Myslím si, že do toho kuropění to nakonec dotáhneme. Asi nepřekvapivě tady vystoupím k části programového prohlášení vlády, kterou jsem se takřka osm let zabýval z těchto lavic, konkrétně z tohoto místa (ukazuje do vládní lavice), i když moje nástupkyně paní ministryně Hubáčková sedí na druhé straně, ale jsou to vládní lavice. Je to pohled samozřejmě jiný než ten opoziční, ale některé věci zůstávají stejné, ať už se na ně díváme z opozice nebo z koalice.
Když jsem si přečetl programové prohlášení nové vlády, a myslím že nejenom v oblasti životního prostředí jsem četl, a musím říct, že docela rád, často slova typu: budeme pokračovat v podpoře, udržíme a tak dále, což znamená, že programové prohlášení vlády třeba právě v otázce nebo v oblasti životního prostředí do značné míry kopíruje naše programy a naši legislativu, kterou jsme buď už realizovali, anebo připravili na Ministerstvu životního prostředí. To je rozumné. A určitě se mi nebudete divit, že tohleto zrovna chválím, protože tím zároveň říkáte, že jsme v této oblasti udělali spoustu dobré práce. Ale jsou tam na druhé straně body, se kterými souhlasit nemůžu, a teď vám je rád představím, popřípadě se zeptám.
Začnu oblastí ochrany klimatu, což samozřejmě je oblast, která tady dneska už mockrát byla zmíněna, a konkrétně samozřejmě ten termín, který mnohým nahání hrůzu, mnohým naději, ať už o něm budeme mluvit jako o Green Dealu, nebo v horším českém překladu Zeleném údělu, tak to možná úděl do jisté míry je. Tady se hovoří, a už to tady taky několikrát padlo, o Green Dealu jako o velké šanci, velké příležitosti. Vzpomínám si na jednoho mého bývalého kolegu, který pracoval celý život v zahraničí a vždycky říkával, že v angličtině je slovo výzva takový eufemismus pro průšvih, často, ne vždycky, ale často. Myslím si, že v češtině je to někdy podobné. Já tady na jedné konkrétní věci, se kterou jsem poměrně dobře obeznámen, tak si hned troufnu říct, že vláda tam má jednu ambici, kterou já považuji za nereálnou, a to je, že je cílem připravit do poloviny letošního roku dopadové studie na jednotlivé návrhy Green Dealu, nebo na jejich část předpokládám. To je totiž nereálné v situaci, kdy Evropská komise, a to všichni víme, tahá jednotlivé návrhy z balíčku Fit for 55 jako králíky z klobouku a celá řada z těchto návrhů se zásadními dopady na českou ekonomiku i peněženky našich občanů prostě není zatím známá do té míry, anebo pouze v obecných rysech bez detailů, že je velmi složité dělat dopadové studie na něčem, kde samozřejmě ten ďábel se skrývá, jak víme, vždycky v detailu.
Návrhy na zákaz provozu nových vozidel na fosilní paliva od roku 2035 nebo omezení vytápění plynem jsou takovou tou mediálně nejatraktivnější částí, ale jsou opravdu jenom tou pověstnou špičkou zeleného ledovce, protože je úplně jasné, že je tam celá řada dalších věcí, a už to tady dneska zaznělo. Je to třináct evropských směrnic, nařízení, které pokrývají v podstatě všechny oblasti ekonomiky, nejenom od energetiky nebo přes energetiku, ale přes dopravu, služby, skládkování atd., atd. Je toho strašně moc. A zdaleka ne všechno v tuto chvíli v rámci balíčku Fit for 55 je jasné, je známé na to, abychom si mohli myslet, že lze na to dělat nějaké relevantní dopadové studie. Je jasné a všichni to víte, ví to nová vláda, víme to i my, že významná část vyjednávání o tom balíčku bude nejenom na francouzské předsednictví, ale bude i české předsednictví, samozřejmě, a nebude to jednoduché, ale bude i na švédské předsednictví, které půjde po nás. To znamená celý ten balíček, který je teď rozložen do vyjednávání do dalšího minimálně roku, roku a půl, tak samozřejmě ještě zabere spoustu času.
Ale co mě na této kapitole zaujalo zvláště, a tady si dovoluji ocitovat doslova: představíme novou politiku ochrany klimatu v České republice, která zohlední nové ambiciózní cíle Evropské unie do roku 2030 a stanoví vodítka pro dosažení cíle klimatické neutrality nejpozději do roku 2050. Což o to, politiku ochrany klimatu a její harmonogram jsme na Ministerstvu životního prostředí stanovili už před nějakou dobou. Ale, a nechci slovíčkařit, ale je to velmi důležité, tady se přímo mluví o tom, že nová vláda chce stanovit vodítka pro dosažení cíle klimatické neutrality nejpozději do roku 2050. A tady se chci zeptat paní ministryně životního prostředí, popřípadě kolegů, zda je tím míněno dosažení klimatické neutrality České republiky. Protože to by byla zásadní změna. Protože my jsme na klimatickou neutralitu České republiky jako samostatné členské země Evropské unie nikdy nekývli. My jsme vždycky hovořili o tom, že chceme přispět ke klimatické neutralitě Evropské unie do roku 2050. Ale nikdy jsme neřekli ani neslíbili, že by se mělo jednat o klimatickou neutralitu České republiky. A to je, vážení, sakra rozdíl. Protože my jsme v současné politice ochrany klimatu modelovali situaci, co by to pro Českou republiku znamenalo, kdybychom snížili emise CO2 o 80 % do roku 2050 oproti roku 1990. I to je spojeno s astronomickými náklady, na kterých se mimo jiné shoduje třeba i ve svých odhadech Evropská komise, nebo i další společnosti, další subjekty, které to modelovaly. A když se podíváte na současnou politiku ochrany klimatu, tak i to pouze, a to pouze je v obrovských uvozovkách, snížení o 80 % by prostě bez zcela revolučních a z dnešního pohledu takřka science-fiction změn, především v dopravě, vytápění budov a tak dále, bylo zcela nereálné. A to hovoříme, a znovu říkám pouze o osmdesáti procentech.
Jak jsem už tady několikrát říkal, odpusťte mi ten bonmot, zrovna já ho používám rád, protože se mě to týká. S těmi procenty je to jako při hubnutí. Ze začátku to jde relativně dobře, ale pak už každé kilo zatraceně drhne. A přesně tak je to při snižování emisí zhruba od 60 % snížení dál. A od těch 80 % nahoru už je to extrémně složité a taky extrémně drahé. A každé procento, protože už prostě nemáte žádnou rezervu.
A já si dobře vzpomínám, když jsme tady o tom hovořili několikrát v této Sněmovně, ale i třeba v Senátu, že především někteří politici z Občanské demokratické strany, pan kolega Adamec, ale nejenom on, tak když jsem hovořil o klimatické neutralitě, a to jsme hovořili o té evropské klimatické neutralitě, tak nadskakovali na židlích, zaznívaly tady výrazy typu papežštější než papež, gold-plating a takové ty věci, a dívali se na to opravdu velmi nelibě. A já tady poprvé, a teď nevím, jestli jsem to dobře pochopil, možná že ne, tak pak bych jenom požádal, aby to bylo vysvětleno, zda opravdu tato vláda má ambici poprvé říct, že usiluje o klimatickou neutralitu České republiky, tedy že opravdu chceme být nejpozději do roku 2050 klimaticky neutrální, to znamená, že všechny vypuštěné emise CO2 by zároveň musely být nějakým způsobem tedy zachyceny, což je úplně revoluční novinka oproti všemu, co tady zatím zaznívalo.
A musím říct, že pokud by to takhle bylo, tak by to pro mě bylo obrovské překvapení, že tento závazek se tady objevuje ve vládě, kde ODS hraje klíčovou roli. Inu, časy se mění. Ale říkám znovu, možná že jsem to dobře nepochopil a že to je stále ještě jenom příspěvek České republiky ke klimatické neutralitě Evropy. Protože samozřejmě je úplně jiná situace, když se díváme na podmínky a cenu klimatické neutrality, nebo náklady klimatické neutrality například v zemích typu Švédska, Dánska nebo Rakouska s jejich geografickou polohou, s jejich klimatickými podmínkami, s jejich možnostmi obnovitelných zdrojů oproti České republice jako jedné z nejprůmyslovějších zemí - v Evropě, v centru, bez moře a tak dále. Takže tohleto jsou věci, které jsou velmi zajímavé. A pokud je to takhle míněno, pak tedy je to opravdu průlom. Ale pak je potřeba si říct, že ty náklady budou opravdu astronomické a že všechny evropské fondy, které máme k dispozici a budeme mít k dispozici v příštích letech, tak budou tvořit jenom velmi, nebo ne velmi malou, ale malou část toho, co tato změna bude stát. Protože tady se bavíme o mnoha bilionech korun, mnoha tisících miliardách korun k dosažení.
