já jenom po tom vystoupení pana Zlínského, pana kolegy Zlínského, jsem měl trochu pocit, že by tady mohlo nastat vystrašení, co všechno se stane po požití třeba případně geneticky modifikovaných rostlin. Já nemám takovou obavu, ale samozřejmě neberu mu jeho opatrnost. Koneckonců geneticky modifikované organismy používáme i v rámci potravinářství nějakou dobu a je otázka, jak se na to díváme, jestli je to doba krátká nebo dlouhá na to, abychom už měli nějaké statistické údaje k tomu, co to může přinést.

Ale tahleta novela je opravdu transpozicí a troufám si říct, že je docela technická. Takže já rovnou předešlu to, že podporuji samozřejmě, aby tenhleten legislativní předpis postoupil do dalšího čtení a aby mohl být co nejdříve ukončen legislativní proces už z důvodu, že transpoziční lhůta proběhla zhruba před rokem nebo takřka před rokem, protože měla být uskutečněna, jestli se nemýlím, do 27. března 2021, kdy uvedené novelizační nařízení vstoupilo v účinnost, a bohužel se v minulém období nepodařilo ukončit legislativní proces i z důvodu covidu a jiných priorit, priorit jiných legislativních norem. Je to norma, kterou vlastně ještě připravila předchozí vláda, tato vláda ji převzala, dala do Sněmovny a já doufám, že skutečně bude co nejrychleji projednána.

Jak už tady zaznělo od paní ministryně, od pana zpravodaje a od dalších kolegyň a kolegů, tak opravdu tahleta právní norma se týká především dvou oblastí, a to je zvyšování transparentnosti hodnocení rizika, které se provádí v rámci zajišťování bezpečnosti potravin a krmiv, a potom tou druhou oblastí je právní úprava ochrany informací, které je subjekt, který nakládá s geneticky modifikovanými organismy, povinen v rámci příslušných povolovacích procesů předkládat. A těch informací je poměrně velké množství. Ti, kteří tady byli v minulém volebním období, vy si pamatujete, že jsme o tom hovořili v jiné souvislosti, v rámci jiných změn nebo změn jiné legislativy a byla k tomu velká debata i na výboru pro životní prostředí, byla debata i v zemědělském výboru samozřejmě a samozřejmě padaly i ty obavy, které sdílí i část veřejnosti v tom, co můžou případně způsobit geneticky modifikované organismy, protože ony jsou asi nejznámější ty, které se případně vyskytují v potravinách. Asi nejvíce samozřejmě je známá geneticky modifikovaná kukuřice, ale těch plodin je samozřejmě více a přirozeně se to netýká jenom rostlin nebo plodin.

A tahleta právní norma právě řeší jak ty tzv. standardní datové formáty, které mají přispět k lepšímu zpracování, snadnějšímu zpracování žádostí, které jsou potom posuzovány Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, a jak už jsem řekl, také k té právní úpravě ochrany informací, protože těch metod nebo způsobů právního nakládání s geneticky modifikovanými organismy je několik a když se bavíme o úrovni České republiky, tedy národní úrovni, tak v zásadě rozlišujeme tři způsoby: uzavřené nakládání s GMO, kterým se rozumí každá činnost, při níž dochází ke genetické modifikaci organismů nebo při níž jsou GMO jakkoli používány, ať už pěstovány, uchovávány, dopravovány či zneškodňovány v uzavřeném prostoru a se kterými jsou spojeny adekvátní opatření k zabezpečení tohoto uzavřeného prostoru před únikem GMO do vnitřního prostředí. Za druhé záměrné uvolňování GMO do životního prostředí pro jiné účely, kterým se rozumí např. úmyslné zavedení GMO do životního prostředí, kdy nejsou použita žádná zvláštní uzavírací opatření. A za třetí uvádění GMO a produktů s jejich obsahem, tzv. genetických produktů, na trh, kterým se pak rozumí poskytnutí či předání GMO nebo genetických produktů jiné osobě, ať už za úplatu nebo bezplatně.

A ty informace a ta úprava zjednodušení informací a jejich právní ochrana jsou důležité právě proto, že nakládat s GMO mohou pouze osoby, které jsou držiteli oprávnění k příslušnému způsobu nakládání a ty samozřejmě musí plnit celou řadu povinností, které jsou na evropské i národní úrovni myslím, že upraveny velmi dobře a není tak možné, aby někdo nakládal speciálně v tom přísnějším režimu s těmito organismy řekněme bez nějakého platného oprávnění.

V České republice vzniká oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy buď v oznamovacím, a nebo povolovacím režimu a na základě oznámení vzniká pak oprávnění k nakládání s GMO, které na základě hodnocení jeho rizika bylo zařazeno do prvního nebo druhého stupně rizika, tzn. že jsou s ním spojena pouze zanedbatelná nebo nízká rizika jeho škodlivých účinků, a k uzavřenému nakládání, které by bylo pro jeho vysokou rizikovost z hlediska působení škodlivých účinků zařazeno do třetí nebo čtvrté kategorie, stejně jako k uvádění GMO do životního prostředí je povolení Ministerstva životního prostředí. A pokud jde o uvádění GMO a genetických produktů na trh, je pak třeba rozlišovat, zda jde o geneticky modifikované potraviny a krmiva, a nebo jiné geneticky modifikované organismy a genetické produkty.

Takže jenom závěrem, tato norma je transpoziční, jak už jsem řekl, uvádí českou legislativu do souladu s evropskou legislativou a jedná se opravdu o zjednodušení režimu povolování, což neznamená ovšem, že by šlo o nějakou větší liberálnost a že by stát pouštěl - odpusťte mi to slovo - ze řetězu používání nebo povolování geneticky modifikovaných organismů, ale je to opravdu zjednodušení celého režimu, a na druhé straně je také ta právní ochrana informací, kterou ti, kteří s těmito organismy nakládají, musí dodržovat. Je to na základě už poměrně velmi dlouhodobé zkušenosti s těmito organismy a víme dobře, že Evropská komise je většinou daleko opatrnější v řadě věcí, takže bych určitě nepodezíral předkladatele, že tento režim chce nějakým způsobem zjednodušit tak, aby se tím mohl lidově řečeno zabývat každý.

Takže určitě jsem pro, aby návrh této legislativy postoupil v legislativním procesu do dalšího čtení, a jak už bylo řečeno, prošel i výborem pro životní prostředí bez pozměňovacích návrhů.

Děkuji.