Ona ta paradigmata, co se týče toho covidu, v nás přetrvávají často, aniž bychom si to uvědomovali. Já bych si dovolil vaším prostřednictvím, pane předsedající, odpovědět na dvě otázky. Jednak vaším prostřednictvím kolegu Žaloudíkovi. Pochopitelně ty ostatní písmena řecké abecedy byly využity, ty mutace toho viru, ale já myslím, že to oba víme. Protože, vaším prostřednictvím, Honza Žaloudík je dramaticky vzdělanější lékař než já. Tak ty mutace pouze nebyly dominantní, byly to minoritní mutace, které v podstatě zmizely. Ten virus mutuje velmi rychle. A sekvenací, omikron má už několik podmutací, které ale zatím nemění to bazální zařazení toho viru. Je to věc, které my – já nerozumím jaksi vůbec a nevím, jestli je tady někdo z genetiků, kdo by to dokázal dostatečně pečlivě vysvětlit. Podobně jako třeba v Brně profesorka Pospíšilová. Nicméně ty ostatní písmena řecké abecedy byly využity.
Co se týče té otevírací doby, a tady bych si také dovolil odpovědět, ano, ono to není logické, proč zrovna desátá hodina. Ale ta logika toho byla ta, že někde v této době, a teď se omlouvám, ale takto to interpretovala řada zemí, která to pravidlo zavedla, se otevírají noční podniky, kde se, řekněme, konzumuje alkohol ve větší míře a nechodí se tam na nějaký oběd, kde sedíte u stolu. A ta konzumace toho alkoholu pak vede k tomu, že byť ti lidé chtějí ty opatření dodržovat, tak postupně, jak se ta situace posouvá, tak je nedodržují. To samozřejmě není úplně medicínsky správné vysvětlení.
Já, když jsem byl v opozici, tak jsem vždycky upozorňoval, že prostě riziko šíření infekce, tak jak jsme se to učili ve škole, je v podniku, kde je několik stolů, jdete tam s rodinou, sedíte u toho stolu a rodina předtím spolu je doma bez roušek, prakticky blízké nule. Takže opatření v takovémhle podniku dělat je naprostý smysl, alespoň z medicínského hlediska. Na druhé straně v baru, pro mě synonymum baru je název Modrá laguna, nevím, jestli takový bar existuje, tak v takovémhle baru, kde ten, řekněme ta vzdálenost mezi těmi účastníky je tak blízká, že nejde nedotýkat, tak tam, že, samozřejmě vzhledem k tomu, že každý má v ruce nějaký nápoj, tak to riziko, že se bude šířit jakákoliv infekční choroba, která se přenáší vzduchem, formou aerosolu, navíc když to prostředí není větrané, není tam dostatečně kvalitní klimatizace, je naopak obrovské.
Problém je, že legislativa neumí odlišit tyto typy podniků. Já jsem tuto debatu vedl dlouhodobě s hospodářskou komorou. Dlouhodobě – tím myslím několik měsíců. Hledali jsme cestu, jak z toho ven. Hledali jsme cestu, jak například hotelům umožnit, aby v podstatě fungovaly bez omezení, jak umožnit restauracím, kde jsou jenom stoly, aby fungovaly bez omezení. Cokoliv, co právníci, a nemyslím tím právníky Ministerstva zdravotnictví, ale legislativce vlády a kohokoliv, cokoliv, co vymysleli, tak se buďto ukázalo nerealizovatelné z pohledu té sekce Hospodářské komory, nebo to naopak znamenalo, že to nebude platit pro nikoho.
To je asi to vysvětlení. Já se omlouvám, já mám nulové ambice tady říkat cokoliv vyššího než to, co považuji za pravdu a co si sám myslím, že pravda je. A nebudu tady si nic vymýšlet. Prostě tak to je, takto je to tam definováno. Já jsem si posuzoval, nechal jsem si udělat analýzu dalších 7 zákonů v různých zemích, které nejsou pandemické, ale kde je definováno, kde byla implementována ta legislativa, ten certifikát. A ty země to řeší velmi podobně, protože tento problém je obecně ve všech zemích stejný a obecně se velmi problematicky definuje ta hranice mezi bezpečný nebezpečný. Tak tolik jenom na vysvětlenou.
Děkuji.
