Ukrajina udělala od roku 2014 velký pokrok, pokročila ve vývoji svobod a demokratických hodnot a stala se suverénnější a méně závislou zemí. A právě tyto kroky k sebeurčení a k demokratické svobodné společnosti se Kreml snaží potlačit. Každá země má právo určit si svou vlastní budoucnost a jakékoliv zamezování tohoto práva je příznakem logiky minulého století. Proto jsem rád, že cílem EU je ukázat jednotu a zabránit násilí na kontinentu, což dala najevo i tím, že ruskému ministrovi zahraničí na jeho 27 dopisů s požadavky odpověděla jednohlasně nebo tím, že se řada zemí EU podílela na vzniku jasné a rozhodné pozice NATO.

Věřím, že diplomatická řešení ještě nejsou vyčerpána a pevně doufám, že budou hrát v řešení konfliktu hlavní roli a povedou ke konkrétním činům. Pokud by Kreml však zvolil násilnou cestu, blok má připraven komplexní sankční balíček. Dalším krokem bude pak cílené zamezování růstu ruské ekonomiky.

I tento konflikt je příkladem toho, v čem jsem zatím neuspěli. EU nemá funkční a respektovanou zahraniční politiku a tak relativní dosavadní úspěch diplomacie je spíše zásluhou NATO, jasné politiky USA a aktivity některých evropských politiků. Potřebujeme též být lépe připraveni na případ "nedostupnosti" dovozů energetických surovin, zejména plynu a být s to je nahradit. Zásadní roli hraje (opět) snižování spotřeby (energetická efektivita) a rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů.