o co déle jsem čekal, o to kratší budu. Pane ministře, já bych, neotáčejte se, prosím, na mě, já si myslím, že se slyšíme docela dobře, já bych měl pouze dvě repliky, dva dotazy či dvě prosby, jak chcete, si to nazvěme.

Jedna se týká bezprostředně toho, co lze posoudit v tom zákoně. Jedná se o § 2 odst. 2 písm. d). My jsme tady na jaře s ostatními kolegy z podvýboru pro sport horovali za to, aby se neuzavírala a tehdy otevřela venkovní sportoviště, vnitřní sportoviště. Já bych vás tady chtěl jako člověk ze sportovního prostředí snažně poprosit o to, abychom šetřili tímto, abychom skutečně ta sportoviště, zejména ta venkovní sportoviště, pokud to nebude nezbytně nutné, tak abychom je neuzavírali. Dopouštíme se tím hrozné věci na těch sportu chtivých a pohybu chtivých dětech, kterých ubývá, a my je ještě zavíráme doma. O tohle bych vás tady chtěl hrozně moc poprosit, abychom snad nevyužívali této klauzule, která v tom zákonu je.

Druhá věc, na kterou bych se chtěl zeptat, pane ministře, je záležitost, která úplně nesouvisí bezprostředně s materií zákona, ale v podstatě ano. Jedná se o to, že ve veřejném prostoru se dnes veřejně hovoří o tom, jak to bude s redukcí pracovníků, s úsporami na krajských hygienických stanicích. Chtěl bych vás moc poprosit o to, aby bylo možno od těchto redukcí upustit, protože vím ze své zkušenosti, mám doma manželku, která pracuje ve vedení školského zařízení, vidím, jak po sobotách, po nedělích komunikují s hygienou, dávají do karantény třídy, že ta práce těch hygieniků není jednoduchá. Chtěl bych vás požádat o to, pokud to jenom trošku půjde a bude to ve vaší moci, zkuste zachovat ten početní stav těch krajských hygienických stanic aspoň po tu dobu, dokud ještě nás tady ta choroba obtěžuje.

Já vám za to děkuji.