Jarkovi teď ruší koncerty, protože jde svou cestou nesouhlasu s nesmyslnou a zbytečnou válkou a odmítl i z úcty k Vysockému a Okudžavovi učinit to jediné “správné” gesto a vrátit Puškinovu cenu.

Po 30 letech od revoluce dělají někteří všechno proto, aby byl Jarek opět tak nějak nežádoucí autor.

Až dneska přijedu ze sněmovny domů, zase vezmu do ruky kytaru a zahraju si “krylovku” od Jarka, kterou jsem neměl potřebu hrát možná od maturity.

“Dejte mi do ruky mávátko
a řekněte jak volat sláva.
Já už si najdu ten správný tón
a budu mávat, mávat, mávat.”

Doba je těžká. Utrpení obyvatel Ukrajiny a způsobené krveprolití je neomluvitelné. Naprosto souhlasím s tím, že se musí využít všech dostupných prostředků, jak to zastavit. Donutit Rusko k nápravě a k míru. Ale tohle pranýřování rozdílných pohledů na věc a moralizování je cesta do pekla.

Kde až to může skončit?

Píseň Krajina po bitvě: