Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, padlo tady už dnes mnoho. Nebudu mluvit dlouho, ale dovolte mi alespoň krátkou rekapitulaci, protože já jsem nedávno vládu nazval jakožto korporátní vládu pro elity, tak dneska bych to poopravil, že to je vláda vlastňáků, vlastních gólů.
Poté, co jsme zaregistrovali to, že byla snaha hodit totálně podnikatele přes palubu, nepodpořit je v rámci covidových programů, přišel další vlastňák, což je energetická nepodpora, která míří jak na domácnosti, tak na firmy. Jenom zdůrazňuji slovo nepodpora. Pak následoval pandemický zákon, tam to byly dva vlastňáky, jeden ještě od Senátu. A poslední vlastní gól, který si vláda dává, je Turów. A tady nejde jenom o to, co tady padlo ve smyslu výpovědní lhůty, můžeme diskutovat o hloubce těžby, nebo o podzemních stěnách, ale on ten ďábel je skryt v detailu. A paní ministryně životního prostředí, prostřednictvím paní předsedající, správně řekla 90 % že je ještě od původní vlády. Ale právě těch 10 nebo 5 %, která se týkají té lhůty, tak ta jsou jedna z těch nejvíce rozhodujících. Protože ten problém má ještě daleko větší přesah, a to je v tom, že se projednával ve zvláštním režimu. Doslova a do písmene, bylo to na tajňačku. Což bych pochopil, kdyby se jednalo o ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Ale tady se nejednalo o ohrožení bezpečnostních zájmů, tady se jednalo o něco, co sleduje nejenom valná část České republiky, ale zejména ta příhraniční část a ta otevřenost, transparentnost, co se projednává, jak to vypadá, možnost se vyjádřit, vytvořit na to nějaký tým, nechat třeba k tomu vyjádřit i opozici, tím spíše, že na části těch parametrů pracovala, považuji nejenom za slušnost, ale za nezbytnost.
Nemluvě o tom, že v článku 35 Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod do slova a do písmene jasně zaznívá, že každý má právo na příznivé životní prostředí. Možná i zde jenom připomínka k tomu, že stále nemáme zmocněnce nebo zmocněnkyni pro lidská práva, že by se to možná řešilo lépe.
Uzavřu to tím, co mě dneska nesmírně překvapilo. A to je příspěvek na sociální síti pana poslance Toma Philippa, kterého si jinak vážím, protože myslím, že diskuse s ním vždycky bývá korektní. Ale dovolím si odcitovat: Budeme dnes ve Sněmovně šaškovat, anebo pracovat? Kecat o přátelském urovnání sporu s Poláky, anebo jednat a odhlasovat závazek naší vládě k maximální politické, ekonomické a vojenské podpoře? Rozumíme zřejmě vůči Ukrajině.
Pomíjím tedy to, že jsme se vůči Rusku jasně vymezili nejenom včera, ale i dnes ráno. Jasně jsme odsoudili agresi, ale nevím. co se chystá zde dnes ve Sněmovně ve smyslu odhlasování závazku k maximální politické, ekonomické podpoře. Tak nechť to někdo otevře! Ale já jsem nezaznamenal, že by někdo s tím přišel. Čili přiznám se, že tomu vůbec nerozumím a má-li to tak být, tak předpokládám, že se to ještě zvedne. Možná, že se odsouhlasí program a tam se to ještě zařadí. I když nevím přesně, jakým způsobem, jakou procedurou. Ale, že bychom zde šaškovali a kecali v rámci Turówa, když je to natolik důležitá agenda, natolik důležitá věc, která se zde ostře sledovala i na mezinárodní úrovni, to podle mého názoru jsou neuvěřitelná slova. A já jsem rád a děkuji za to paní ministryni životního prostředí, že k tomu nepřistoupila tak, že by zde šaškovala nebo kecala. Ona zde podotýkám vůbec nejdéle ze všech řečníků se snažila věcně vysvětlit celou řadu věcí, za což jí děkuji. Mě tedy nepřesvědčila, ale to není podstatné, jestli mě přesvědčila, nebo nepřesvědčila. Podstatné je to, že o tom chce na půdě Parlamentu diskutovat a toho já si nesmírně vážím. Děkuji.
