mě to mrzí, tady to osočení. Já se snažím komunikovat online jak s ministerstvem, protože se snažím pobírat objektivní argumenty k tomu, co tady zaznívá. Já se chytám na konečném vystoupení, kde bych chtěl řadu těch připomínek, řadu těch námitek, které tady zazněly shrnout. Nemá smysl, podle mě, protože předpokládám, že se budou ty námitky aby objevovat v těch vystoupeních, nemá smysl podle mě reagovat na ta jednotlivá vystoupení. Protože řada těch věcí, která tady zazněla, je samozřejmě pravdivá a naprosto přesná. Já bych využil této příležitosti a řekl 3 námitky. Ta první námitka, to, že dostáváte SMS, tak ty dostáváte téměř rok. Více než rok. Je to v rozporu se stávajícím pandemickým zákonem, a to je ten důvod, proč jsme to do pandemického zákona dali. Dneska řada z vás, řada z vašich příbuzných, řada občanů České republiky odchází na základě SMS do karantény. Celý ten systém se jmenuje Chytrá karanténa. Stál zhruba miliardu. Je to asi 11 programů propojených dohromady. A jeho součástí je provázání s očkovacími centry, provázání s centry, kde se testuje, provázání s centry, která vlastně trasují automaticky nebo trasují pomocí jednoho z těch programů naše spoluobčany tak, aby pomocí samotrasovacích formulářů byly zachyceni. Tak to je první důvod, proč se musela SMS dostat do toho zákona. SMS je něco, co se tady běžně používá. Stejně tak se tady běžně používá, tam je termín sebekaranténa – samokaranténa.

Ten problém s covidem, který začínal a který je od začátku, a ten problém udělala Světová zdravotnická organizace, je ten, že na rozdíl od jakékoli jiné nemoci, tady, když se objevila první mutace, mutace alfa u covidu, tak se definovalo toto onemocnění jako nemoc, která je při pozitivním PCR testu. To znamená, jako lékař já jsem se nikdy nesetkal s tím, aby Světová zdravotnická organizace definovala nemoc na základě testu bez toho, jestli ten člověk má nebo nemá příznaky. Tím pádem se světová zdravotnická veřejnost dostala do situace, že pacient, který má pozitivní test, je nějakým způsobem označen za nemocného. Tím pádem by měl být de facto na neschopence. U infekční nemoci se používá termín izolace.

Dneska už nikoho nezajímá, že před rokem a půl, když odcházeli první pacienti do izolace, dostávali z hygien, dostávali z oddělení, infekčních oddělení, pokud to stíhaly, jasnou informaci o tom, co izolace znamená. Že izolace opravdu znamená, byť si to třeba takhle uvědomujeme, izolaci. A měla by být stejná, jako je izolace u třeba žloutenky či jiného infekčního onemocnění, když tedy těch pár pacientů v té izolaci je. Tady bohužel varianta alfa a pak varianta delta a některé podvarianty řádily takovým způsobem, že do té izolace se dostávaly statisíce, v některých zemích miliony lidí. Ta izolace znamenala nemoc. Protože problém u každé infekční nemoci je, a vždycky to tak funguje, funguje to tak, když se objevila například před 3 lety ložisková nebo lokální epidemie spalniček v některých regionech, že ti, kteří jsou v kontaktu s tímto nakaženým a jsou potenciálně braní jako také možní nakažení, odchází do karantény. Samozřejmě to nezajímalo a nezajímá, nemuselo zajímat Poslaneckou sněmovnu, nemuselo to zajímat ani Senát, nemuselo to zajímat vládu.

Pokud se jedná o běžné infekční onemocnění typu spalniček, typu průjmových onemocnění, protože se jednalo o něco, co řešili hygieny v rámci jednoho regionu. Ale toto nedokáže řešit hygiena a nedokáže to řešit legislativa České republiky v celém regionu. Řada zemí proto přijala, když vznikla opravdu ta situace, že potřetí za posledních nějakých 25 let vyhlášená realita se stala realitou, vzpomeňme si na pandemii SARS, vzpomeňme si na MERS, kdy Světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii. V případě SARS zrušila pandemii po zhruba 4 měsících, ono to trvalo zhruba 4 měsíce, já už si to přesně nepamatuji. A některá ta data si teď ověřuji, abych mohl být přesný, ale toto jsem si ještě neověřil. Tak zrušila po 4 měsících tady tento stav. Nikdy vlastně nedošlo k tomu, čeho se Světová zdravotnická organizace obávala, že by se toto infekční onemocnění rozšířilo po celém světě, že by byla nakažena taková kvanta lidí a že by ti lidé na toto infekční onemocnění takovým způsobem umírali, jak v historii se stalo u španělské chřipky.

To, že na základě očkování, to, že na základě opatření se podařilo relativně dobře zvládnout situaci v Evropě neznamená, že je zvládnuta na dalších kontinentech. A to je ten důvod, proč dneska pracujeme s termínem, tak jak je v zákoně uvedený, tedy jakási samokaranténa. Samokaranténa je něco, co nás naučila pandemie, co se pravděpodobně v případě každé další pandemie bude znovu vyskytovat. Rozhodně to není vytahování es nebo nějakých karet nebo věštění z křišťálové koule. Je to něco, co je velmi náročná diskuze, která probíhá, která je nad moje možnosti tuto diskusi stíhat. Proto máme Národní institut pro boj s covidem.

Je to diskuse odborníků přes epidemiologii. Vakcinology, kteří mají různé názory samozřejmě. Ty názory se objevují v médiích. Pánbůh zaplať, teď ty názory diskutují v rámci vědeckých fór. A techniky je potřeba nějakým způsobem do legislativy dostat situaci, která tady opakovaně nastávala, že lidé byli odesíláni do karantén pomocí samotrasovacích formulářů, pomocí SMS. A přitom ta karanténa nebyla hrazena. Oni byli sice v karanténě. Karanténa a izolace z pohledu covidu je definována v podstatě stejně. Já chápu, že to mate jak laickou veřejnost, tak často i odbornou veřejnost. A musím připustit, že i já jsem zpočátku v tom měl ne úplně jasno.

Ale ten problém spočívá v tom, že pokud toho člověka pošlu do karantény, tak by standardní způsob byl, že ten člověk jde k lékaři, lékař ho označí jako nemocného, je v izolaci, potom ho hygiena vytrasuje a hygiena mu pošle písemně odkaz, že má odcházet do karantény. V té chvíli je to provázané se zákonem a v té chvíli ten člověk má nárok na nemocenskou a je v nějakém prostoru, kdy dostává mzdu. Ve chvíli, kdy počet lidí v izolaci a tím pádem kontaktů, které mají být v karanténě, přeroste určité číslo, uvědomme si, že dnes, když je omikron, tak počet lidí se pohybuje ve statisících, tak v té chvíli hygiena toto absolutně nestíhá. Proto je tento nástroj, který se ale používá.

A co by se stalo, kdybychom jenom prodloužili ten stávající pandemický zákon? A já znovu opakuji, ty legislativní změny v pandemickém zákonu byly změny, které připravovala předchozí opozice, legislativní část Anticovid týmu, v ní byl zpočátku pan poslanec Marek Výborný, později se do něj zapojili i někteří senátoři. Byl tam samozřejmě v té finální fázi pan současný ministr spravedlnosti Blažek, současný legislativní ministr Šalomoun, byli tam zástupci jednotlivých stran. Většina připomínek byla zpracovávána a předložena, zaslána ministerstvu na zapracování odborným týmem strany Pirátů, který v té době byl nejsilnější a nejlépe to zpracoval. Na některých připomínkách se podílel jejich stínový ministr zdravotnictví. To, že tyto informace obecně nejsou známé, je jistě moje chyba, asi jsem je měl lépe komunikovat, já to uznávám. Ale to, že je to pravda, to pravda je, to na tom nemění to, že jsem to možná špatně komunikoval. Tzn. připomínky reflektovaly právě ta vyjádření a vystoupení soudů.

Problém nebyl a není pandemický zákon jako takový. Ten problém byla opatření na základě pandemického zákona, která vycházela a která neměla zmocnění v pandemickém zákonu. Proto je soud napadal. Je to koneckonců problém i toho posledního opatření, které bylo napadeno, které vydala současná vláda. Ale ona jenom upravila stávající opatření o jedinou část, že kontrola občanů bude pomocí softwaru, který se jmenuje Tečka. Nic jiného se nezměnilo. To opatření předtím platilo tři měsíce. Tzn. bylo to opatření, které se tady opakovaně zavádělo, někdy bylo rozšiřováno o PCR test, někdy nebylo rozšiřováno o PCR test. A my jsme pouze zavedli termín Tečka. To jediné v tom rozhodnutí správního soudu nebylo napadeno. Bylo tam napadeno obecně to, že je omezován přístup lidí do restaurací na základě toho, jestli jsou, nebo nejsou s platným certifikátem.

Já bych rád upozornil, že tento standard je v celé Evropě. My jsme jedna z mála zemí, kde jsme, protože ta opatření fungují, mohli od toho standardu ustoupit. Nicméně stále platí evropská direktiva týkající se certifikátů, stále platí diskuse o tom, jaká bude platnost certifikátů. Stále platí debata o tom, že po třetí boostrovací dávce platnost certifikátu je zatím neomezená. Ale v květnu na setkání ne ministrů, ale odborných týmů z těch zemí se má upravit platnost certifikátu po třetí dávce. A je možné, že platnost bude upravena na půl roku. A pak to znamená, že budeme ve velmi složité situaci, která ale zase může vycházet z toho, že nemáme bohužel přijatou legislativu, která by nám to umožňovala řešit nějakým jednoduchým způsobem, do té doby nepřijmeme. Kdy naši občané nedostanou do certifikátu, který mají, tu informaci o tom, že mají negativní například PCR test a tím pádem budou mít velké problémy při cestování do zahraničí. Já se samozřejmě toto budu v každém případě, ať dopadne situace už jakkoli, snažit řešit, ale není to anomálie v ČR, je to něco, co funguje v celé Evropě, funguje opravdu napříč zeměmi.

Tzn. já chápu, že řada vašich námitek a připomínek, rychlost projednávání, námitky k tomu, že nebylo dost času, abyste to mohli diskutovat, je velmi legitimních a správných. Já jsem se snažil vysvětlit, proč situace nastala. Snažil jsem se vám vysvětlit, a opakovaně se to budu snažit a doufám, že dostanu další konkrétní fakta, která budu moci jasně formulovat někdy na závěr vašich vystoupení, proč je potřeba pandemický zákon mít. Já v žádném případě nikdy nikomu nebudu vyhrožovat. Pokud to takhle znělo, že vyhrožuji nouzovým stavem, tak to tak rozhodně není. Já jenom hledám nějaké řešení v situaci, která možná z pohledu občanů, možná z pohledu vás, senátorek, senátorů, možná z pohledu poslankyň a poslanců není špatná, ale situace není ideální. My stále máme poměrně hodně nemocných, počet nemocných sice klesá, ale pořád se nákaza posunuje do rizikových skupin.

Máme velkou skupinu neočkovaných a já jsem rád, že jste tady očkování podpořili, protože očkování je opravdu správná cesta. Velmi za to prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore, děkuji. Očkování je opravdu ta cesta a souhlasím naprosto s tím, že situace není dobrá, protože nemáme dostatečně rychlý vývoj vakcín, které by reflektovaly rychlost mutace toho viru. Navíc mutace viru probíhá daleko nestandardněji než například u mutace viru chřipky. Nicméně realita je realita a my musíme pracovat s realitou. Já jsem ministr zdravotnictví, já jsem ministr občanů ČR, ministr zdravotnictví, které musí sloužit občanům. A to, co navrhuji a to, co musím připravovat, musím připravovat tak, abych nejen jako ministr zdravotnictví, ale i jako lékař se nemusel stydět za to, že ohrozím jakýmkoli způsobem zdraví občanů ČR.

Já jsem opravdu přesvědčen, byť pandemický zákon má řadu negativ, byť pandemický zákon není ideální nástroj, byť pandemický zákon měl být už dávno nahrazen zákonem o ochraně veřejného zdraví, jeho novelou, takže v této situaci jiné řešení opravdu není. To, co mohu udělat, mohu slíbit, že příslušnou legislativu nachystám, a pracuji na ní. Mohu slíbit, že opatření budu postupně vypínat, a pracuji na tom. Ale není možné, abych neměl nějaký legislativní rámec, protože vím, že prvních 14 dnů, nejméně první týden až 14 dnů v březnu bude nutné stále ještě mít nějaká mimořádná opatření týkající se zdravotnických zařízení a týkající se domovů pro seniory. A ta mimořádná opatření prostě nedokážu jiným způsobem ne já, ale nikdo. A stejné stanovisko má Legislativní rada vlády, stejné stanovisko mají všichni právníci, které jsem diskutoval. Nedokážu ta opatření vydat pod jinou hlavičkou než buď pod platným pandemickým zákonem, nebo pod nouzovým stavem. Jiná cesta opravdu není. Já rozumím tomu, že je to pro vás nekomfortní, jsem rád, že tady zaznívá kritika, protože kritika je jediná cesta, jak člověk může svou práci zlepšit a jak může zlepšit přípravu dalších zákonů.

Já se velmi omlouvám, že nejsem úplně komponován, protože mám výhřez ploténky a moc mi nejde s pravou rukou fungovat, ale to je můj problém, s kterým já si poradím. A omlouvám se, pokud máte pocit, že nesleduji diskusi. Sleduji velmi pečlivě diskusi, posílám poznámky jak na ministerstvo zdravotnictví, tak posílám poznámky Národnímu institutu pro boj s covidem. Teď jsem si vyměňoval dva e-maily s panem docentem Maďarem a s panem primářem Dlouhým a hledal jsem řešení, odpovědi na některé vaše odborné dotazy. Já jsem velmi rád, že ty odborné dotazy zaznívají silně. Jsem velmi rád, že diskuse probíhá úplně jinak než v PS. A jsem velmi rád, že se snad posunujeme k něčemu, co je diskuse o faktech, o datech a o tom, jak ochránit občany ČR, protože to si myslím, že to je jediné, co je v této chvíli podstatné.