Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené a milé paní poslankyně, vážení poslanci, dnešní mimořádná schůze se věnuje dopadům činnosti dolu Turów na území České republiky a jeho poškozování životního prostředí a je tedy pro mě trošku překvapením, že dneska na tomto jednání je (smlouva?) tak kritizována. Já bych chtěla říct, že je dobrým řešením ve vztahu k České republice, že jsme vyhráli, nikoli že jsme prohráli, naopak, že z ní tratí Polsko.
Pár věcí vysvětlím a začnu tím, že těžba je v této lokalitě už konána sto let, možná i víc. K zásadnímu poškozování našeho životního prostředí došlo zhruba v 80. letech minulého století, je to tedy více než 40 let, a to tím, že se přetěžila určitá izolační vrstva a začaly se ztrácet podzemní vody. Ze začátku to bylo docela radikální, postupně došlo až k poklesnutí o 70 metrů za celou tu dobu těžby od 80. let do teď, zhruba do roku 2020.
O tom, jak řešit podmínky pro těžbu, se jedná už několik let a nejintenzivněji poté, co Česká republika podala žalobu. Vyjednávací tým, který pracoval na smlouvě, byl složený z odborníků jak na právo, mezinárodní právo, na složky životního prostředí, byly u toho i odborné organizace a ten vyjednávací tým, chtěla bych zdůraznit, byl stále stejný. Změnili se jenom v určitou dobu ministři. Ten vyjednávací tým pracoval i pro pana ministra Brabce celou tu dobu, a proto anebo i proto nepovažuji podstatnou část té smlouvy za špatnou. Naopak, je velmi dobře odborně postavená. Není pravda, že nechrání zájmy České republiky a zájmy českých občanů, naopak. Není pravda, že jsme drželi v ruce silné karty, kterými bychom mohli ten soudní spor dohrát. Je pravda, že jsme získali, co se získat dalo, protože podmínky, které nakonec byly 30. září nějak zveřejněny, byly ještě okomentovány polskou stranou v listopadu, kdy psala, že žádá o změnu té výše kompenzační částky na 34 a změnu dohledu Evropského soudního dvora na tři roky. Já jsem neslyšela, že by polská strana někdy v procesu uplatňovala počkáme si na novou vládu, bude slabší. Já jsem naopak slyšela, polská strana mě informovala, že nebylo možné už dohodnout tu smlouvu, protože byli odkázáni na novou vládu a já tomu rozumím.
Naše dohoda byla podepsána poté, co já jsem jela do terénu. já jsem si v prvé řadě - moje první pracovní, hodně pracovní návštěva byla v Libereckém kraji v Hrádku nad Nisou, kde jsem se setkala se starosty, setkala jsem se i s panem Starcem, a ptala jsem se jich, jak jim ten způsob vyjednávání se zdál, zda vše bylo z jejich strany přijato, zda tedy jsou v dohodě zahrnuty jejich požadavky, zda o nich ví. Myslím si, že jsem si s nimi vše řekla a že dohoda je v souladu s tím, co to území potřebuje a co potřebují občané tohoto území.
K rychlosti vyjednávání dohody. Nevím, dohoda se vyjednávala velmi dlouho, my jsme ji jenom dokončili a že jsme ji dokončili 3. února, v den, kdy vyšlo stanovisko generálního advokáta, je vlastně velmi dobře. Motivace polské strany uzavřít tu smlouvu s námi byla den ode dne menší, jejich tlaky na změnu těch atributů smlouvy byly čím dál větší, protože platili pokutu nebo nabíhalo jim penále z předběžného opatření Evropského soudu. Tady se hodně šíří, že jsme měli silné karty v rukou a že by nám Evropský soud přisvědčil a my jsme mohli díky žalobě dosáhnout větších peněz, větších práv, ještě lepších podmínek smlouvy. Není tomu tak. Já si tady nyní dovolím ocitovat ze stanoviska generálního advokáta.