A jsem velmi zvědavý na tu novou politiku ochrany klimatu, která tedy bude tyto podmínky obsahovat. Protože když se opravdu s tím seznámíte, tak zjistíte, že v tu chvíli už nesmí tady být byť jediný vůz nebo jediný vlak nebo cokoli, co si vzpomenete, na fosilní paliva. Vytápění budov musí být řešeno úplně skutečně revolučně, tak revolučně, ale včetně samozřejmě i v těch starých domech, nejenom v těch nových budovách, které budou postaveny. A buď tady házíme čísly, a je nám jedno, jak to dopadne, protože - a to si myslím, že je trošku taková ta pohádka o císařových nových šatech - že politici rádi, ale to se netýká jenom českých politiků, slibují velmi snadno do roku 2050 něco, protože velmi pravděpodobně nebudou v té době ve funkci a někteří ani na světě, ale hůř se to dosahuje v roce 2030, kam samozřejmě náš horizont vidíme podstatně lépe. Takže to je pro mě zásadní věc.
Pojďme dál. Dále se zde hovoří, a už to tady padlo, o podpoře fotovoltaických zařízení na minimálně sto tisících střechách do roku 2025. To je určitě ambiciózní scénář. Chtěl bych jenom připomenout, že základ pro tento cíl jsme na Ministerstvu životního prostředí vytvořili úspěšným programem Nová zelená úsporám, který už za rok 2021 trhala rekordy. A ten zájem stále stoupá. Ale samozřejmě sto tisíc střech za pět let znamená poměrně velkou ambici především v těch kapacitách realizačních. A to už tady padlo, nechci opakovat to, co říkal třeba kolega Roman Kubíček a další. Peníze by měly být k dispozici v rámci programu Nová zelená úsporám, popřípadě Národního plánu obnovy, nebo Modernizačního fondu. A jenom bych tady chtěl zmínit, a paní ministryně Hubáčková to ví, že tento typ investic je velmi dobré kombinovat s dalšími investicemi, které například slouží i ke snížení energetické spotřeby nebo energetické náročnosti budov, zateplování, výměna oken a tak dále, popřípadě využití dešťové či odpadní vody, aby vlastně občané, když už dělají takovou investici, tak to neskončilo jenom fotovoltaickým panelem, ale bylo možno opravdu využít nějakou synergii těchto opatření. Takových projektů jsme už dělali několik desítek tisíc v uplynulých letech. To znamená tady vidím ten horizont, resp. tu ambici jako vysokou, ale splnitelnou. A domnívám se, že je to cesta.
Další velmi důležitou oblastí, kde se částečně shodujeme my jako hnutí ANO s plánem nové vlády v rámci programového prohlášení vlády, ale ne zcela, je samozřejmě otázka vody, udržení vody v krajině, adaptačních opatření. I tady programové prohlášení vlády vychází především z toho, co Ministerstvo životního prostředí velmi úspěšně dělalo už od roku 2014, kdy jsme po mnoha letech, kdy se bojovalo především s povodněmi nebo proti povodním, konečně začali jako nová vláda bojovat se suchem nebo čelit suchu, protože ono to boj s přírodou vždycky samozřejmě je trošku protimluv. S přírodou se to vyhrát nedá. A ani myslím, že bychom přírodu porážet neměli. Ale je to způsob, jak Česká republika čelí něčemu, co je jasné, co myslím, že čím dál tím méně lidí pochybuje o tom, že skutečně k nějakým změnám dochází. A tady jsme realizovali mnoho tisíc projektů, jakým způsobem zadržet vodu ve městech, jakým způsobem zadržet vodu v krajině.
Ale tady mi u tohoto bodu chybí daleko detailnější závazek, kolik obyvatel, obcí například bude připojeno na nové zdroje pitné vody, či kanalizaci, kolik obcí získá možnost postavit třeba domovní čistírnu odpadních vod, kolik stromů bude vysázeno? Prostě měřitelné, hodnotitelné parametry. Já rozumím tomu, že vláda nemá asi zájem příliš ty hodnotitelné parametry tam dát, protože je to jednodušší z hlediska kontroly pro ni. Lépe se určitě v uvozovkách hodnotí lépe pro ni, hůře pro veřejnost, média, či opozici obecné závazky nebo klišé.
Peníze na tato opatření už jsou v rámci vyjednávání o novém Operačním programu Životního prostředí v zásadě zajištěny. Myslím, že ten program je dobře zajištěn. A nejenom v OPŽP, ale samozřejmě i v dalších programech. Ale co mě tady zarazilo, a jsem rád, že je tady (rozhlíží se), je tady, i pan teď nově ministr práce a sociálních věcí, ale samozřejmě ještě stále minimálně myšlenkově určitě bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka, se kterým jsme zakládali skupinu VODA-SUCHO a celou řadu věcí jsme připravovali. A tady mě velmi zarazilo, a já znovu budu citovat jeden cíl vlády, který mi připadá hrozně v tomto případě nedostatečný. Tady se přímo říká: budování nových vodárenských nádrží dovolíme jen výjimečně a pro účely zásobování obyvatel pitnou vodou. Zase, nechci slovíčkařit, ale z toho pro mne vyplývá, že vláda nechce pokračovat v přípravě výstavby přehrad, které mají jiný účel než vodárenský, tedy vodárenský, to znamená pro pitnou vodu. Třeba protipovodňový účel, zdroj vody pro zemědělce, průmysl, či rekreační účely.
Tady jenom připomínám, že výstavba nebo příprava nevodárenských nádrží, tedy říkejme jim vodních nádrží nebo přehrad, byla dlouhodobě ve strategických plánech Ministerstva zemědělství, a to i za doby, kdy právě ministrem byl Marian Jurečka. A pamatuji si dobře, protože těch jednání jsme samozřejmě absolvovali spoustu, že to bylo právě Ministerstvo zemědělství, které velmi tlačilo, aby počet projektů byl podstatně větší, než si třeba přálo Ministerstvo životního prostředí, například z důvodu střetů s ochranou přírody. Nakonec jsme se ale dohodli na kompromisu, a myslím si, že na dobrém kompromisu. Z toho nakonec vznikl aktualizovaný seznam míst v České republice, které budou dále rezervovány pro výstavbu vodních nádrží. Znovu říkám, vodních nádrží, ne vodárenských. Opět nechci tady školit z terminologie, ale jestliže hovoříme o vodárenské nádrži, bavíme se o nádrži s pitnou vodou.
A já se ptám, a to je dotaz, který tady vznáším spíš jenom takhle obecně, a o to více, že je skoro čtvrt na čtyři ráno, a vlastně si ani nikdy nepamatuji, že by mě ve čtvrt na čtyři ráno poslouchalo takovéhle poměrně rozsáhlé plénum, a možná že si moc fandím, že mě poslouchá, ale... (Reakce v sále.) Tak na něčem se shodneme. Ale myslím, že je to docela zásadní otázka, pro mě tedy určitě, a myslím si, že i pro mnoho lidí, kteří nás sledují, nebo budou nás sledovat ze záznamu, ale tak pesimistický bych nebyl. A znamená to tedy, že vláda tímto, co říká v programovém prohlášení, že tedy bude podporovat pouze vodárenské nádrže, a to ještě výjimečně, znamená to tedy, že nebude dál pokračovat v přípravách vodních nádrží, které jsme zahájili my nebo ještě ta předchozí vláda, včetně té vlády, kde byl pan Marian Jurečka ministrem zemědělství?
A to jsou třeba ty nádrže typu Senomaty, Šanov, Kryry, to je právě na Rakovnicku nebo Žatecku, a další, Lounsku, ale hlavně Rakovnicku. Pokud ano, považuji to za velkou chybu a nechápu ten obrat o 180 stupňů, především tedy v resortu zemědělství. A chci jenom připomenout, že hnutí ANO mělo ve svém programu podporu všech připravovaných vodních nádrží jako Nové Heřminovy, Skalička, Vlachovice a právě i tyhle.
Já jsem přesvědčen, že vodu držet v České republice je potřeba, opravdu, abychom to dělali důsledně, jakýmkoliv způsobem, mnoha tisíci opatřeními v krajině, ve městech, v obcích a jedna z nich je právě zadržení vody prostřednictvím vodních nádrží. A proto mě překvapuje, že takhle zásadní věc, takhle zásadní změna v době, kdy já jsem přesvědčen, že sucho bude trvat i dál, možná teď máme pocit, že na krátko ustoupilo, ale myslet si, že sucho skončilo v České republice na věky věků, to bychom udělali stejnou chybu jako udělali naši předchůdci, kdy tohle nebezpečí, které tady hrozilo a o kterém vědci hovořili dlouho, podcenili.
