Nejprve tedy k samotnému rozpočtu EU pro rok 2013. Zde se nejedná o nic nového. Návrh na razantní zvyšování rozpočtu EU předkládá Komise prakticky každý rok. Je to už takový rituál, kdy Komise zkouší, kam až může zajít a co si členské státy nechají líbit. Prakticky každý rok má Komise v tomto směru podporu i většiny Evropského parlamentu. Komise i Parlament argumentují tím, že rozpočet EU přináší "evropskou přidanou hodnotu" a pomáhá státům bojovat s krizí.
Vzhledem k tomu, že je rozpočet EU poměrně malý, neboť činí pouze cca 1% HDP členských států, tak je jeho faktický dopad do hospodářství členských států minimální. Naprostá většina členských států je v poslední době v hospodářských problémech spojených s dluhovou krizí a musí ve svých národních rozpočtech tvrdě šetřit. Představa, že EU by naopak hospodařila s větším rozpočtem se logicky ministrům financí členských států příliš nelíbí.
I letos tedy asi budeme svědky známého přetahování mezi Komisí a Parlamentem na jedné straně a Radou na straně druhé o celkovou výši rozpočtu. Já osobně i moji kolegové z ODS hlasujeme o evropském rozpočtu v souladu s tím, co si přeje Rada. Nepodporujeme snahy Komise a Parlamentu rozpočet zvyšovat a naopak vyzýváme k přijetí kompromisu, který chce Rada a který je pro státy přijatelný. Tak tomu bude i letos. Snaha nafouknout rozpočet nakonec podle mne neprojde.
Co se týká tzv. druhého Marshallova plánu, který připravuje Komise, tak tady je potřeba říci hned na počátku, že již samotné označení ukazuje na totální bankrot celé Komise. Marshallův plán byl přece plán vnější mocnosti (USA) na obnovu evropského hospodářství zničeného válkou vyvolanou Hitlerem. Pokud nyní Komise plánuje něco podobného, tak si musíme položit otázku, zda hodnotí současný stav evropského hospodářství jako poválečnou situaci, což je, jak asi každý uzná, příměr mimo realitu. Hlavně, si ale musíme klást otázku, co dosud Komise dělala, že se nyní evropská ekonomika dostala do současné neradostné situace. Bohužel zde musím konstatovat, že současná krize je do značné míry zapříčiněna nesmyslnou politikou Komise.
Evropský "Marshallův plán" má spočívat v masivních investicích do: 1. infrastruktury, 2. obnovitelných zdrojů energie, 3. do výzkumu a vývoje inovací. Zde se ovšem musíme ptát, proč ani současné infrastrukturní projekty není EU schopna řádně a včas dokončovat. U obnovitelných zdrojů energie se jedná o naprostý nesmysl, protože tato oblast je již nyní masivně předotovaná na úkor spotřebitelů i firem a jakékoliv další investice do této oblasti přinesou pouze a jedině škody. Co se týká výzkumu a vývoje, tak ani zde veřejné peníze nic pozitivního nemohou přinést. Důkaz je jednoduchý, za čí peníze byly vyvinuty současné technologické hity jako například tablety. Všechny za soukromé peníze soukromých firem. Veřejné peníze zkrátka ve výzkumu přiliš ovoce nepřinesou.
Myslím si, že EU žádný nový Marshallův europlán nepotřebuje. Co naopak potřebujeme, je dokončení trhu služeb, kde jsou stále obrovské bariéry, bránící růstu. Dále potřebujeme radikální přehodnocení celé politiky boje s globálním oteplováním, která stojí spotřebitele i firmy obrovské peníze a nic pozitivního nepřináší. Šílené zelené evropské manipulace s cenami energií jsou jedním z klíčových důvodů toho, proč celá EU ztrácí konkurenceschopnost a firmy se i s pracovními místy stěhují pryč. Toto však zatím Komise ke škodě lidí v EU nenavrhuje.