Nejdříve na samém začátku okomentoval, přečtu větu: V této souvislosti je třeba doufat, že závěry, k nimž Soudní dvůr v tomto rozsudku dospěje, vytvoří základ pro budoucí dohodu obou členských států, která jim umožní sladit jejich příslušné zájmy v duchu dobrých sousedských vztahů, a to při současném zajištění plného souladu s unijním právem. Návrh generálního advokáta - a já si dovolím tady ocitovat závěr, který by pravděpodobně byl i závěrem žaloby a rozhodnutí Soudního dvora. Česká republika žalovala v jedenácti žalobních bodech. Soudní dvůr rozhodl v náš prospěch ve čtyřech, a to: přijetím právní úpravy umožňující příslušným správním orgánům prodloužit povolení k těžbě bez posouzení vlivu na životní prostředí - Polská republika porušila. Takže jeden. Nezveřejněním obsahu rozhodnutí o povolení těžební činnosti do roku 2026 a k němu připojených podmínek ani důvodů a úvah - Polská republika porušila. Nezveřejněním obsahu rozhodnutí o povolení činnosti do roku 2026 v souladu se zákonem o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí - polská strana porušila. A neposkytnutím kompletních informací ohledně řízení o vydání rozhodnutí o povolení těžební činnosti nesplnila Polská republika povinnosti, které pro ni vyplývají ze zásady loajální spolupráce. A v dalších sedmi bodech byla naše žaloba zamítnuta včetně žalobního bodu, kde jsme se domáhali poškození vodního útvaru. V tomto bodě z výše uvedených důvodů navrhuji tento žalobní bod zamítnout jako neopodstatněný.
Není tedy pravda, že bychom rozhodnutím Evropského soudního dvora dosáhli toho, že se zastaví těžba hnědého uhlí, že by nám polský soud přiřkl nějaká kompenzační opatření nebo že by nám stanovil podmínky, za kterých nám Polsko nahradí škody vzniklé na našem životním prostředí. Nemohli jsme a ani tak žaloba nesměřovala, žaloba Česká republika - Polsko, z hlediska směrnice o škodách na životním prostředí z jednoho prostého důvodu. Škody na životním prostředí se dají žalovat na základě směrnice o škodách a její přílohy III jenom za činnosti, které jsou v této příloze uvedeny a tam těžba bohužel uvedena není. Možná je z toho pro nás poučení - apelovat, abychom upravili některá mezinárodní práva a zrovna ta, která se týkají životního prostředí.
Dohoda, která byla tedy uzavřena, je jediným a velmi dobrým řešením, jak začít konečně pracovat na ochraně našeho životního prostředí. Do doby uzavření dohody jsme vůbec neměli informace, polská strana neposkytovala informace o své těžbě, o rozsahu čerpání vod, o měření jednotlivých složek životního prostředí. Dnem podpisu smlouvy přistoupila na podmínky, kdy už my tyto informace máme. Některé projekty, které nám dali, se překládají do češtiny, ale v současné době už se naplňují podmínky dohody.
Dohoda je, ještě jednou chci zdůraznit, v souladu s veškerým právem, českým, unijním i mezinárodním. A pro Polsko je určitě nevýhodná. Jednak nám muselo postoupit kompenzační finanční prostředky, ale to jsou věci, které z hlediska ochrany životního prostředí beru jako bezvadný bonus na to, abychom si mohli postavit hlavně vodovody, které, pokud by nedošlo k uzavření dohoda, my bychom nikdy nedostali žádné kompenzační peníze od Polska, tak my bychom museli vodovody postavit a ze svých zdrojů. Ale je to, jak říkám, bonus navíc.
Co je pro nás z hlediska dohody výhodné a co budeme vymáhat a na čem už expertní skupiny začaly pracovat, Polsko se zavázalo k vybudování zemního valu, který bude odhlučňovat území, ozelení, takže bude plnit i částečně funkci snížení znečištění ovzduší a určitě bude mimo jiné jeden z prvků, který bude bránit světelnému znečištění, za své na svém území.
Dále Polsko již nyní ve spolupráci s našimi experty vytipovává místa, kde bude umísťovat zařízení k měření hluku, kde budou umístěny stanice na měření znečištění ovzduší, a současně také budeme vytipovávat místa pro odvrtání monitorovacích vrtů na měření hladin podzemní vody na českém území a doplní se monitoring na polském území. Polská strana, jak tu bylo řečeno, hodně je tady to předmětem jednání, sporů a výtek, buduje hydraulickou stěnu. To nebyla podmínka naší strany, to si polská strana skutečně buduje jako zábranu natékání naší vody k nim do dolu.
Hydraulická stěna je umístěna tak, aby zabránila největšímu odtoku a samozřejmě bude mít i pozitivní vliv pro nás. Pokud se podaří ji vybudovat podle projektu, který tu je, a pokud splní po ročním zkušebním provozu veškeré zkoušky nepropustnosti, může se postupně navyšovat hladina podzemních vod a může dojít i k ovlivnění a zlepšení vod ve zdroji pitné vody (v) obci Uhelná.