Dále vláda chce předložit ještě letos návrh na ústavní ochranu vody. Ani to není úplně nic nového, protože tři různé verze už ve Sněmovně byly v minulém období, pouze nebyly doprojednány, protože byla, řekněme, nebyla, když to řeknu eufemisticky nebo něžně, shoda na všech, ale spolupracovala na nich i Ministerstva zemědělství a životního prostředí, a tudíž i v této věci bude mít určitě nová paní ministryně na čem stavět, protože samozřejmě ten základ té nové legislativy v rámci ústavní ochrany vody tady je.
My jsme měli založenou společnou pracovní skupinu, kde dokonce seděli i ústavní právníci, a bude to velmi zajímavá debata, na kterou i já osobně se velmi těším, protože bude strašně záležet na tom, co z toho nakonec zbude, aby to nebyla jenom nějaká falešná prázdná deklarace, že něco chceme, ale aby to opravdu mělo nějaký účel. Přiznám se a možná, že jsem to přehlídl, že v konečné verzi programového prohlášení vlády jsem nenašel ani závazek pokračovat v pilotním projektu monitoringu kvality od velkých vodních toků, kdy první automatická měřící stanice byla nedávno zprovozněna na řece Bečvě.
A jsem přesvědčen, že určitě by mělo smysl po vyhodnocení provozu pokračovat i na dalších řekách. Vím, že to měly stejně jako my koalice ve svém volebním programu, ale nevím, možná, že jsem to přehlédl, nenašel jsem to v konečné verzi programového prohlášení. Pokud jde o další návrh, tedy změnu legislativy v oblasti šetření ekologických havárií a zvýšení pokud, tak tady připomínám, že opět na Ministerstvu životního prostředí je připravena novela vodního zákona, která i tuto záležitost řeší a stačí ji jen oprášit a předložit. Samozřejmě, pokud se s ní nová vláda ztotožní, ale v každém případě již prošla meziresortním připomínkovým řízením, lze s ní pracovat a lze ji určitě využít i jako nosič těchto změn, o kterých hovoříte.
Stejně tak v oblasti ochrany zemědělské půdy, zemědělského půdního fondu je navrhovaná novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která se objevuje v Programovém prohlášení vlády, součástí legislativního plánu minulé vlády a i v této věci se začalo připravovat už konkrétní řešení. V oblasti ochrany ovzduší se domnívám, že také je velmi na co navazovat, protože - a už to tady dneska zaznělo - dýcháme nejlepší kvalitu ovzduší za poslední desítky let a tady náš, jeden z našich klíčových projektů kotlíkových dotací, jsem rád, že nová vláda přebírá tento projekt, ale vadí mi tady, že se objevuje pouze obecný příslib zajištění dostatku finančních prostředků na tento projekt.
A je tady řečeno, že k výměně neekologických zdrojů musí dojít co nejdříve. No, to ano, protože ta povinnost odstavit ty nejstarší kotle je tady už od roku 2012, ještě za vlády ODS, a tenkrát na to bylo deset let, no a těch deset let uteklo jako voda a letos v září by k tomu mělo již dojít. To znamená, tady zase ty peníze jsou částečně zajištěny z Operačního programu Životní prostředí, vyjednány s Evropskou komisí a část by měla potom plynout z Národního plánu obnovy. A paní ministryně to už dobře ví, že ve spolupráci s krajskými úřady chceme vyměnit dalších 150 tisíc kotlů, starých neekologických kotlů, že je ten cíl, my jsme ho jako hnutí ANO měli v programu.
A já tady v této oblasti postrádám naprosto jasný a konkrétní závazek vlády, jak pomůže, dál bude pomáhat lidem vyrovnat se s touto největší změnou lokálního vytápění minimálně za posledních 50 let, protože ty termíny jsou jasné, a já jsem přesvědčen, že kotlíkové dotace, Nová zelená úsporám, další projekty, další programy lidé znají a vítají je. V oblasti ochrany přírody a krajiny Programové prohlášení vlády navrhuje rozšíření ploch velkoplošných chráněných území. Jen připomenu, že koalice SPOLU původně ve svém volebním programu navrhovala zdvojnásobit plochu nejpřísněji chráněných území a vyhlásit dva nové národní parky, Křivoklátsko a Soutok.
V Programovém prohlášení vlády se nakonec objevuje pouze obecně rozšíření chráněných území a dva nové národní parky. Tady se shodneme s koalicí na cíli vyhlášení nového národního parku Křivoklátsko, který jsme už začali připravovat i ve spolupráci se Středočeským krajem, s krajským úřadem, ale musím říct, že mám jiný názor určitě na národní park Soutok, protože jsem přesvědčen, že daleko lepší způsob a forma ochrany tohoto vzácného území byla podobou chráněné krajinné oblasti a ne národního parku, což mimo jiné si myslím, že jsme ve shodě i s názorem regionu.
O národním ptáku už tady toho padlo dost, takže tady, byť ano, nabízelo se to, ale byl by to samozřejmě střet zájmů, který bych si ani nedovolil navrhnout. A na konci tedy krátká rekapitulace i bez ptáka. Celkově je Programové prohlášení vlády na můj vkus nejenom v oblasti životního prostředí mnohem méně konkrétní, než by bylo třeba, vzhledem k obrovské důležitosti agend životního prostředí, kdy - troufám si říct - se z resortu životního prostředí stala opravdu velmi bohatá nevěsta. A troufám si říct, že jsme se na tom taky poměrně významně podíleli i tím, kolik peněz se podařilo zajistit pro resort životního prostředí.
A je tam až příliš mnoho obecných výrazů typu zvážíme, zasadíme se, podpoříme - a jak už jsem říkal, je tam poměrně málo konkrétních závazků, za kterých by bylo potom možno vládu hodnotit, posuzovat, ale říkám, možná je to záměr vlády, aby to bylo obecnější, ale v každém případě to není dobře. V hlavních prioritách vychází programové prohlášení částečně i z legislativy a z programů, které jsme připravili na MŽP. Tam samozřejmě můžete počítat s naší podporou i s mojí osobní podporou, ale jsou tam věci a já jsem některé jmenoval, například právě výstavba těch omezení výstavby vodních nádrží nebo ta velmi sporná klimatická neutralita České republiky do roku 2050, pokud to opravdu takhle je, kde určitě s naší podporou nemůžete počítat.
A znovu říkám, jsem velmi překvapen, že na tom byla shoda i v rámci pětikoalice, protože tam já jsem to viděl velmi, velmi ostré a troufám si říct, (rovnou?) říkám, že to je opravdu velmi překvapující. To znamená, budeme podporovat vládu všude tam, kde je to v souladu s našimi prioritami, které jsme prosazovali od samého počátku našeho fungování ve vládě - zadržení vody v krajině, zajištění dostatku pitné vody pro obyvatele, pokračování úspěšných programů jako je Nová zelená úsporám, Kotlíkové dotace a Dešťovka, pokračování přípravy České republiky na dopady klimatické změny, prostě pokračování neaktivistické ochrany životního prostředí, která odpovídá historii, geografické pozici a také ekonomické pozici České republiky, což neznamená, že nemůže být ambiciózní, ale nemůžeme prostě mít stejnou ambici jako mají severské země nebo jako Rakousko. Já myslím, že to je prostě jasné.
Určitě nepodpoříme případný servilní přístup k legislativní smršti, která se k nám řítí v rámci zeleného údělu a balíčku FIT 455. Znovu říkám, že jenom připomínám, že všechny stávající i budoucí evropské fondy, domácí fondy zaplatí jen výrazně menší část astronomických nákladů, které budou vzhledem k pozici České republiky s přechodem na nízkoemisní nebo dokonce bezemisní ekonomiku spojeny. A sama Evropská komise potvrzuje, že pro Českou republiku bude taková transformace daleko dražší, násobně dražší než třeba pro naše západní sousedy. Takže v dílčích věcech může vláda počítat s naší podporou, ale celkově, a to vás asi nepřekvapí a asi vás to podle toho, co říkal pan ministr Jurečka, ani nezklame a vlastně o to ani nestojíte, nepodpořím programové prohlášení vlády pro jeho celkovou vágnost, nedostatek konkrétních cílů a některé nepřijatelné ambice.
Děkuji vám v tomto brzkém ránu za pozornost.
