Zákaz zakrývání obličeje na veřejnosti je už nyní upraven v naší legislativě v oblasti účasti diváků na sportovních utkáních, resp. co se týče shromažďovacího práva a účasti na různých demonstracích. Nejde tedy o úpravu zbrusu novou. Cílem této námi předkládané úpravy je, stejně jako ve zmíněných případech, ochrana společnosti a také ochrana bezpečnosti občanů ve veřejném prostoru. Jedná se tak o ochranu práv a svobod občanů ve smyslu otevřenosti, respektu a vzájemného soužití v jedné společnosti, o ochranu rovnosti, rovnoprávnosti a lidské důstojnosti. Proto navrhujeme napříště požadovat za přestupek zakrývání obličeje na veřejných prostranstvích způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje identifikaci příslušné fyzické osoby, vyjma případů, kdy takové zakrývání obličeje nebo jeho části souvisí s plněním nějaké zákonné povinnosti, s výkonem povolání, umělecké nebo sportovní činnosti, nebo když vyplývá ze zdravotních důvodů.
Cílem této navrhované úpravy je tedy zvýšení úrovně ochrany bezpečnosti osob a veřejného pořádku a také předcházení protiprávnímu jednání nejenom teroristického typu. Je zcela evidentní, že zahalováním obličeje rovněž dochází ke ztížení identifikace určité fyzické osoby, například při vyšetřování trestné činnosti a odhalení pachatele trestného činu či přestupku nebo při pátrání po pohřešovaných osobách. Zákaz zahalování, jak je definován v našem návrhu zákonné úpravy, se vztahuje pouze na veřejná prostranství nebo na veřejně přístupné objekty. Nemá ambici vlamovat se lidem do jejich soukromí.
Samozřejmě se nelze vyhnout souvislosti zahalování obličeje a ideologie islámu. K tomu je možné poznamenat, že takové zahalování obličeje je zde jednoznačně projevem degradace a ponížení ženy, podřízeného postavení žen v islámu, které je neslučitelné s pojetím lidských práv a svobod, o rovném postavení mužů a žen západní, demokratické a svobodné společnosti a také to, že toto islámské zahalování obličeje na veřejnosti není primárně projevem víry či náboženství, ale jednoznačně politickým poselstvím a projevem politického islámu. Ale i pokud by snad někdo trval na tom, že zahalování obličeje je projevem určité víry, lze namítnout, že podle naší Listiny základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku, má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s jinými soukromě, nebo veřejně, ovšem výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Zákaz zahalování na veřejnosti přitom není v evropských státech, včetně států, kde žijí velmi početné muslimské komunity, ničím neobvyklým a ojedinělým. Právní úpravu obdobnou té naší, té námi předkládané, disponují například Francie, Belgie, Rakousko i Dánsko. Francouzská, ale i obdobná švýcarská právní úprava dokonce prošla úspěšně testem posouzení a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku coby přípustná z hlediska základní ochrany lidských práv.
A teď si dovolím říci trošku podrobnější specifikaci tohoto navrhovaného zákona. Podle § 5 o některých přestupcích, ve znění zákona tohoto zákona, dále jen zákon o některých přestupcích, se fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že cestou na organizované sportovní utkání, v místě takového utkání nebo cestou zpět z takového utkání má obličej zakrytý způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje její identifikaci. Obdobnou úpravu obsahoval i předchozí zákon o přestupcích, kdy podle § 47 tohoto zákona se přestupku dopustil ten, kdo cestou na organizované sportovní utkání, v místě takového utkání nebo cestou zpět z takového utkání má obličej zakrytý způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje jeho identifikaci.
Obdobná povinnost a na to navazující skutková podstata přestupku je upravena v zákoně č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, dále uvádím jen zákon o právu shromažďovacím, kdy podle § 7 tohoto zákona účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje jejich identifikaci. Podle § 14 tohoto zákona o právu shromažďovacím se fyzická osoba jako účastník shromáždění dopustí přestupku tím, že v rozporu s tímto paragrafem o právu shromažďovacím má zakrytý obličej způsobem, který ztěžuje nebo znemožňuje její identifikaci.
Povinnost, respektive dosavadní skutková podstata přestupku podle zákona o některých přestupcích, postihující jednání fyzické osoby, která má cestou na organizované sportovní utkání, v místě takového utkání nebo cestou zpět z takového utkání obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím její identifikaci, se ale nevztahuje na všechny eventuální případy, kdy je zapotřebí identifikovat konkrétní fyzickou osobu. Z tohoto důvodu se tato změna navrhuje v § 5 zákona o některých přestupcích.
Cílem navrhované této právní úpravy je ochrana interakce mezi jednotlivci ve společnosti, kterou lze považovat za klíčovou pro vyjádření pluralismu, tolerance a otevřenosti, bez kterých nemůže demokratická společnost existovat. Jedná se tak o ochranu práv a svobod jiných osob a zajištění respektu k minimální sadě hodnot otevřené a demokratické společnosti. Mezi tyto hodnoty patří princip vzájemného soužití v jedné společnosti, rovnost pohlaví a lidská důstojnost. Obličej totiž tvoří základ pro rozpoznání lidí stejně jako obličej umožňuje číst signály a také pocity ostatních lidí. Obličej tak hraje zásadní roli ve vzájemné interakci v naší společnosti.
Dalším cílem navrhované právní úpravy je důsledná ochrana bezpečnosti osob a veřejného pořádku a předcházení protiprávnímu jednání, a to nejenom před terorismem, ale i před ostatními trestnými činy a přestupky. Zahalením obličeje dochází nejenom ke ztížení identifikace fyzické osoby a odhalení pachatele trestného činu či přestupku, ale i ke ztížení odhalení osob pohřešovaných nebo hledaných Policií České republiky, případně osob, které jsou v zájmu dalších bezpečnostních služeb České republiky. Policie České republiky, stejně jako další bezpečnostní služby České republiky disponují bezpečnostními kamerovými systémy obsahující identifikační software, který je schopen vyhledat a identifikovat takové osoby.
Zahalování obličeje také snižuje možnost bezpečnostních služeb odhalovat pachatele protiprávních jednání a osoby, které jsou hledány, nebo které se pohřešují. Je také zapotřebí zdůraznit, že zahalený obličej neznemožňuje pouze identifikaci fyzické osoby, ale má i značný psychologický vliv na zahalenou osobu, která, pokud je její identifikace stížená, má větší pocit nepostižitelnosti, a to snižuje její zábrany páchat protiprávní jednání.
Zákaz se vztahuje pouze na veřejná prostranství nebo na pobyt ve veřejně přístupných objektech. Veřejným prostranstvím podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Veřejně přístupným objektem je takový objekt, kam má přístup více lidí a kde se zpravidla více lidí zdržuje, přičemž se nemusí nutně jednat o objekt přístupný bez omezení kdykoliv a komukoliv, přičemž není rozhodné, je-li takový objekt přístupný jen určitému okruhu osob a v určitou dobu.
Zákaz zahalování obličeje se však netýká běžných životních situací, jako je například bezpečnostní helma policisty, maska herce v divadle, či ochranná přilba brankáře při hokeji a podobně. Zákaz zahalování na veřejnosti není v rámci států Evropské unie ojedinělý a obdobná právní úprava, jako je náš předkládaný návrh, je přijata ve Francii, Belgii, Rakousku a také v Dánsku. V případě francouzské právní úpravy byl takový zásah shledán přípustným podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ze dne 1. 7. 2014. Byl to případ S. A. S proti Francii.
Zákaz zahalování ve vymezených objektech nebo vztahující se pro pouze některé osoby, například zákaz učitelům, popřípadě jiným státním zaměstnancům nosit náboženské symboly při výkonu povolání včetně šátků, je přijat také ve Španělsku, Německu, Švýcarsku a Velké Británii. V případě švýcarské právní úpravy byl takovýto zásah shledán přípustným podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ze dne 15. 2. 2001. Byl to případ Dahlab proti Švýcarsku. Předkládaný návrh vycházel z právních úprav v Rakousku. Důsledkem přijetí navrhované úpravy by mělo být výrazné zvýšení bezpečnosti osob a veřejného pořádku a předcházení tím protiprávnímu jednání zejména na veřejnosti a ve veřejně přístupných objektech. Za přestupek podle § 5 tohoto zákona o některých přestupcích lze uložit pokutu do deseti tisíc korun. S ohledem na specifičnost právní úpravy podle zákona o právu shromažďovacím není tato tímto návrhem zákona dotčena. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, stejně jako s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Podle článku 16 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších změn a doplňků, dále jen Listina základních práv a svobod, má každý právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováním obřadu, kdy výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, nebo práv a svobody druhých.
Podle článku 17 Listiny základních práv a svobod je svoboda projevu zaručena a každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, kdy svobodu projevu lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Návrh zákona je tak právě tímto opatřením demokratické společnosti, které je nezbytné pro takovouhle ochranu. Naše navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, ani rozpočty krajů a obcí, ani na podnikatelské prostředí České republiky a zároveň nepředpokládá žádné sociální dopady, ani nemá vliv na životní prostředí. Neobsahuje žádná ustanovení, která by byla diskriminační vzhledem k ústavním požadavkům rovnosti žen a mužů. Stávající právní úprava, ani navrhovaná právní úprava, se nedotýká soukromí, ani osobních údajů, nepřináší žádná korupční rizika a nemá vliv na obranu státu, ale má pozitivní vliv na bezpečnost, a to ve směru zvýšení bezpečnosti.
Takže závěrem, jak jsem se již na začátku zmínil, žádám vás tedy tímto o předřazení tohoto bodu č. 29, sněmovní tisk 6, za bod, který uvedl můj předřečník. Děkuji vám za pozornost.
