Dovolte můj úhel pohledu. Nejprve z toho, co považuji za problém menší, poté co považuji za problém větší a nakonec za problém zcela zásadní v rámci rozpočtu.
První problém, který vnímám, je ten, že se ve skutečnosti nešetří 77 miliard korun. Je to otázka šikovných triků, je to otázka dobře nastavené práce s úsporami, které ještě vznikly z roku 2021. Typický příklad je Ministerstvo dopravy, kde se nešetří devět miliard korun, ale necelá polovička, protože pět miliard korun bylo na účtech. Pracuje se šikovně už nyní s rozpočtovou rezervou. Velmi dobře víme, že se bude muset vyplatit 1,5 miliardy České poště za její služby pro obyvatele České republiky, že to musí Český telekomunikační úřad v následujících týdnech ihned poté, co bude notifikace z Evropské komise, učinit a víme, že to budeme muset udělat z rozpočtové rezervy.
Stejně tak víme, že jsme neušetřili peníze na obnovitelných zdrojích tím, že bychom je nevyplatili solárním investorům, protože zákonem je vyplatit musíme, nemluvě o tom, že je to ve vládním nařízení. Můžeme diskutovat o tom, že to nebude celých 27 miliard, že to bud o něco méně díky cenám energií. V každém případě ale se bude muset větší část z toho jednoznačně vyplatit a bude to z budoucích příjmů. Já tím jenom dokladuji to, že se neušetřilo 77 miliard, ale je to pouze hra na úspory. To je první věc. Z mého pohledu a v současném kontextu toho, co se odehrává na Ukrajině, je to ale problém menší.
Co se týká Ministerstva dopravy - já se k tomu za chvíli přihlásím stejně tak jako k Ministerstvu průmyslu - tam považujeme za velký problém takzvané úspory devíti miliard korun. To, že se to dotkne jednoznačně údržby, že se to dotkne opravy, je zcela zjevné a není dobře to, že se nastavuje laťka na Ministerstvu dopravy níže. Protože v těch dalších letech se už od tohoto bude odvíjet a tři miliardy, které jsou okamžitě ze státního fondu dopravní infrastruktury a dalších pět miliard, které se tam vyšetřily, mohly být určeny nejenom na údržbu a opravu, ale pochopitelně i na investice, které se dnes musí brzdit. Prosím neargumentujme tím, co jsme měli my v rozpočtu. My bychom tam pochopitelně pracovali nejenom s těmi třemi miliardami na SFDI, ale samozřejmě i s těmi úsporami, které tam vznikly z roku minulého - vzniká to tak každý rok - a promítly by se do budoucích investic.
Ale opět i v kontextu toho, co se odehrává dnes na Ukrajině, bychom možná tímto skončili naší diskuzi. My bychom jako opozice kritizovali, že jste sebrali 1,5 miliardy korun na slevě na jízdném, které se pokusíme ještě vrátit. Kritizovali bychom, že se berou peníze na dopravní infrastrukturu. Vy byste zase argumentovali tím, že chcete šetřit a tím by bylo vše uzavřeno, protože byste nám stejně ty návrhy nevzali.
Ten problém, který chci otevřít, je úplně jiného charakteru. Nyní prosím neberme to jenom politicky. Já zde přečtu tři čísla a prosím, aby se členové vlády nad nimi nejen zamysleli, ale abychom se společně dobrali k závěru, jak to budeme řešit. Jedná se o energetiku. Následující tři čísla jsou takováto. Minulý týden, ve čtvrtek - a to už jsme věděli, že jsme v energetické krizi, řešili jsme, jak pomáhat, jestli sociální podporu, plošnou podporu, a tak dále - byla cena elektřiny 127 euro za MGW hodinu. Dnes po týdnu je na burze cena 366 euro za MGW hodinu. To je skoro trojnásobek. Plyn v minulém týdnu 95 euro za MGW hodinu. Dnes jsme na úrovni 160 euro za MGW hodinu. Kdybych k tomu ještě dodal, kolik stojí barel ropy, tak je přibližně o 30 % vyšší, než byl ještě na začátku roku. Jsme na 12 dolarech za barel. To je nejvyšší hodnota za posledních osm let.
Nejenom, že energetická krize nekončí, ale zásadním způsobem se prohlubuje. Nad tím prostě nemůžeme zavírat oči. To, že se to ještě dneska neprojevuje na účtech spotřebitelů, je dáno jedině tím, že se stále dneska pracuje s cenami roku 2021, protože velkoobchodní hráči je fixovali. Takže jestliže se dneska pohybujeme na cenách, které jsou trojnásobné vůči minulému týdnu, tak v tomto roce a v příštím roce nás čeká energetická apokalypsa.
Zapomeňme na to, že ji budeme řešit těmi nástroji, které vláda navrhla. My jsme je kritizovali už v situaci, kdy ty ceny byly trojnásobně nižší a viděli jsme, že to nefunguje, jak by mělo. Navrhovali jsme celou řadu nástrojů - plošných nástrojů, DPH, navrhovali jsme obnovitelné zdroje. Nic z toho nebylo vyslyšeno. Nevím, na co se v tuto chvíli čeká. Ty domácnosti to neustojí a neustojí to ani firmy. Každým dnem se budeme posouvá k tomu, že budeme mít více a více domácností na hranici energetické chudoby. Nikoliv proto, že by měly nízké příjmy, ale proto, že jim zásadním způsobem roste cena energie.
Ano, je pravda, že to je zejména v tuto chvíli v důsledku ukrajinské krize. My nevyčítáme vládě vysoké ceny energií, to by bylo nefér. My vyčítáme nečinnost a tu bohorovnost toho charakteru, že i přesto, že se to dnes takto odehrává, se to v tom rozpočtu vůbec neprojevuje. Přece všichni už v tuhle musíme vědět, že nám nebudou stačit tři čtyři miliardy na podporu boje s energetickými problémy. To je prostě zřejmé.
