Děkuji, pane předsedající. Já jsem tady byl několikrát vyvolán, tak se pokusím některé věci vysvětlit. Tak samozřejmě ty mutace covidu se mění. Mění se jejich virulence, mění se jejich agresivita. U dětí samozřejmě ten průběh není dramatický, až na ty, které mají PIMS syndrom, což určitě kolegové v řadách poslanců znají, ví, že je to velký problém, ví, že na to děti umírají. Že jich neumírá málo, v České republice je to 500 dětí zhruba, co má tento syndrom diagnostikovaný, není to úplně jednoduché. Dochází k postižení srdce a tak dále.

To znamená, já bych si to rozhodně netroufl nazvat "nudlí u nosu". Protože já když jsem byl malý chlapec a měl jsem nudli u nosu, tak moje maminka, která je pediatr, tak mě utřela a eventuálně mi dala Acylpyrin, určitě jsem nešel k žádnému doktorovi. Kdyby to byla nudle u nosu, tak je asi zbytečné volat praktické lékaře a stačí to řešit nějakým lékem, který si koupíme v lékárně, to v případě covidu možné není. V případě covidu ta léčba, která je potřeba aby byla včas nasazena, je poměrně komplikovaná léčba antivirotiky a monoklonálními protilátkami, je to kombinace těch léků. Ty léky také nejsou bez vedlejších účinků, některé z nich mají řadu kontraindikací, proto to léčba musí být velmi přesně jaksi nastavená a velmi přesně dávkována, včas nasazená. A je dobře, že dneska všichni praktičtí lékaři - a není to jenom moje zásluha, respektive je to zásluha paní profesorky Vašákové, je to zásluha klinického týmu Ministerstva zdravotnictví, který tam je delší dobu, že ta léčba je u rukou všech praktických lékařů. A teď jde jenom o to, aby každý pacient - a to je první věc, kterou bych chtěl, aby zněla velmi hlasitě, aby každý člověk, který má symptomy, především pokud je to senior, pokud je to rizikový pacient, aby co nejrychleji kontaktoval, pokud má příznaky, a má strach, že by mohl mít covid, aby co nejrychleji kontaktoval praktického lékaře, protože léky jsou k dispozici v republice. Jak předchozí ministr, tak já, jsme na tom intenzivně pracovali, to není politická záležitost, to je čistě medicínská záležitost.

A jsou nastavené léčebné postupy u všech praktických lékařů, tedy prosím všechny pacienty - není to kvůli mně, není to kvůli poslancům, není to kvůli jakékoliv vládě, je to kvůli vám, pokud máte příznaky, máte potíže, kontaktujte co nejrychleji praktického lékaře, ať jste co nejrychleji léčeni, fakt to není nudle u nosu. Co se týče kolektivní imunity. Já myslím, že to je velký problém. A i když je v Poslanecké sněmovně řada lékařů, tak nejsme tady vlastně nikdo z nás imunolog. Já bych si dovolil - a teď to prosím nemyslím nijak agresivně, protože prostřednictvím pana předsedajícího, pan poslanec Brázdil, kterého si velmi vážím, ale on to téma otevřel, a my tady debatujeme o kolektivní imunitě, a já bych zkusil definovat jak se vlastně učí medici ke zkoušce, co je to kolektivní imunita.

Jenom je potřeba si to znovu opakovat a uvědomovat. Kolektivní imunitou označujeme stav, kdy je společnost chráněna před infekčním onemocněním. To je věc, která je zřejmá, my víme o ní. Je několik způsobů, jak dosáhnout kolektivní imunity. A obecně - dosažení této imunity vede k tomu, že nemoc mezi lidmi nekoluje, tedy přestane se nemoc mezi lidmi šířit. Pokud je dosažena kolektivní imunita, měla by se přestat nemoc mezi lidmi šířit, tedy ta mantra, která na začátku byla, že tam, kde uděláme kolektivní imunitu, přestane se šířit covid, tak ta se ukázala jako lichá, protože tím, jak ten virus mutuje, jak ty mutace proráží vlastně imunitní systém nebo tu tvorbu protilátek proti nemoci, tak vlastně se nedaří ani v těch zemích, kteří na to vsadili, kolektivní imunity dosáhnout tímto způsobem.

Pak ten člověk, pokud se dosáhne kolektivní imunity, nemůže potom infikovat ty, kteří imunity ještě nezískali, proto se tomu říká kolektivní imunita. Prostě ti, kteří imunitu mají, chrání ty, kteří ji nemají, kteří jaksi nepřišli do styku s nemocí nebo nebyli očkováni. Způsob dosažení imunity představuje očkování nebo prodělaná nemoc. Kolektivní imunitu můžeme dosáhnout očkováním nebo prodělanou nemocí, ale má to svoje ale. Světová zdravotnická organizace podporuje dosahování kolektivní imunity pomocí vakcinace a ne promořováním, které vede ke zbytečným případům onemocnění a úmrtí. Ten problém je velmi pragmatický. U očkování je na základě velkých studií, a to je jedno jak stará je ta vakcína, kdy byla vyvinuta, poměrně přesně definováno, proto je třeba problém povolovat ty vakcíny u mladších ročníků, u dětí, protože se těžko sestavují studie, aby se to dalo u dětí dostatečně, bezpečně ověřit, proto třeba EMA a další agentury jsou velmi obezřetné při schvalování těch vakcín k použití běžnému, tak je přesně dáno, jaké je riziko komplikací, jaké ty komplikace mohou být.

U nemoci to není jisté. To znamená, pokud v této Poslanecké sněmovně máme 200 poslankyň a poslanců, všichni se nakazíme covidem, nikdo z nás, nikdo z nás si nemůže být jistý, jestli ten průběh bezpříznakový, jestli ten průběh bude s lehkými příznaky, anebo jestli umře. Pouze víme, jaké procento umře. To víme, protože na to jsou data. Ten problém je, že neumíme podle žádných jednoduchých parametrů definovat, kdo to bude. Ano, víme, že rizikové skupiny, to jsou pacienti, kteří mají další onemocnění, kteří mají nadváhu, kteří jsou starší, tedy 65+, tam začíná ta křivka extrémně stoupat, to jsou ti, u kterých to riziko, že umře, je vyšší. Jediný způsob, jak to riziko umíme snížit bezpečným způsobem je očkování, jenže bohužel u covidu se žádnou z těchto cest nedaří dosáhnout kolektivní imunity. A v tom je asi ten kámen úrazu.

Tedy co je to vlastně kolektivní imunita? Kolektivní imunita se vyjadřuje procentem imunních osob v dané populaci, jehož je potřeba dosáhnout k zastavení šíření onemocnění. A ze začátku, když si vzpomenete, tak tady v Poslanecké sněmovně znělo první: 70 procent, 75 procent, 80 procent, protože jsme byli přesvědčeni, že se dá - a ne my, ale byl o tom přesvědčený celý svět, a není ničí chyba, že ty mutace toho viru tady toto přesvědčení a tuto jistotu nabouraly, protože jsme byli přesvědčeni, že určitým proočkováním se kolektivní imunita dá dosáhnout. Toto číslo se liší u každého onemocnění. Například pro získání kolektivní imunity proti spalničkám je potřeba 95procentní proočkovanost, zatímco u dětské obrny stačí 80procentní proočkovanost.

Strašně to záleží na některých parametrech. Čím více je daná nemoc nakažlivá, tím větší musí být hodnota kolektivní imunity. Obecně čím je nemoc nakažlivější, čím rychleji se může člověk nakazit, tím větší kolektivní imunita, sto procent, to musí být vyšší. A to je problém covidu, kde každou mutací se zvyšuje riziko, zvyšuje nakažlivost toho viru. S tím zatím nelze nic... a v tom případě nejde pracovat s kolektivní imunitou. Tato hodnota se odvíjí od základního reprodukčního čísla, to je to reprodukční číslo, které tady bylo opakovaně zmiňováno. Čím vyšší to reprodukční číslo je, tím větší by muselo být procento, abychom dosáhli kolektivní imunity. Tedy kolik lidí průměrně infikuje jeden nakažený. To je to, co profesor Dušek opakovaně zmiňuje.

Co je cílem nebo smyslem kolektivní imunity, a tím budu končit. Smyslem kolektivní imunity je snižovat riziko přenosu infekce člověka na člověka, což je strašně důležité. Proto funguje pouze u nemocí, které se šíří mezi lidmi jako jsou spalničky, dětská obrna nebo záškrt. Tam existuje kolektivní imunita. V případě tetanu, což je nemoc, která také je nebezpečná, neexistuje kolektivní imunita, protože neexistuje, protože tato bakterie je v půdě a tedy nedochází jenom k šíření mezi lidmi. Proto byla představa u covidu, který se šíří jenom mezi lidmi, ta mutace, že se dosáhne kolektivní imunity. To, co se stalo, je, že ten virus mutuje tak rychle, a je tak virulentní, že v podstatě by muselo být stoprocentní jaksi proočkování té populace, aby se dalo té kolektivní imunity dosáhnout, a pak by to bylo stejně jenom proti té mutaci. U další mutace by se to procento snižovalo.

Proto je v současné době bohužel jediná bezpečná cesta jak chránit každého jednotlivce proti vážnému průběhu očkování. Opravdu neexistuje žádný jiný způsob. Ano, prodělání nemoci ochrání toho člověka, protože se u něho vytvoří imunita, ale má to svoje ale - riziko, že umře tady existuje, daleko větší než po očkování, a nikdo z nás neví, jestli to budu já, on, on, či on. To prostě nikdo z nás neví a i některé mediálně známé případy nám ukazují, že to takhle je.

Samozřejmě je druhá věc, která je důležitá, a to je ochrana těch ostatních. Očkováním chráním sebe. Ochrana těch ostatních je to, že do toho kolektivu jdu tehdy, když nehrozí, že ho nakazím, že tedy šířím virus. To mohu udělat buď osobními ochrannými prostředky, což jsou ty respirátory, různé typy respirátorů, anebo mohu mít předtím nějaké vyšetření, které říká, že nejsem šiřitelem viru. Toto vyšetření je v podstatě asi PCR test a méně spolehlivý antigenní test. Ale antigenní test má rychlejší vyhodnocení a dá se udělat to, že ten test se dělá s frekvencí jednou za čtyři dny a pak ta jistota je podstatně vyšší. Pouze kombinací obou dvou těchto opatření je velmi vysoká pravděpodobnost, že jednak nebudu šířit a jednak se nenakazím.

Teď poslední dotaz, který zazněl - uvolňování těch opatření. My jsme teď ve fázi, že ta vlna omikron se dostává na vrchol a začne začátkem příštího týdne v České republice postupně klesat. Podle dat profesora Duška, podle všeho, co analyzuje i ten nezávislý tým kolem paní doktorky Přikrylové a matematiků, kteří v něm jsou z různých ústavů, je vysoce pravděpodobné, že v dalším týdnu začne počet nakažených klesat. Ale nastane ten problém, že ten virus, pokud si všimnete, se posunuje nejen ze západu na východ, ale posunuje se ve věkových kategoriích. Tedy první to začne u dětí a mladých a pak se to posune do starších ročníků. To je velmi specifické pro mutaci omikron.

To znamená v druhé polovině tohoto týdne, v příštím týdnu, se začne zvyšovat procento seniorů, kteří budou vystaveni té nákaze a kteří se mohou nakazit. Proto je potřeba ty seniory cíleně trasovat, proto jsme na ně nasadili větší páku trasování. Proto je potřeba, aby se včas dostali k léčbě. Ideální by bylo, aby ti, kteří ještě mají zájem, šli na boostovací dávku, protože ta boostovací dávka stoprocentně chrání proti hospitalizaci na ECMO a proti závažnému průběhu na jipkách.

Nicméně i ti, co nepůjdou na posilovací dávku, co se nenechají očkovat, tak i pro ty je nastavený systém u praktických lékařů, aby včas mohli nasadit kvalitní léčbu v kombinaci monoklonálních protilátek a antivirotik, kterých máme zásluhou předchozího ministra i mojí dostatek - a zásluhou profesorky Vašákové. Takže z toho důvodu znovu prosím následujících 14 dní, tři týdny, zvlášť seniory, zvlášť rizikové pacienty, pokud se u vás objeví jakékoliv příznaky, nemáte posilovací dávku, nechcete jít na posilovací dávku, kontaktujte praktického lékaře. To je to zásadní, co pro sebe můžete udělat, abychom vám včas mohli nasadit léčbu.

Ta vlna by měla končit koncem února. Začátkem března bychom se měli dostat do situace, kdy budeme debatovat o omezování těchto opatření tak, jako některé další země. A ano, chtěl bych, abychom se od epidemie, od pandemie, dostali k endemii, tedy k něčemu, co se vyskytuje v některých zemích v různém systému, abychom včas zachytili, jak případné změny jdou do České republiky a na to uměli reagovat, což máme nastaveno.

Co je zásadní, že ta opatření tak, jak je omezíme v České republice, omezíme v podstatě pro kohokoliv, kdo do České republiky bude přijíždět. A je víceméně jedno, jestli to bude jenom ze ​Schengenu, nebo to bude z celého světa. Proto ta debata a já o to prosím samozřejmě jak koalici, tak opozici. Prosím o to všechny kolegy, které tady máme, prosím o to zdravotní výbor. Musí být velmi intenzivní a musí být velmi pragmatická, protože ta opatření bychom měli omezit. Měli bychom je omezit a oslabovat v průběhu března.

Já mám nachystané od národního institutu plán uvolňování těch opatření. Ten bych chtěl představit nejenom centrálnímu řídícímu týmu, nejenom ministerstvu, ale především zdravotnímu výboru jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Chtěl bych, abychom debatovali rizika spojená s rychlostí uvolňování těch opatření. Ten systém by bylo dobré spustit takovým způsobem, abychom se úplně neutrhli od toho, jak to budou dělat ostatní země. Na druhé straně už dneska máme daleko nejslabší opatření, pokud to srovnáme s Německem, Rakouskem a dalšími zeměmi, a přesto ta situace funguje velmi dobře.

Znovu říkám, byl bych hloupý, kdybych říkal, že je to moje zásluha. Je to zásluha dobrého předání vlády ministrem Vojtěchem mně. Je to zásluha toho, že AntiCovid komunikoval s Ministerstvem zdravotnictví. Je to zásluha, domnívám se, i velmi dobrého fungování národního institutu, který dává dobrá opatření, dobrá doporučení a my ty doporučení se snažíme realizovat v plném rozsahu. Ano, pomocí mimořádných opatření. K tomu potřebujeme pandemický zákon.

Ten pandemický zákon bude pravděpodobně muset být funkční do konce března, pokud se Poslanecká sněmovna rozhodne ho schválit. V té době bychom měli mít opatření na minimu, ale musíme je minimalizovat tím způsobem - abych to znovu zopakoval - abychom se nevymkli úplně ze systému okolních zemí. Na druhé straně moje představa je, že by ta opatření opravdu měla být minimální tak, aby se ten život vrátil co nejlépe k normálnímu fungování.

Budeme muset nastavit systém očkování v České republice tak, aby očkování proti covidu bylo stejně standardizované jako očkování například proti chřipce, protože jiná cesta neexistuje. My potřebujeme, aby protilátky, pokud se objeví jakákoliv další mutace, nebo pokud bude existovat omikron - jak jsem vysvětlil kolektivní imunitu nejde jednoduše dosáhnout - tak tak, aby protilátky kulminovaly v době, kdy ta křivka kulminuje v České republice, kdy síla toho viru kulminuje v České republice.

Není to jednoduchá záležitost. Je potřeba se na ní dohodnout napříč politickým spektrem a je potřeba ji velmi, velmi, pečlivě naplánovat tak, aby to fungovalo ku prospěchu občanů České republiky. A o to vás všechny prosím a doufám, že jsem zodpověděl i ty dotazy, které padly.