No, je to složité. A to, co jsme tedy také chtěli, aby se v návaznosti na takovou zprávu, aby se nějak vyhodnocovala. Například a především aby se vyhodnocovala efektivita vynakládaných výdajů. A těmto dvěma problémům bych se věnoval samostatně, nebudu tady číst těch dalších 11, jak jsem měl původně, abych vás úplně nezdržoval, ale řeknu dva takové okruhy. Ten jeden se týká národních parků. A nemluvím o tom jenom kvůli těm národním parkům, ale spíš je to obecnější ukázka toho, jak ty věci potom nefungují. Například v případě právě těch požadovaných údajů o národních parcích, kdyby Ministerstvo životního prostředí chtělo, tak by mohlo monitorovat nebo ukazovat některé věci. Například když tady ministr Brabec v roce 2017 při obsáhlé novelizaci zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, tak tady říkal, do televize říkal – otevíráme národní parky lidem. Jako kdyby do té doby to tomu resortu někdo zakazoval. Otevíráme národní parky lidem. No tak člověk by si řekl, rád bych viděl jako ministr, jestli nekecám? Tak chci vidět, jestli jsme to naplnili. Po 3 letech třeba bych se podíval, kolik nových stezek, km atd. jsme otevřeli. No nic takového není, nebyla ani snaha. Nic takového se neudělalo. Naopak Ministerstvo životního prostředí si nechali od firmy externí, zhodnotit vlastně ty 4 národní parky. Stálo to několik milionů a já jsem chtěl vidět výsledek, co jsme si z toho odnesli, když si necháme za miliony zpracovat takovýto materiál, tak co z toho vyplývá? A dozvěděl jsem se v dopise, že nic. Že úkolem těch zpráv nebylo nic. To, že jsme utratili několik milionů na vyhodnocení 4, slovy čtyř, národních parků, máme na to odbor na ministerstvu a nedozvěděli jsme se nic. A nic jsme si z toho neodnesli. My chceme rozšiřovat počty chráněných území. Vlastně to je snaha i Evropské unie. A u nás v našem případě jsou to tedy chráněné krajinné oblasti. A tak jak je vlastně v plánu, měli bychom založit další dva národní parky. Já k tomu říkám – naučme se nejdřív řídit ty 4 národní parky, a pak přidávejme další. Kdyby ministerstvo chtělo mít ty údaje a chtělo je poslouchat, třeba by věděli a vědělo, proč je obecně odpor ze strany samospráv proti teď – já to mám jenom tedy z tisku – ale proč starostové mají nesouhlasné stanovisko s vyhlášením dalšího národního parku.

Já jsem tedy pochopil, že ministerstvo nechce dávat tyto údaje do zprávy o životním prostředí, a tak jsem se snažil samostatně za náš výbor oslovovat ministerstvo a klást jim dotazy. A většinou jsem dostával dost jako neurčité odpovědi. A v podstatě to bylo, tak ať si to najdu na internetu. No tak jsem chtěl hledat i ty věci na internetu, ale ony třeba ani nebyly zveřejněny ty příslušné zprávy kalendářní rok. Tak aspoň to si mohli tedy zkontrolovat, než mě odkážou na internetové stránky příslušných národních parků. Tak to je takový smutný příběh. Ale obecně bychom si mohli říci, že se nacházíme – to, co všichni vědí – nacházíme se ve střední Evropě, národní parky ve střední Evropě jsou prostě něco jiného než národní parky v USA, v Americe, v Africe. Je to kulturní krajina. A ochranu přírody máme dělat s lidmi, především s těmi místními. Ta druhá oblast se týká financování v oblasti životního prostředí. Tomu je také věnovaná jedna kapitola. A já už v minulosti jsem vám ukazoval, jak tam byly ty zelené smajlíky nebo takové jako financování, to je dobré, všechno je dobré, ale u výsledků pak vidíme, že to moc dobré není. Je to nedávno, když jsme tu měli zprávu o životním prostředí za rok 2019. A tam jsme konstatovali, myslím, že 2/3 těch ukazatelů, přestože ty investice jsou poměrně značné, tak 2/3 stagnují, anebo se dokonce zhoršují. Tak něco asi děláme špatně. Každoročně se navyšuje se zvyšuje ten vklad veřejných zdrojů do životního prostředí. Z centrálních je to plus dalších 15 %. Je to celkem 105 miliard z veřejných zdrojů, které dáváme do životního prostředí. Je otázka ještě, jak se to vyčísluje, protože vedle toho jsou další investice do životního prostředí přímo či nepřímo. A díky tomu, co zažíváme v Evropské unii, díky Zelené dohodě, díky dalším věcem, evropským fondům, modernizačnímu fondu těch peněz bude výrazně více. Připomenu modernizační fond, o tom paní ministryně mluvila, my tady také opakovaně, tak připomenu jenom vývoj za poslední rok, kdy jsme na výboru před rokem měli tento bod. Tak modernizační fond měl mít 120-150 miliard korun v těch příštích, dejme tomu, 10 letech. Velké peníze. No v létě už to bylo 200 miliard. Na podzim před koncem roku to bylo 300 miliard. Dnes už je to 500 miliard korun. Je to tedy díky samozřejmě stávajícím cenám emisních povolenek. 500 miliard korun. A jak je budeme rozdělovat? Jako v mnoha jiných oblastech, tak jak tady slyšíme například od prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tady je to v mnohém podobné, tak měřítkem úspěchu řešení je množství utracených peněz. Takže když něco chceme řešit, tak dokládáme tím, že utrácíme peníze. No tak to je hezké měřítko, ale ono to úplně tak nefunguje, což přesně ta zpráva minulosti a v podstatě i do jisté míry teď ukazuje, že financování jako palec nahoru, to funguje, ale v těch výsledcích to tak úplně není. My bychom měli se snažit se koukat zpětně. A koukat se na to, k čemu ty peníze slouží. Takto masivně investované veřejné peníze do životního prostředí. A jestli něco neděláme někdy špatně. Velmi často je to tak, že se zaměřujeme na dílčí detaily, řešíme drobné, formalisticky drobné detaily v jednotlivých dílčích projektech a nekoukáme na ten celek. Důležitou roli v tomto musí hrát ta zpětná vazba. V tomto případě ve velkém Státním fondu životního prostředí, který má různé platformy, modernizační platformu a transformační platformu a monitorovací výbor OPŽP a další. Ale potřeboval by více naslouchat. A já mám zkušenost z Rady Státního fondu životního prostředí za poslední, dejme tomu, 3 roky. Přede mnou nebo společně jsme někdy chodili i s předsedou dnešního Senátu. Dneska tam chodím s kolegou Petrou Víchem. A obzvlášť ten poslední rok možná dva to bylo opravdu tragické. Bylo to formální, rozhoduje se o miliardách korun rozdělovaných v dotacích, ale bylo to za 50 minut o polední přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Natož abychom se věnovali tomu, že předtím je potřeba se věnovat, jak ty dotace, jak ty pravidla budou vypadat, aby byly přijatelné, aby nesměřovaly na velké podniky atd. Abychom dřív, než vyhlásíme ty dotační tituly, abychom si o těch věcech popovídaly. A já doufám, že Rada Státního fondu, tak jak je nově ustavena, že se tomu bude chtít věnovat, musí se tomu věnovat. A je na tom snad shoda s paní ministryní, s předsedkyní Rady Státního fondu životního prostředí, myslím, že do značné míry to chápe i pan ředitel Státního fondu životního prostředí. A ta kritika, o kterou tady říkám, neříkám na Státní fond jako instituci, která dělá tu administrativu. Tam v zásadě to funguje poměrně dobře. Ale jde o to, abychom my jsme řídili Státní fond, ne aby to bylo naopak. To, co z té zprávy vidíme, je také jedna zajímavá věc. A to že podíl investic na ochranu životního prostředí na HDP na obyvatelé je v České republice z hlediska mezinárodního srovnání dlouhodobě vysoce nadprůměrný, dokonce v té tabulce a v těch grafech je tak, že jsme na prvním místě. Je to na straně 276. Čili jen vidět, že my poměrně dáváme značné peníze do oblasti životního prostředí. Ale o to bychom si to měli hlídat a o těch věcech dopředu přemýšlet, tak jak jsem tady naznačoval. Pro tuto chvíli já asi skončím. Nechám na vás, jestli budete mít nějaké dotazy, připomínky. A chtěl bych říct, že tady bylo řečeno, že jsou 2 usnesení pod senátním tiskem 170/1 a 170/2. Já navrhuji, abychom hlasovali o tom tisku 170/2, kde jsme, kromě toho, že bereme na vědomí, doplnili to, co už minulosti jsme chtěli, aby napříště zpráva hodnotila nebo se podívala na území, na velkoplošná chráněná území, to znamená především národní parky, a aby se vyhodnocovala efektivita vynaložených finančních prostředků. Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost.