politickými boji, nebo že by byl nějakým spojovacím elementem, ale byl jejich aktivní součástí. Jeho nejhlavnějším, nejviditelnějším vyzyvatelem, ať šlo o ekonomickou i politickou transformaci, byl Václav Klaus. Jsem přesvědčen, že Václav Havel v tomto souboji v 90. letech nevyhrál.

2) Ukázalo se, že Havlovi byly vlastní spíše otázky kulturní, lidskoprávní, existenciální, ale že neměl žádnou promyšlenou koncepci ekonomické a politické transformace. Na rozdíl od Klause, který přišel s realistickou, pragmatickou vizí ekonomické transformace, zejména privatizace, vytvoření tržního prostředí a také politické transformace. A myslím, že nic z toho nespadalo do představy, jakou měl Václav Havel.

3) Nejvíc mě zklamal jeho tzv.rudolfinský projev z roku 1997. Připadalo mi to až jako jakýsi nedůstojný pokus o odvetu vůči Klausovi a jako zcela nepřiměřená kritika transformačních let…Nejvíc mi ale vadilo, že ho pronesl ve chvíli, kdy bylo jasné, že Klaus a jeho vláda končí. V jednom článku jsem to označil, že se vlastně Havel prošel po zádech Klause, který už v tu dobu ležel na zemi…Můj názor na Havla je od rudolfinského projevu výrazně kritičtější, než byl předtím.

Celé si to můžete poslechnout ZDE, má to cca 25 minut.