Pokud by stěna nesplnila parametry, dohoda řeší její prohloubení, rozšíření a případně, když nesplní ani toto, zastavení těžby směrem k České republice. Poprvé jsme také v rámci dohody dostali mapové podklady k těžbě a čára v příloze číslo 1, kde se zastaví těžba, když nebude hydraulická stěna fungovat k 30. 6. 2023, je tam jasně vyznačena. Proč je mezivládní dohoda lepším řešením, než rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, je doufám z tohoto jasně zřetelné. Rozhodnutím Soudního dvora bychom měli rozhodnutí o tom, že Polsko nesplnilo v procesu posuzování vlivů některé procesní záležitosti, sdělení informací, řádné vyvěšení a podobně, ale tady tyto věci navíc už Polsko nahradilo, tam proběhl nový proces posuzování vlivů, takže už nyní ty závady byly odstraněny.
Takže bychom měli možná rozhodnutí Soudního dvora, které nám dá za pravdu, ale neměli bychom žádné páky dál po Polské republice chtít informace, chtít opatření, chtít budovat zemní val, hydraulickou stěnu a už vůbec ne chtít finanční prostředky.
Teď bych se chtěla ještě vyjádřit k dohledu Evropského soudního dvora a v tom, co je ve smlouvě napsáno. Dovolím si trošku zdůraznit, že ta smlouva je uzavřena, prosím, na dobu těžby, nikoliv na 5 let, o kterých se tu neustále mluví. Na celou dobu těžby a v některých bodech dokonce i 5 let po ukončení těžby, protože si chceme sledovat i některá zahájení prací na rekultivaci.
Po celou dobu těžby bude probíhat vzájemně monitoring nejenom náš, ale i jejich, vzájemné předávání informací a smlouva také řeší případ, kdy dojdeme ke sporu, vzájemně obě strany. Bez ohledu na délku výpovědní lhůty tedy zodpovědně prohlašuji, že pokud by došlo k tomu, že prokážeme měřením našich složek životního prostředí, že dochází k poškozování, máme šanci to řešit jednak cestou nejdříve expertů, pak diplomatickou a pak samozřejmě i oznámením Evropské komise (komisi?) a následně podáním žaloby k Evropskému soudnímu dvoru.
Co znamená dohled Evropského soudního dvora 5 let? To je minimální délka trvání dohledu soudního dvora na celou smlouvu. Určitě by bylo velmi výhodné mít takový dohled po celou dobu a vždy přijít, porušuje se tato smlouva, dáváme k rozhodnutí evropskému soudu. Pět let považuji za kompromis, který, myslím si, neohrozí zájmy ochrany životního prostředí České republiky, protože část podmínek, které už ve smlouvě byly, jsou dávno splněny, dávno nedávno, ale splněny, část je připravena tak, že se v průběhu 5 let splní.
Měl by to být zemní val, měla by to být hydraulická bariéra, rozhodně celý systém monitorovacích vrtů a monitorovacích měřicích stanic, a za dobu 5 let bychom už měli mít relevantní informace a můžeme se vlastně při nedodržování této smlouvy, případně při tom, že budeme mít dostatek důkazů o tom, že dále škodí našemu životnímu prostředí, opět obrátit na soudní dvůr k řešení, a to i po 5,5 letech, které jsou tam uvedeny jako minimální doba trvání, možnost vypovědět tuto smlouvu a přestože dojde - doufejme, že ne - ale kdybychom připustili, že polská strana po 5,5 letech vypoví tuto smlouvu, zůstává spousta článků dohody v platnosti po celou dobu těžby, a v některých bodech i 5 let navíc. Dovoluji si to zdůraznit možná podruhé, ale je to velmi důležité.
Znova jenom ještě pokusím se, musím podtrhnout to, že pokud skutečně dojde k prokázání nepropustnosti hydraulické stěny, těžba uhlí se zastaví směrem k České republice. Žádné unijní právo ani mezinárodní právo nemůže dokázat to, že by Polsku zakázalo těžbu uhlí úplně.
Kromě všech složek životního prostředí, které jsem uváděla, které jsou ve smlouvě ošetřeny - hluk, ochrana ovzduší, podzemní vody, světelné znečištění - máme ještě jednu podmínku, nebo ve smlouvě jsou podchyceny ještě podmínky pro měření poklesu půd vlivem těžby. I toto je velmi důležitý bod smlouvy, který bude řádně sledován a budeme si předávat informace a měření v rámci expertních skupin. Kromě podmínek technických a ryze odborných, které jak říkám, nevznikaly teď náhle, tajně, poslední měsíc, na kterých se pracovalo dlouho, a celému týmu, který na tom pracoval, velmi děkuji, tak jsou součástí dohody i finanční prostředky na práci expertní skupiny, která bude spravovat fond malých projektů. Budou to zástupci hlavně samospráv, kteří budou rozhodovat na straně polské i české, jak se užijí prostředky, které tam česká i polská strana shodně bude posílat ve výši 250 000 euro. Účelově budou určeny na řešení životního prostředí, na jeho zlepšení. Chceme podpořit, a doufám, že tomu tak bude, projekty, které zadrží vodu v krajině, ozelení tady tu vodu, sázení stromů a tak dále, aby se zlepšila krajina.