Ale já nechci být jenom tím kritikem a jenom tím, řekněme, oznamovatelem špatných zpráv. Konečně věřím, že dneska každý zodpovědný člen vlády, první co ráno udělá mimoto, že se podívá na ukrajinskou krizi, tak se podívá na OTE a ceny energií, které nás prostě doběhnou. Máme tři varianty, jakým způsobem řešit minimálně problém obnovitelných zdrojů.
Ano, je to platba, kterou musíme odvádět každý rok. Odvádí to domácnosti, odvádí to firmy a odvádí to i stát. Celkem se jedná o 46 miliard korun. Toto je důsledek nezodpovědnosti vlády a Parlamentu v letech 2005 až 2010. Musíme se s tím vypořádávat a těch 46 miliard je účet, který zaplatí domácnosti a které zaplatí firmy. 27 miliard z toho padá na bedra státu a rozpočtu, 19 miliard z toho padá na bedra domácností a firem. My navrhujeme v tuto chvíli těchto 19 miliard korun dočasně zastavit. Máme varianty, jak to řešit. V zásadě jsou tři.
Abychom to zjednodušili, říkejme tomu, jedna je varianta Zemanova, druhá je varianta Babišova, třetí je varianta Havlíčkova. V zásadě ale všechny tři jsou možné aplikovat, protože logicky můžete přijít s tím, že 19 miliard korun, které bychom dneska odpustili - a bylo by to nejenom gesto toho, že by neplatily domácnosti a firmy, kterým by to nesmírně pomohlo, ale současně by to bylo symbolické, protože my v současné době energetické krize stále ještě platíme dluhy za vládu z roku 2010, respektive Parlament.
Takže první varianta, kterou navrhl prezident Zeman, je změna zákona a to taková, že se nevyplatí tato částka solárním investorům. Nemusí se to udělat na věčné časy, dá se to udělat časově, to znamená posunout to třeba o dva roky. V tuto chvíli by nastalo to, že by se nemuselo vyplácet z rozpočtu těchto 19 miliard korun. Ano, je to změna zákona, ale my říkáme, že se za to postavíme a podpoříme to. Jestli má vláda odvahu to, to skutečně nevyplatit a nehrát si účetními triky na to, že to nakonec platit nebude a spoléhat na vyšší ceny elektrické energie, tak nechť to předloží a my to podpoříme. Ušetří se tím domácnostem a firmám 19 miliard korun.
Druhá varianta je varianta, kterou navrhoval premiér Babiš a je férová. 19 miliard promítnout do rozpočtu a vykompenzovat tím, že máme vyšší příjmy v rozpočtu, říkáme tomu inflační příjmy, a jsou to příjmy mimo jiné z toho, že máme dražší ceny energií. To se projevuje v rozpočtu částkou minimálně 60 miliard korun. To znamená, my říkáme, že jestli to ti lidé zaplatí, tak ti lidé mají právo na to, aby poté byli ušetřeni těchto plateb.
Třetí varianta - říkejme jí třeba varianta Havlíčkova, ale není to neznám varianta. Je taková, že i kdyby vláda řekla - já nechci jít do sporu se solárními investory a odmítám to, že ušetříme firmám a domácnostem 19 miliard korun, i když si je de facto zaplatily těmi vyššími inflačními příjmy, která vláda z toho rozpočtu má, tak je tady varianta kompenzovat to z vyšších cen za emisní povolenky. Vždyť je to přece regulérní cesta.
Emisní povolenky dneska nestojí 30 euro, ale 90 euro. Špatná zpráva je to, že to dopadá tvrdě na naše hospodářství. Dobrá zpráva, chceme-li to takhle říct, je ta, že to dopadá pozitivně ve smyslu příjmu z těch emisních povolenek. A ty nakonec nebudou 150 miliard, jak se očekávalo do roku 2027, nebudou ani 250 miliard, ale budou pravděpodobně až k 500 miliardám. Nechci tady teď střílet čísla, bude záležet na ceně emisní povolenky, ale také na množství.
V tomto případě je zde nabíledni, že se dá udělat to, že se to dá z těchto zdrojů vykompenzovat. Ale pozor, nemůžeme to udělat až v momentě, kdy to bude v tom modernizačním fondu, to je pozdě. Musí se to udělat zákonnou cestou a zjednodušeně řečeno ty peníze, které tam potečou, odklonit zavčasu a využít je na kompenzace tohohle charakteru. Dělají to i ostatní země. Tak nevím, proč to neuděláme my. Stejně tak jako ostatní země odpouští platby za obnovitelné zdroje. Velmi rádi se díváme na Německo, tak se tam podívejme. Přesně to Německo udělalo. Odpustilo platby za obnovitelné zdroje. Co udělalo Polsko? Snížilo DPH. Co udělalo Rakousko? Opět plošná cesta speciálním příspěvkem. Co udělalo Chorvatsko? Snížilo DPH. Co udělalo Španělsko? A tak dále. Jedna země za druhou v rámci Evropské unie se s ohledem na to, jak se vyvíjí energetická krize a s ohledem na to, jak se bohužel vyvíjí situace na Ukrajině, přichází k jednoduchým, rychlým a plošným kompenzacím za energie.
Vážení členové vlády, nemine nás to. Stejně to budeme muset udělat a nenechávejme v tuhletu chvíli domácnosti a firmy v nejistotě. Všechno to, co jsem řekl, tak se k tomu přihlásím v rámci pozměňovacích návrhů.
Děkuji.