Překvapují mě tady názory, že má dojít ke znehodnocení Jizerských hor. Takovou informaci nemám a není ničím podložena. Velmi mě také překvapilo, že existují nějaké studie, které říkají, kolik vlastně už Polsko způsobilo škod na našem území. Neznám tyto studie a neznám ani tu výšku 2 miliardy korun, že by to mělo být. Zda je to málo, nebo moc, taky neumím posoudit.
Jaké kroky děláme teď po podepsání dohody a jsou skutečně v těsné spolupráci jak polské strany, tak nás? Máme jmenovány zmocněnce. Zmocněnci už připravují jednání a budeme vytipovávat vzájemně místa pro měření hluku, pro měření znečištění ovzduší, místa, kde budeme měřit poklesy půd, a hlavně jde o vybudování monitorovacích vrtů pro měření hloubek hladiny podzemních vod. Také si vzájemně předáme všechna doteď zjištěná hydrogeologická data a informace, jež mají souvislost s vlivem na podzemní vody v dotčených oblastech a množství čerpaných vod v dole Turów.
Ministerstvo životního prostředí už pracuje na takovém interním plánu, kde budou rozděleny povinnosti jednak zmocněnci, jednak pracovníkům odborných organizací, jako je Česká geologická služba, Český hydrometeorologický ústav, Výzkumný ústav vodohospodářský, abychom řádně pokryli všechny body smlouvy a dohody a mohli je kontrolovat a včas reagovat. Polská strana již nyní buduje dvě automatické stanice v severním a jižním okolí dolu. Ty budou zaměřeny na kvalitu ovzduší. A vše vlastně bude se souhlasem české strany. Dohoda nám taky umožňuje konečně si provést i kontrolu přímo v samotném dole.
Možná znova bych zdůraznila, že dohoda je skutečně tím nejlepší řešením pro to, pokud chceme, aby se životní prostředí v dané oblasti zlepšovalo, pokud skutečně chceme, aby byly zahájeny likvidace škod, které už tam jsou způsobeny stoletým působením a minimálně čtyřicetiletým vážným zásahem do podzemních vod, tak je skutečně tím nejlepším řešením, protože my teď můžeme začít pracovat na nápravě těch škod a na zlepšování. A taky si můžeme hlídat, aby polská strana nepřekračovala povinnosti ze zákonů, které jí vyplývají, a povinnosti, které jí vyplývají z naší dohody.
Znova bych chtěla ještě zdůraznit, že je dohoda v souladu se všemi mezinárodními i unijními zákony a je i v souladu s naší ústavou a s naší Listinou základních práv a svobod.
Zazněly tu ještě připomínky k tomu, že na naší straně jsou i polské orgány, konkrétně polský soud. Polský soud rozhodl ve věci projednání rozhodnutím. Jeho výsledek ale neznáme. Toto rozhodnutí není zveřejněno, abych ho mohla okomentovat, o čem přesně je. Ale týká se procesu povolování prodloužení těžby do roku 2044. Předpokládám, že zřejmě došlo opět k nějakému pochybení v procesu posuzování vlivů.
Ale musím upozornit, že existuje ještě jedno rozhodnutí, které je o povolení těžby v Polsku, a to je do roku 2026, které jsme původně napadli, ale kde už Poláci napravili procesní chyby, takže minimálně toto rozhodnutí je platné. A předpokládám, že i s rozhodnutím polského soudu se bude umět těžební organizace vypořádat nikoli ve prospěch české strany.
Doufám, že se mi podařilo některé obavy z toho, že smlouva je neplatná, nevýhodná, nebo že prodává naši vodu Polákům, vyvrátit. A znova bych ještě chtěla zdůraznit, že 90 % smlouvy, možná 95 % smlouvy skutečně nevznikalo teď v letošním roce, ale je výsledkem práce týmu, který já nezpochybňuji. A myslím si, že kompromisy, které byly přijaty, to znamená pouhé snížení o 5 milionů euro, samozřejmě není to malá částka, ale není to nic fatálního. A změna dohledu Evropského soudu z 10 na 5 let je pro nás z našeho pohledu kompromisním, dobrý řešením. A my si v této délce trvání této smlouvy umíme poradit.
Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
